Zakletý les

Říká se, že bludný kořen tu najdete na každém kroku. V lese je spousta rozkošných zvířátek, ale jen s málokterými si přejete se setkat.

Kráčela jsem lesem, který byl natolik hustý, že koruny stromů nepropouštěly téměř žádné sluneční paprsky. Ty paprsky, které dopadaly na zem, spíše připomínaly nějaké nadpřirozené světlo. Šla jsem dál a měla pocit, že i když touto krajinou kráčím poprvé, někdy, kdysi dávno jsem tu byla.

Les náhle prořídl a v závoji mlhy jsem si povšimla jakési stavby, která připomínala hostinec. Zdálo se mi, že slyším hlasy, které mi říkají něco jako: "Jsi kdykoliv vítána, ale nikdy nesmíš odejít."

Odhrnula jsem si ofinku z očí a vyběhla po kmeni jednoho ze stromů.
Nějakou dobu jsem již šla pěšky. Přibližně v půli kmene jsem objevila velice pěkné, skyté místečko. Protáhla jsem se, posadila a opřela zády o dřevo.
Ani jsem se nestačila vzpamatovat z delší cesty, když jsem zahlédla kroky. Pravda, nebyla jsem daleko od hostince, ale i tak mne zajímalo, kdo se ke mě blíží.
Odhrnula jsem jednu z větví, abych lépe viděla a sledovala, jestli si mě všimne. Zatím jsem netušila, kdo to je. Přece jen jsem skrze lístky měla vcelku mizerný výhled.

Divné místo... Nepamatuji si, jak jsem se sem dostala. Nepamatuju se, ani jak dlouho tím lesem kráčím. Mé jediné vzpomínky patří listí v korunách stromů a větvičkám křupajícím pod mými kroky.

Na okamžik jsem se zastavila a rozhlédla se. Všechno okolo bylo stejné. Vypadalo to tu napůl reálně, napůl jako ve snu.

Po chvíli zamyšlení jsem se rozhodla seskočit na zem.
Dlaní jsem se země dotkla jen jemně. Pak už jsem se narovnala. Ve výhledu mi stále bránilo pár stromů. To místo mi připomínalo labyrint. Lehko se v něm ztratit, lehko na něj zapomenout.
Ještě stále jsem ji neviděla, ona mě nejspíš ano.
Zvědavým pohledem jsem přejela po kmenech stromů a konečně objevila skulinku, kterou jsem i já mohla spatřit ji.

Stála jsem a pozorovala osobu před sebou. Znám ji? Neznám? Nebo ji mám snad teprve poznat? Co když jsme se setkaly v nějakém paraelním světě? Něco uvnitř mě mi říkalo, že musím být opatrná. Můj instinkt? Kde jsem ho vzala a odkud vlastně vím, co to je?
"Kde to jsme?"

Promluvila na mě.
Než jsem odpověděla, chtěla jsem si ji prohlédnout. Světlé vlasy, čelenka Konohy. Určitě jsem ji odněkud znala. Minimálně onu čelenku jsem měla stejnou.
Nechtěla jsem příliš řečí rušit atmosféru toho místa a tak jsem jen pokrčila rameny.
"Nevím to, nemohu tedy odpovědět," dodala jsem po chvíli, za kterou mi fialkové, světlé vlasy znovu stihly spadnout do očí.

Měla jsem pocit, že zase slyším ty divné hlasy. Nedala jsem to však znát, protože bych se cítila jako blázen.
"Někde musí být klíč k vyřešení této otázky. Jinak by přece nemělo smysl tu být." zamyslela jsem se a v tu chvíli bych přísahala, že to děvče znám. Jako kdybych znala celý její život nazpaměť, ale zaboha si nemůžu vzpomenout na jméno.

"Chtěla jsem si odpočinout. Je tu nějaká budova, možná hostinec," prohodila jsem jako kdyby to nebylo nic zvláštního. Přemýšlela jsem, jak dlouho tu bloudím.
Mám za sebou dlouhou cestu?
Měla jsem chuť zívnout, ale i přes ten zvláštní přátelský pocit, který z ní vyzařoval, jsme raději zůstávala opatrná a ve střehu.

