Rezidence Tsuchikageho

https://www.youtube.com/watch?v=dJ-QLl5qjLg&feature=related



Budova Tsuchikageho není nijak velká, ba ani nijak nápadná. Krom praporů okolo hlavního vchodu, by se dala považovat spíše za skladiště. Je to kvůli matení nepřátel. Většina budovy je ukrytá pod zemí a skrývá spousty méstností a chodeb.
Viditelná je hlavně kancelář Tsuchikageho a protože je budova na kopci, je z kanceláře dobře vidět dolů na vesnici. Vnitřek je stlán mramorem a křišťálem. V budově je vždy minimálně 8 ANBU (1 senzibil, 4 genini, dva chuunini a jeden jounin). Před budovou hlídá stráž, která vás v případě potřeby dovede za Tsuchikagem (pokud jste z Iwy, pustí vás dovnitř bez ptaní- nemusíte čekat na můj souhlas).

Faito

Přečtěte mi, co jste napsala. řekl jsem a vyhlédl ven z nízkého okna. Písařka začala předčítat dopisy, které jsem jí diktoval. Pokyvoval jsem hlavou a pak jsem se otočil. Sedl jsem ke stolu a všechny čtyři dopisy podepsal. Pak jsem je zapečetil a předal čtyřem poslům. Vyražte ihned, chci odpověď do zítřka. řekl jsem klidně a opřel se v křesle. Podíval se na listinu před sebou a zamračil se. Dochází nám obilí a poslední zásoby nedorazily. To není dobré. Snad nám pomohou ostatní vesnice.

Faito

Poslové různě dorazili a předali mi zprávy. Spokojeně jsem se usmál. Aspoň, že ostatní vesnice na nás nezapomínají. Rozdal jsem rozkazy a posadil se do křesla.

Kalen

Nakráčel jsem si to až k budově našeho Tsuchikageho.Zaklepu na dveře a chvilku vyčkávám.Co bych mu měl říct?Vůbec netuším.Je to nejistota?Vrtalo mi hlavou.Můžu vstoupit?Vyhrknu ze sebe.

Faito

Podepisoval jsme zrovna dopis pro Kazekageho a podíval jsem se na dveře. Jistě. odvětil jsem.

Kalen

Vezmu za kliku a otevřu dveře.Rychlím pohybem přejdu do místnosti a dveře za sebou zavřu.
Kalen Ishi.Ukloním se.Du nahlásit že před pár dny zemřel můj otec na záhadnou nemoc.V očích jsem uzamikal slzy.Takže se nahlašuji jako nového vůdce.Byl jsem tak zvolen jako syn.A pak nějaký něco k tomu nevim co.Poškrábal jsem se za hlavou.

Faito

Takže rod Ishiů ztratil dalšího člena. Povzdechl jsem si a vyhlédl z okna. Měl by sis najít holku. Aby váš rod neskončil. zazubil jsem se, ale pak jsem zvážněl. Jsem rád, že jsi to přišel říct osobně. Ale teď máme problém. Na cestě se nejspíš ztratila karavana. Pokud znáš někoho, kdo půjde s tebou, přiveď ho sem. Jinak ti budou přiděleni další ninjové. Pak si přijď pro rozkazy. s těmito slovy a pohybem ruky jsem ho propustil.

Kalen

No.Mohl bych vzít členy klanu,ale radši bych někoho nového.Usmál jsem se na něj a odešel po uklonění.

Faito

Skvěle. Někoho si sežeňte a do zítřka se tu hlašte. řeknu a pak si zavolám posla. Sežeň mi nějaké schopné ninji. Potřebuji převézt toho nukenina.

Pomalu jsem se ulicemi přibližoval k budově Tsuchikageho. Bylo neskutečně příjemné, vykračovat zase skrz ulice, které jsem tak důvěrně znal. Dojem bohužel kazil cíl mého kráčení. Moje nohy automaticky zahnuli a sídlo se vynořilo přede mnou. Otevřel jsem stříbrné pouzdro a vytáhnul z něj cigaretu, kterou jsem si zapálil. Hned poté jsem zaklepal na dveře.

Kashike


Vyrazil jsem ze svého domu a v ruce třímal dopis od Kageho. Měl jsem plnou hlavu myšlenek co se asi bude dít dál. A taky jsem měl strach. Příjdu ke dveřím a zaklepu na ně.

Faito

Dál! řeknu silnějším hlasem a posadím se ke stolu.