"Nevím jak ty, ale ten hostinec určitě prozkoumám. I když mi z nějakého důvodu připomíná hřbitov. Ne vzhledem, jako spíš atmosférou."
Stále si nedokážu vzpomenout na její jméno. Ale ani na to své. Z nějakého důvodu vím, že naše příjmení jsou slavná. A patří k sobě.

Vykročila jsem směrem k hostinci a po očku sledovala, zda ta zvláštní osoba půjde se mnou.
Přesun.

Pohodila jsem hlavou, abych se na chvíli zase zbavila ofinky.
Nebýt toho, byla bych tu schopná i do něčeho vrazit. Připadala jsem si podivně. Malátná, unavená. A zároveň bez potřeby cokoli o sobě vědět. Takhle to stačilo.
Dokonce jsem i polevila v ostražitosti a vydala jsem se za ní.
Kdo jsem? A kdo je ona? Kdo jsme my?

(Přesun)

Ako som predtým mieril z toho nádherného jazera dorazil som ... vlastne som prechádzal cez akýsi les nevedel som kde presne som ale mieril som vlastne v pred .Snažil som sa nájsť nejaký záchytný bod aby som vedel ako sa odtiaľto dostať .Mal by som vyšplhať na tie stromy a zistiť či niekde v diaľke niečo neuvidím ? No a čo ak vyšplhám na nejaký čo je menší než ostatné neuvidím nič a budem musieť šplhať zasa ? A potom keď zleziem vyleziem na ďalší a stane sa to zasa ? ... Prečo vlastne uvažujem na takýchto hlúpostiach ? Pomyslel som si a radšej som šiel ďalej keďže moja myseľ akosi nechcela pracovať tak ako mala čo ma trocha štvalo .Ale jedno som musel uznať bol tu krásny vzduch možno to v ktorej časti som bol predtým to tak nebolo ale tu sa mi dýchalo naozaj dobre .

"Ksoo, vždyť tahle značka už tu byla.." Povzdechla jsem si, když už jsem asi po sté prošla kolem malé čárky vyryté uprostřed stromu. Nejenom, že jsem netušila, kde jsem a že jsem už několikrát skončila v křoví, pokoušejíc se splynout s kmenem stromu, abych se vyhnula té dravé šelmě, ale ještě ke všemu jsem nevěděla kolik je hodin, to už na mě opravdu bylo moc. No, dosvědčoval tomu idoprošující se žaludek a opravdu hodně otrávený výraz v unavené tváři. Co bych teď dala za postel a rámen!
No co, nemohla jsem to vzdát, musím přece pokračovat, nějak. Prostě jsem se pousmála, typická já, z pochmurné nálady, den jako na dlani. Samu sebe jsem nechápala. Začala jsem si něco pobrukovat, abych zahnala ten pocit samoty, který mi lezl na mozek, zkřížila ruce za hlavou a pozorovala oblohu. Sem tam jsem to málem napálila do nejbližšího stromu, díky tomu, že jsem opět zakopla o vystouplý kořen, další ostrá zatáčka vlevo, cesta rovně, zabočit doprava, ale..
"Tse, tse..." Zamumlala jsem, když jsem do něčeho narazila a nejspíš vlivem gravitace a překvapení jsem ztratila rovnováhu a posadila se na zadek. Už jsem chtěla nadávat sama sobě do domácích zvířátek, ale když jsem vzhlédla, rozmyslela jsem si to, ještě by si ten chlapec pomyslel, že mě chytá amok.
"Ehee, gomene, já no, nějak jsem, no, tě neviděla.." Jo, tak tohle si zaslouží odznak nejpřesvědčivější výmluvy v dějinách. Ironicky jsem se ušklíbla nad tou myšlenkou.

Ako do mňa narazilo to dievča ja som len tým pádom troška cúvol ale nič som na to nepovedal.
Hmm takže tu sám nie som , niekde tu teda musí byť cesta von ja som vedel že sa sám nedokážem stratiť ! Ehm nemal by som byť v tomto takto sebavedomí lebo naozaj ešte dokonca môže byť aj ona stratená ale čo je dúfam naozaj málo pravdepodobné . Pomyslel som si a stále bez slov som k nej natiahol ruku že jej pomôžem aby vstala .Pritom som ešte pozeral že odkiaľ vlastne išla lebo tam som zasa mieril ja .Dúfam že som tade nešiel lebo ja si myslím že som zatiaľ šiel len rovno ... "Hmm ... odkiaľ že to vlastne ideš ? Ja som tak trocha stratil cestu a neviem presne kadiaľ .. "Prehovoril som nakoniec po naozaj dlhšej dobe ticha .

Jo, tak už jsem si myslela, že nikdy nepromluví, ale jeho ruku jsem s menším úsměvem na rtech přijala a bleskově se vyhoupla na nohy. Jo, vážně to byla celkem rychlost. Až později jsem zaslechla jeho otázku.
"Hmm, no na cestu bych se měla spíš ptát já tebe, už několik hodin tu bezcúspěšně bloudím a vůbec se mi tenhle les nelíbí, přišla jsem odtamtud, i když no, trošku víc jsem zatáčela, dokonce jsem si i místa značila, ale přijde mi to jako jedno velké bludiště bez konce, pff, že já sem vůbec lezla.." Zachmuřila jsem se, neměla jsem tyhle prostředí ráda, sice jsem jako malá vlezla vždycky tam, kam jsem neměla, ale tohle místo, noo, občas nahánělo strach, rozhodně jsem neměla v úmyslu být tu do setmění, protože, no, dobře, bůh ví co, se tu může večer schovávat! Ale já se přece nebojím.
"Ale upřímně jsem ráda, že tu je i nějaká další lidsky hovořící a logicky uvažující bytost, ne jen dravé šelmy, které v tobě vidí jen snadnou kořist.." Podotkla jsem ještě.

Najprv som si vypočul všetko čo povedala ona .Potom som si to tak trocha dával dokopy a rozmýšľal čo ďalej.Takže cestu nevie ani ona, ani ja ... tam odkiaľ som prišiel cesta nieje určite a tam odkiaľ ona tiež nie ... ale na ten strom aj tak nevleziem ! Pomyslel som si stojac si za svojím názorom a potom som môj pohľad uprel k nej. Jedným okom ktoré mi tak trocha bolo vidieť z vlasou si ju poriadne prezrelo .Ako to že ja som žiadnu potvoru či nejakú šelmu nestretol ? A možno by som aj uvážil či tak aj jej výzor no v tejto natávajúcej tme radšej nie ... Zasa som bol naozaj dosť dlhú chvíľu ticho nie tým že som dlho premýšľal alebo tak no s tým koho som nepoznal vďaka mojej nedôverčivosti som veľa nehovoril a to som bol dosť ukecaný ."Budem ti ale musieť inak povedať zlú správu ani ja sám neviem kde som a som tu od včera večera ... tam čo je zamnou sa určite dobre nevydáme a ako tak vidím ani to odkiaľ si prišla takže teda dve cesty boli vyradená a teraz 50 na 50 kam by si teraz zabočila ? "Opýta som sa jej chcel som počuť jej názor .

Poslouchala jsem ho, sama o sobě jsem už byla dost zoufalá, takže nějaká nedůvěra mi byla celkem šumák. Chtěla jsem nutně z lesa ven a jeho zpráva mě opravdu nepotěšila, spíš mi teď nálada klesla pod bod mrazu. A to jsem většinu věcí viděla optimisticky, jo jenže fakt, že se opravdu začalo stmívat, což pro mě znamenalo katastrofu, ne, že bych se tmy bála, ale no, strach mám z jiných věcí ve tmě se schovávajících.
"No, tak to je zajímavá teorie. Nemám ponětí, jestli to vyjde, ale chci bejt venku, co nejdřív. Takže typuju, že vpravo. Jsem pravák, tak vpravo.." Zakřenila jsem se a to jsem měla náladu pod nulou, ano i já zaznemnávám ten náhlý vzrůst.