Před dveřmi se objevil ještě někdo. Jak se zdálo, šel také za Tsuchikagem, vzhledem k tomu, že klepal na dveře kanceláře. Já jsem tou dobou již stál opřený naproti nim opřený o zeď. Chvílemi se zdálo, že se ztrácím ve stínech. Ještě jednou jsem si prohlédl příchozího, načež jsem si potáhnul z cigarety a zhluboka vydechl. Štiplavý kouř se pomalu vznášel směrem k příchozímu. V tu chvíli ale již bylo slyšet vyzvání zpoza dveří.
Tentokrát to šlo celkem rychle, proklouzlo mi hlavou, zatímco jsem se odrazil od stěny a bez nějakého vysvětlování předešel příchozího a otevřel dveře. Byl jsem tu přeci první. Za stolem Tsuchikageho seděl někdo, koho jsem neznal. Ubránil jsem se překvapenému zamrkání a naklonil hlavu na stranu.
"Kage tu není?"

Kashike


Když jsem vzal za kliku, nějáký frajer mě neomaleně předešel. Vstoupím do kanceláře hned za ním. Můžete mi laskavě vysvětlit co si to dovolujete??? Copak takhle se chová slušně vychovaný muž??

Obrátil jsem pohled k tomu druhému muži a chvíli na něj jen tak zamyšleně koukal. Pak jsem si vyndal cigaretu z úst a usmál se na něj.
"Nejspíš by vám neuškodilo pozorněji sledovat své okolí. Stál jsem před těmi dveřmi, ještě než jsem přišel. Stál jsem před nimi, když jste klepal. Měl jsem pocit, že tu funguje něco takového jako pořadí, ale to bych měl asi příliš vysoké poždavky, že?"
Cigareta znovu putovala do úst, abych si z ní mohl potáhnout.

Kashike


A proč jste tam stál?? Pokud bych vás viděl přímo přede dveřmi nebo jak klepete, tak neřeknu ani popel. Ale takhle jsem nucen vás odkázat do patřičných míst v zadním traktu lidského těla. Nemluvě už o faktu že mám osobní pozvánku na schůzku. Soukromou schůzku, takže prosím, támhle jsou dveře a počkejte si. Naznačím gestem směr ke dveřím a dál už toho frajera ignoruji. Předstoupím před Kageho, ukloním se a předložím dopis. Pane, Kashike Gorin, dostavil jsem se na vaši žádost.

Na malou chvíli jsem vypadal, že rozkousnu cigaretu, ale rychle jsem se zase uklidnil. Konec konců, byla by jí škoda.
"Vy mi tedy říkáte, že jsem měl stát přímo přede dveřmi, aby jste vy náhodou nedošel k mílce? Že stojím o jeden dva metry dál vám nestačí? Říká vám něco slovo mise? Poté by jste třeba mohl uznat mé právo na to opřít se o zeď, nežli mi budou otevřeny dveře této kanceláře a že jim to někdy na mou duši trvá doopravdy dlouho. Ikdyž je to asi těžké pochopit pro někoho z vyšší společnosti, do které možná nepatříte, ale rozhodně se chováte, jako by jste patřil a to je horší," prohlásil jsem a z nosu mi vyšel obláček kouře. Nehodlal jsem se nechat odignorovat.

Kalen

Dojdu zpět ke kagemu.Tak,jdu si pro udělení informací.Poté si všimnu muže kouřícího v pracovně.Cigaretu mu vytrhnu z pusy a típnu si jí o botu.Vajgl mu podávám se slovy.Ve veřejných budovách se nekouří.

Kashike


Vaše práva mě nezajímají, nevypadal jste jako čekatel na přijetí takže jsem převzal iniciativu. Mrzí mě že jste takto rozhořčený ale nebudu vaše problémy řešit. Mám tu svou práci a vy mi v ní překážíte. Nashledanou a nebouchejte dveřma. Hezky potichu dovřít prosím. Pak opět soustředím pozornost na Kageho.

Moje ruka tiše sjela ke kapse, kde se pevně sevřela na odznaku. Znovu jsem potáhl a udělal krok vpřed, tak abych stál vedle onoho mladého muže.
"Tak to se obávám, že se nedohodneme. Mě práva totiž zajímají. A zajímají mě práva všech. Bez rozdílu. Dovoluji si tvrdit, že by jste tomuto faktu měl být momentálně opravdu vděčný."
Je to totiž přesně ten, díky kterému nemáš už mojí pěst někde ve svém břichu.
Nevypadalo to, že bych hodlal odejít pryč jen proto, že řekl pár slov. A už vůbec ne, když se začal ohánět právy.