Hmm tiež som chcel ísť v pravo a keďže môj orientačný zmysel nieje dobrý a vidím že asi jej tiež nebude musíme isť v ľavo . Niesom si tým istý ale malo by to tak byť a vidím že mi začína hrabať .Pomyslel som si a pozrel som na ľavú stranu.Moja nálada ale zlá nebola mňa bolo naozaj ťažké niečim vyviesť z mieri dokonca aj toto dlhé blúdenie to ešte nedokázalo veď každý les musí mať raz svoj koniec ne ? "No takže podľa mňa bude dobré keď pôjdeme v ľavo .. do prava som chcel ísť aj ja ale zdá sa mi že môj orientačný smysel dobrý nieje a keď si sa stratila ty tak myslím že tvoj tiež nebude z prepáčením nejaký skvelý ."Dokončil som takú moju dlhšiu reč a bol som zvedavý ako zareaguje teraz vlastne ona .

"Hee, teď přemýšlím, že bych se urazila.." Zakřenila jsem se. "Ne, jsem ztracená, ale teda, jestli tahle tvoje teorie zafunguje, budu ti nejenom vděčná, ale vcelku slušně překvapená, protože s prominutím si myslím, že moc nevyjde, ale vzhledem k tomu, že lepší nemám.." Pokrčila jsem rameny. "Yosh, tak tedy doleva. Tohle bude dlouhý den.." Povzdechla jsem si a vydala se na tu stranu.
"Hmm, a nikoho jiného kromě mě jsi tu neviděl?" Po chvilce jsem se snažila zapřít rozhovor, po těch několika hodinách ticha jsem potřebovala doplnit zásoby ukecanosti.

Vybral som sa teda na tú istú stranu kade ona teda tú ktorú som navrhoval. "Od včera večera si prvý človek ktorého za tú dobu som videl takže teda asi nie ... a predpokladám že ty asi tak isto si nikoho nevidela ... "Povedal som si tú druhú časť vety skôr pre seba preto znela tak tichšie .Nerobil mi problém ísť cez tmu akosi som videl docela dobre aj keď niektoré vetvičky ma vedeli na štvať keď vždy liezli pod nohy tak ako nemali ."Prečo si vlastne šla do tohoto lesa ?"Opýtal som sa .

"Haai, typuješ správně.." Vždy musím u všeho být a všechno slyšet, jsem vážně divná. Blesklo mi hlavou, než jsem se pousmála a rozhodla se to nehrotit, jednou už jsem taková a takovou taky zůstanu. Pak jsem pokračovala dál tím samým směrem, i když udržovat ho ve tmě a s mým smyslem pro orientaci bylo skoro nemožné, držela jsem se blíže u toho chlapce, nechtěla jsem se znovu ztratit a co bylo ještě horší, rozhodně jsem se nechtěla ztratit v noci! Byla jsem trošku ostražitější, nechtěla bych, aby mě něco nemilého potkalo.
"Eh, noo, už odmalička jsem hrozně zvědavá, tak většinou vždycy yvlezu tam, kam zrovna nemám.." Pokrčila jsem rameny, zláklala mě zvědavost.
"A jak ses sem dostal ty?" Načala jsem mezitím, co jsem se porozhlédla kolem sebe. Ne, žádný ruce se po mě nenatahovaly, nikdo mě netahal za vlasy, ani mi nedýchal na krk. Takže jednoduše, žádná nehmotná stvoření neexistují.. Úlevně jsem se pousmála, má teorie musela býti správná!

"Bol som u jedného jazera a ... "Potom som sa tak troška zarazil .. prečo by som jej to mal vlastne hovoriť ? Teraz sa mi ale niečo čo som robil vymýšľať nechce a klamať o to viac ... "Bol som u jazera ktorá sa mi zdalo asi zatiaľ z jedno z najkraších vidíš v ňom ako v zrkadle a keď pozeráš z diaľky vidíš ako keby taký prierez rovnaký proste otočené obrázky o proti sebe no vyrušilo ma jedno dievča ... ktoré ehm tak trochu som odtiaľ no narýchlo odišiel.Nie nieutiekol som ! Ozvalo sa mi hneď v hlave ."A čo ťa vlastne lákalo na tomto lese ?"Opýtal som sa dodatočne na koniec tak trocha som k nej kukol .

"Aha.." Kývala jsem a na znak toho, že ho poslouchám, i když jsem pochybovala o tom, že mě v té tmě okolo vidí. Já se snažila hrát si na statečnou, přece mě nějakej tmavej, tichej les nerozhází! Mé myšlenky byly dá se říct optimistické.
"Ale muselo to tam být hezké! Měla bych se tma zajít podívat!" Dodala jsem a nadšeně přikývla, zase, no to se někde v dálce ozvalo zahoukání sovy. Musím říct, že si v tuhle chvíli vzala moje odvaha dovolenou a odjela na Bahamy a aby toho nebylo málo, jedna větev mě šlehla do tváře při mém zběsilém nadskočení, no dejme tomu, že tenhle fakt jsem se snažila zamaskovat úsměvem ignorujíc červený flek rýsující se na tváři. Snažila jsem samu sebe přesvědčit, že.. byla to jen sova, jen sova, no tak Shio, seber se, přece se nezhroutíš kvůli jednomu zvuku, byla to sova, ne nějaký poletujíí prostěradlo. Snažila jsem se uklidnit a srozumitelně mu odpovědět.
"Nevím ani, prostě asi to, že jsem tu ještě nebyla, chtěla jsem poznat nové místo, no nevyplatilo se mi to.." Pokrčila jsem rameny a zamračila se, protože jsem se snažila dohlédnout daleko před nás mezi stromy. Ani bych se nedivila, kdyby moje chování považoval za bláznovství.

Ako som teraz šiel prešli sme teraz cez také dá sa povedať ako tunel lebo som sa musel skrčiť a podliezať to potom ešte prekračovať takú veľkú jamu a tak trocha som ju predbiehal lebo som si všimol že jej hlas ostáva pozadu preto som na chvíľu zastal a začal hovoriť.
"Tak ale určite si asi teraz zistila že to nieje také dobré miesto ale mne zas zlé nepríde je to proste príroda kde je tu všetko aj to živé aj neživé ako má byť ."Povedal som a šiel som zasa v pred kde som sa teraz zasa v pred ale ako vždy teraz cez tmu to nešlo tak ako som chcel lebo som sa trocha udieral."Dávaj pozor akosi veľa kríkou tu je .. "V tom niečo odtiaľ vyletelo bolo to tak medzi mnou a ňou nie žeby som sa bál ale proste ma myklo keď som to začul.Asi sme tu niečo zobudili ...

"Pff, to je cesta.." Zabrblala jsem, když jsem se už po sté bouchla o něco do hlavy. Poslouchala jsem ho. "No mě zatím moc sympatický nepřipadá.." Podotkla jsem znovu a následovala ho, nechtěla jsem ho ztratit z dohledu.
"Hmm, všimla jsem si.." Dodala jsem k jeho poznámce, když v tu chvíli těsně vedle mě něco proběhlo. Na-Nani?! Když se mi to otřelo o nohu, málem jsem chytila infarkt. Vyskočial jsem, prudce zacouvala, až jsem z toho všeho zapadla někam do králičí nory. No, tak to je paráda, mraveniště mě klidně může potkat! Ale to mi bylo putno, prudce jsem se rozhlížela, ještě, že jsem nepištěla, naštěstí mi to má hrdost nedovolila.
To nebyl duch, nebyyyl, neexistují, buď v klidu, nádech a výdech.. Uklidňovala jsem se.
"Ne-nevíš, co to bylo?" Zeptala jsem se a snažila se vyznít tak, abych se nebála, ano, snažila jsem se! Jenže problém byl, že jsem toho kluka jaksi ztratila z dohledu!