Faito

CHvíli jsem se upřímně bavil štěkáním těch štěňat, ale pak mě to začínalo nudit. Pánové.... roztáhl jsem ruce a tím si vyžádal ticho. Kioshi, zapprvé jsem neslyšel, že bys klepal. Takže první přišel až tento mladík. A zadruhé, v budovách se opravdu nekouří. Takže si oba dejte oraz. No...a když už jste tady, právě jste sestavili tým. Kioshi ho povede. Vy dva... ukázal jsem na Kalena a Kashikeho ...ho budete doprovázet. Půjdete cestou pro zásobování až k vesnici. Někde na cestě nám něco přepadlo karavanu. Další ale už musí dorazit. Vyražte hned, jak to bude možné.

To jsou tu opravdu všichni hluší a slepý?
Povzdechl jsem si a rozhodl se cigaretu - ze které mi zbyl stejně už jenom nedopalek, típnout o podrážku boty, abych nevyvolával všeobecné pobouření. Pak jsem se narovnal a podíval se na toho muže.
"Ale beze všeho. Až budu alespoň vědět, kdo mi dává rozkazy," pronesl jsem suše. On moje jméno očividně znal. To že seděl na místě, na kterém jsem znal někoho jiného a podle mé paměti ho v životě neviděl ale nebral v potaz. To že jsem se právě vrátil z pěkně dlouhé mise očividně už vůbec ne.

Faito

Vstal jsem a opřel se rukama o stůl. Zadíval jsem se Kioshimu do očí a pevným hlasem řekl: Faito Dansaku, Tsuchikage. Až se vrátíš z mise, popovídáme si o tom, kdes byl a o změnách, které tu proběhli.

Neuhnul jsem pohledem dokud nedomluvil. Pak jsem si jen lehce povzdechl.
"Ave! Bossa nova similis bossa seneca," zamumlal jsem si sarkasticky pro sebe. Gramaticky to bylo pochopitelně úplně špatně, ale kdo se o to stará.
"Budu čekat venku," prohodil jsem směrem k těm dvěma, načež jsem vyrazil ze dveří někam, kde se může kouřit. Hned jak jsem se ocitl na čerstvém vzduchu, nemeškal jsem a hned ho alespoň ve svém nejbližším okolí zkazil cigaretovým kouřem.

Kalen

Tsuchikage-Sama.Jsem rád že mě posíláte na misi,ale pro moje svěřence z klanu budu za idiota když budu pod velením někoho kdo neumí poslechnout kage.(A ignoruje moje posty!)Ukázal jsem na Kioshiho.

(promiň, ale edity nekontroluju, to by mi muselo hrábnout xD)

Faito

Tak mu ukaž, kam až jeho rozkazy mohou zajít. Neděláš to pro klan, ale pro vesnici. řekl jsem arogantně a dál se o to nestaral. Kashike, hned jak se vrátíš z mise, si o tom promluvíme.

Kalen

Došel jsem až ke kouřícímu Kioshimu.Kalen.Podám mu ruku na pozdrav.Novej šéf Ishi.

Kashike


Srazím paty a ukloním se. Provedu, pane. Pak se otočím na podpatku a vykráčím z kanceláře. Dojdu k těm dvěma a podívám se na Kioshiho. Omluvte prosím mé chování. Nechtěl jsem být tak hrubý ale situace pro mě není lehká a nestál jsem o zdržování. Přijměte prosím mou omluvu.

Usmál jsem se na něj.
Ishi? Takže šermíř... Není trochu mladý, na to, aby vedl klan?
Nevěděl jsem, jak je starý, ale na vůdce zrovna nevypadal. Ale já už jsem se moc věcem nedivil. Vyfoukl jsem kouř a pevně mu stisknul ruku.
"Kioshi Michio. Člověk."
Pak už ovšem dorazil i druhý člen našeho týmu.
Tak rychle zklidnil? Nový Tsuchikage musí mít opravdu respekt.
"To je v pořádku. Uznávám, že i já jsem reagoval poněkud přehnaně."

Kývl jsem hlavou a podruhé v tak krátké době zopakoval své jméno.
"Kioschi Michio. A v podstatě jsem na to stejně."
Jenomže já mám ještě rodiný odkaz.
Naposledy jsem potáhl a vypustil kouř do vzduchu, abych následně hodil nedopalek na zem a zašlápl ho.
"No, měli bychom vyrazit. Zbytek můžeme vyřešit cestou. Nebo někdo z vás ještě něco potřebuje?" přelétl jsem pohledem z Kashikeho na Kalena a mezitím přemýšlel nad tím, že už zase budu muset běžet. Nepřipadalo mi to správné. Chůze byla na větší vzdálenosti daleko přirozenější.