Ja som jej neodpovedal lebo som bol teraz tak trocha popredu a to dosť preto som zastal a oprel sa o jeden strom a započúval sa do okolia čul som že vlastne ide ona .Niečo z toho čo hovorila som aj v tedy čul ale ako vždy keď som mal niečo hovoriť som nehovoril nič .Teraz ma tak vlastne aj napadlo.Žeby som ju vyľakal ? Niektorý hovoria že je sranda strašiť dievčatá ... a teraz by som to vyskúšať mohol kto vie no ... hmm uvidíme Ako som si pomyslel nad takýmto diabolským plánom u toho stromu ak osom sa opieral som sa tam teraz akosi skryl rozhodoval som sa či niečo spravím či nie bol som oblečený celý v čiernom až na tie vlasy by ma nemalo byť vidno .

Porozhlížela jsem se, no nikde jsem ho neviděla. No paráda, něco se mi otírá o nohu, druhou mám v nějaký noře, nemám páru kde jsem a pán si ještě zmizí! V duchu jsem nadávala a vztekala se. Vymanila jsem nohu z nory a nebojácně se drala kupředu, přidržujíc se stromů okolo. Tse, nci mě nevyleká, nic mě nevyleká, nic mě nevyleká.. Opakovala jsme si a hrdě vztyčila hlavu, donutila jsem se, abych zahnala strach do kouta.

Ešte než sa vzdialila začal som zo seba vydavať také chrapľavé zvuky čo som dokázal naozaj dobre.Potom som sa radšej pobral z toho miesta kde som bol a tak trocha som si ju pomaly obyšiel zozadu.Spravím to nespravim to ? Hmm skúsim to ...Pomyslel som si a pomaly sa teda ešte priblížil .Rozmýšľal som ako presne ju vybafnúť .Potom ma napadlo že skúsim jeden z dalších hlasou bolo to ako hlas "monštra" ale mne to nevadilo.Blížil som sa bol som stále bližšie dával som si pozor aby sa náhodou neobzrela akeď som bol dostatočne blízko obomi rukami som ju chytil v sekunde za ramená trocha potriasol a v tedy tak "monštrózne " bafol .teda zaškriekal niektorý hovoria .

Ty zvuky se mi ani za mák nelíbili. Jasněě, ještě nějakej psychopat tu může bejt, proč by néé! Že by zombie, blbče, ty jsou taky jen ve filmech!
"Etto.." Zamumlala jsem a dál našlapovala, praskla pode mnou větvička, navíc ty hlasy, div mě šlak netrefil. Porozhlížela jsem se, když v tom mi někdo položil ruce na ramena. Du-duch?! Nee, moc hmotné! Jen jsem tak trochu zapištěla, ale včas jsem se kousla do jazyka. Baka, Shinobi se nebojí!
Málem jsem dostala infarkt, otřásla se a prudce se otočila, chtěla jsem se rozmáchnout a protivníka zpacifikovat, když v tom tam stál ten chlapec a já ruku včas zarazila před jeho tváří! Musela jsem si úlevně vydechnout a zakřenit se! Fakt, rozesmála jsem se a bouchla ho pěstí do hrudi.
"Bakaaa! To mi nedělej!" zachmuřila jsem se.

"Au .. au .. "Nevedel som prečo ale tá jej reakcia úplne celá mi tak trocha vykúzlila úsmev na tvári.Škoda že ju nevidím ... a mal by som sa viac ovládať a neblbnúť takto .. Pomyslel som si a stiahol som si šiltovku viac do tváre , skôr do očí a zahnal tak môj úsmev."Umm si inak v poriadku ?"Opýtal som sa teraz trocha starostlivo .

"Tsee, héérečko, ani tě to nebolelo.." No dobře, měla jsem maličko brutální sílu, ale žebra jsem mu nezlámala. Vadilo mi, že ho nevidím, ale líbilo se mi, že on nevidí mě! To je logika, co?
"Haai jsem, jen jsem dost pověrčivá, tak noo, vyděsil jsi mě.." Zakřenila jsem se. přece mu nebudu říkat, že se bojím prostěradla!

"Prepáč ja som zasa chcel vyskúšať niekoho vystrašiť počul som že je to sranda a ja som zistil že som asi trocha škodoradostný ... neboj nič už také skúšať nebudem naozaj sa za to ospravedlňujem."Hovoril som teraz asi skoro najdlhšie za celú dobu no nakoniec som ešte musel niečo dodať."Tak ja si myslím že tu sa nieje čoho báť ak nevyprovokujeme zvieratá bude kľud ... jedine ak narazíme na nejakých banditov .. no čo pokračujeme ? "Akosi už veľa hovorím ... Pomyslel som si .

"Noo, ne, že to sranda nebyla, ale tenhle les mi v noci nepřijde zrovna hezký!" Podotkla jsem a zakřenila se.
"Fajn, tak pokračujeme dál, pokud teda v noci víš, kudy" Zakřenila jsem se. "Snad už bude cesta v pořádku!" Spokojeně jsem přikývla. "A nemusíš se za to omlouvat.." Podotkal jsem ještě k předchozí události.

"Nie veľa toho nevidím ... "Poznamenal som a zastavil som sa tak trocha nečakane.Žeby bude lepšie prenocovať ? Ale hmm veď sa opýtam .. "Keby tak tu ale aj môžeme skúsiť prenocovať ráno by sme podľa mňa mohli zájsť ďalej takto môžeme ísť blízko východu z lesa a ani si to takto nevšimneme ... "Poznamenal som bol som zvedavý čo nato ona .

Když se nečekaně zarazil, málem jsem do něho narazila, ale včas jsem se zastavila a hlavně si i udržela balanc. Ono, když je všude kolem vás tma, sotva si vidíte na konečky prstů, tak je to no, celkem nepříjemná záležitost.
"V tom máš pravdu.." Přitakala jsem, ostatně, co mi jiného zbývalo? Prostě jsem jen s úsměvem přikývla.
"Hmm, ale stejně chci bejt z toho lesa, co nejdříve venku.." Podotkla jsem a zatvářila se velice tragicky, no stejně to v té tmě kolem poznat nemohl.

"Tak ja to nechám teda na tebe keby že môžeš viesť ty ale takto sa asi aj tak len viac stratíme."Povedal som a rozhliadal sa po dobrom strome tu sa asi dobre vyspať nebude dať ale aspoň niečo ."Chcelo by to jaskyňu a tu asi prístrešok ťažko nájdeme čo myslíš ? ."Otočil som sa teraz úplne na ňu .

"Eh, pokračovat se mi nechce, ale já myslím, že nemusíme nic hledat. Když nebudeme dělat přílišný rámus, pochybuju, že si nás tu vyčíhne nějaký medvěd či nedej bože něco horšího.." Podotkla jsem a pousmála se.
Ať už bylo to, co se na mě předtím řítilo cokoliv, radši to nechci vědět.
Zastrčila si vlasy za ucho a odhrnula neposednou ofinu z očí.
"Stejně ani jeden nemáme jídlo.." Podotkla jsem a jediné, co by je sem mohlo přilákat byla vůně pečínky.

Ako teda povedala že teda ostaneme tu podišiel som k jednému z hrubších stromou bol asi taký jediný tak som si pod neho sadol.Ostal som už teraz ticho a na nič som neodpovedal tak trocha som si urovnával či bude dobré zaspať alebo budem radšej strážiť aj keď pravda len tak sem nič nepríde ale kto vie .Nakoniec po takej dlhšej chvíľke som pozrel k nej .
"Koľko máš vlastne rokou ?"Ozval som sa .