Kashike


Zlehka si přejedu rukou po pouzdrech na zbraně abych zjistil že mám vše. Pak jen zavrtím hlavou že nic nepotřebuji.

Kalen

Jsem vždy připraven.Ukážu na meč Ishiho.Jen nečekej že budu skákat jak pískáš.Sice jsi asi lepší jelikož nás vedeš,ale pro vůdce klanu,by to byla potupa.Ještě mávnu na Kashikeho.Tebe taky rád poznávám.

Kashike


Potěšení na mé straně. Kývnu na Kalena. O jeho prohlášení si myslím svoje. Dostali jsme velitele, tak nám bude velet. Hotovo.

Pozvedl jsem obočí.
Výborně, tohle jsme tu potřebovali, prolétlo mi hlavou.
"Ano, chápu, je to těžký úděl, ohrozit sebe a možná i všechny ostatní jen proto, aby jsi nebyl potupen," pokýval jsem hlavou.
"Nebýt v klanu má i svoje výhody, co?" poznamenal jsem ještě směrem ke Kashikemu.
"Ještě by mě tak nedej bože mohli jmenovat vůdcem," zamumlal jsem si pod vousy již víceméně sám pro sebe a pak vyrazil stále ještě stejným pomalým krokem k bráně. Všichni byli připravení, takže nebylo důvod odchod odkládat. Našeho mladého vůdce jsem hodlal nechat si dělat co chce dokud to nebude nebezpečné a doufal při tom, že si do té doby nabije hubu sám.
(přesun)

Kashike


Svatá pravda... utrousím ke Kioshimu a jdu za ním. (přesun)

Kalen

Mlčky jsem vyšel za nimi.(přesun)

došla jsem ke kamenné budově. Kývla jsem an strážce a vešla dovnitř a mířila jsem si to ke kanceláři Tsuchikageho, zaklepala jsem a čekala na pokyn pro vstup.

Faito

Dál! řekl jsem a posadil se ke stolu.

otevřela jsem dveře, hned je za sebou zavřela, uklonila jsme se a následně sklonila hlavu
"Tsuchikage-sama, před branami Iwy čeká karvana z Kumogakure evidentně čekají na povolené pro vstup, mám je přivést?"

Faito

Usmál jsem se: Skvělé! Karavanu pošlete do zásobovacích skladů a velitelku karavany za mnou.
Výborně. Obchodní stezka by mohla být volná.

kývla jsem moje tělo se obalilo krystalem a na místě prasklo a já s ním zmizela (přesun)

Jelikož jsem tu ještě nebyla, tak jsem šla pomalu a očima bloudila po všech budovách. Hledala jsem budovu, kde byla kancelář Tsuchikageho.
Po dlouhé době se mi ji podařilo najít. Velice mi to usnadnili stráže. Vklouzla jsem dovnitř a šla ke kanceláři. Nezastavili mě.
U kanceláře jsem zaklepala na dveře a čekala na vyzvání.

vrátila jsem se zpět do sídla a vedla velitele k Tsuchikagemu.
"příště čekejte, jinak by vás mohli chytit."

Faito

To budou oni. pomyslel jsem si. Dál! zavelel jsem a rychle zkontroloval katanu pod stolem. S klidným úsměvem jsem se podíval na jounina z Kumo. Děkujeme za dovezení zásob. natáhl jsem ruku a čekal na dopis s výčtem položek.

"potřebujete ještě něco pane?" zeptala jsem se a zůstala u dveří

Neodpověděla jsem jí. Chtěla jsem už být zpátky v Kumo. Konečně jsem slyšela Tsichokageho hlas. Vzala jsem za kliku a vztoupila jsem dovnitř. "Nemáte za co." Měla jsem chuť říct: Máte za co, ale přece jen to byl kage, tak jsem si zachovala slušné chování.
Natáhl ke mě ruku. Hned mě trklo, že to po mě chce dopis od naší kage. Rukama jsem pátrala v kapsách. Našla jsem ho až v nitří kapse. Přistoupila jsem ke stolu a dopis mu předala.

Faito

Ano. Doprovodíš zde slečnu do zásobovacích prostor s mým prohlášením. řeknu a začnu psát příkazy o ztrojnásobení váhy jídla a výměny kg/kg za uhlí a zlato. Máte nějaké speciální požadavky ohledně našeho exportu? zeptal jsem se, aniž bych se na ninju podíval. Pak jsem podal zprávu Reině.