Nějak jsem vytušila, kde sedí, tak jsem si sedla poblíž něho, nohy zkřížila do tureckého sedu a rukou si podepřela bradu. Nějak jsem se dívala na místo kde je a přesto netušila, jestli tam je. Tak, když je všude kolem tma.
Když se zeptal, podezřívavě jsem si ho prohlédla a nakrčila obočí. Nějak jsem necítila potřbeuju mu to říkat, ale to už bych nebyla já, kdybych to neřekla.
"Patnáct.." Jedoduchá a astrohá odpověď, zajímalo by mě, k čemu mu bude to vědět, ale tak, bylo to přece jedno. No, jasně, že je to jedno, nic o tom klukovi nevíš, klidně tě v noci až usneš může vykuchat, ale neee, just don´t worry, be happy. "Co ty?" Ignorovala jsem své dotěrné myšlenky.

"Šestnásť ... ale tento rok asi 17 "Nebol som hrdý na svoj vek k príslušnej hodnosti akú som mal ale zas to som hovoriť nemusel .Nechcel som jej ale akosi tiež viac nič hovoriť lebo nejaké také myšlienky aj keď nie presne také v mojej hlave sa ukázali už dávnejšie lenže moja hrdosť aj tak báť sa dievčaťa mi nedovolila ."Ak chceš kľudne sa prespi ja budem dávať pozor keby sa niečo dialo ."

Poslouchala jsem ho a nějak věk neřešila. Otázek jsem měla plnou hlavu, ale radši jsem mlčela, no řekněte, jsem s cizím člověk v lese a ještě si s ním můžete klidně povídat jak se starým známým. Ne, dobře, já radši mlčela. Zvědavost je občas hrozná věc.
"Eh, tak díky.." Vysoukala jsem ze sebe po chvíli velikého zamyšlení a plácla sebou někam do jehličí. Zkřížila jsem ruce za hlavou a skrz větve stromů pozorovala oblohu. Prala jsem se s pocitem usnout nebo zůstat čilá a že to bylo sakra těžký.

Ja som sa pozeral k hviezdam a bol som ticho .Nemal som akosi potrebu sa rozprávať .Lenže nevedel som prečo dokonca som nad tým ani nerozmýšľal a vyslo mi zrazu z úst ."Nebojíš sa žeby som ti niečo spravil ?"Opýtal som sa jej teda tak trocha nechcene.

Z mého samohádání, kdy jsem se rozmýšlela jesli usnout nebo ne, mě vyrušil jeho hlas. "Hmm, tak možná. Mám jen pár možností. Pokud by jsi byl nějakej ultra silnej, tak jsem pěkně v háji, za druhé je tma a nevidím tě a zatřetí, kdyby jsi mě chtěl zabít, udělal by jsi to už dávno, šancí jsi měl dost. Je to taková sázka do loterie, ale většinou dělám bláznivé věci, dá se říct, že jsem se rozhodla věřit v to, že se ti v hlavě nehoní masochistické nápady" Zakřenila jsem se.

"Hmm a ako vieš že niesom nejaký vrah čo má svoj rituál že proste musí to dievča zabiť len v tedy ak sa cíti bezpečne či tak ? Sú aj taký vrahovia a možno som ním naozaj ja ... "Hovoril som tak tajomne aj keď som vlastne žiadny vrah nebol ale proste som chcel vedieť čo mi na to povie .

"Hmm, chceš mě donutit, abych se snad začala bát? Jo, evidentně mi šplouchá na maják, že se vůbec nebráním, nejsem podezřívavá či tak, ale když bych začala utíkat, mám pramalou šanci se ti ztratit z dohledu, zvlášť v tomhle lese! Kdyby jsi jím opravdu byl, tak mám problém.. prostě nezavřu oči no.." Podotkla jsem a pokrčila rameny.

"Prepáč iba som sa pýtal vrah by som ešte nemal byť nezabil som nikoho teda aspoň o čom ja viem a čo dúfam ak sa nepočítajú sny ."Ubezpečil som ju omluvne .