Stezka

First topic message reminder :

Stezka vedoucí prérií. Nenabízí se zde téměř žádné místo k úkrytu.

S kopií jsem nemohla nic dělat, zkrátka byla zrušena. Originální Ren, tedy já, jsem se nemohla zastavit. Pokračovala jsem v útoku na nukenina, který byl předemnou. Využila jsem své "nížky" a sekla katanou tak, jako kdybych se mu pokusila rozpárat břicho.

Niekto sa baví niekto nie... pomyslel som si a vyskočil som. Katanu som rýchlo zasunul do pošvy a vytiahol som bublifuk. Len čo som doňho fúkol kopa bublieniek sa vyrútila proti drakovi . Len čo doňho narazili povybuchovali Bakuha Awa snáď zaberú tak ako chcem... a mali za úlohu ho zničiť a tým zastaviť jeho posun.

Akemi
Pousmála se, krátce se podívala na všechny Renjiry, obhlédla situaci, složila pečetě a její tělo se rozpadlo na lístky, znovu.

Jenže místo toho, aby se zase složila někde jinde, lístky se rozprostřely kolem Renjira a jeho kopií, uzavřely kolem nich kruh a začaly vířit, dokola a dokola.
Akemi byla mezi nimi, schovaná, pohybovala se rychle, tiše. Jediné, co sem tam mohl zahlédnout byla blyštivá čepel jednoho ze senbonů a kunaiů, které svírala.
První rána dopadla na rameno Renjirova klona, okamžitě zmizel, zleva přišla další, takhle to pokračovlao dál, konečně se dostala až k pravému Renjirovi, prvně ho sekla do tváře, podruhé zprava do ramena, a tak stále dokola, a dokola, nenechala ho ani na chvíli vydechnout. Projevila svou opravdovou sílu.

U Ren to probíhalo jinak, Nukenin to čekal, byl zručnější než jeho předchlůdci, vyblokoval její sek, ze zad si stáhl druhý meč, otočil se a jeho obě zbraně se střetli se zbraní Ren, že by hra na přetlačovanou, ne, spíš kdo povolí, zemře.

Shimonu sice svým bublifukem zaměstnal zemního draka, takže mu zabránil v dalším pohybu, ale ani jeho nechtěl nechat soupeř vydechnout, obratně skládal jednu pečeť za druhou.
"Doton: Doyuudan!"
Ze země se vynořila obrovská dračí hlava, po chvíli se na Shimona, který mohl a nemusel být ještě ve vzduchu, začaly řítit zemní střely.

Nezbývalo mi nic jiného, než jen bezmocně přihlížet, jak postupně ničí mé klony. Jakmile byly oba pryč, došlo mi, že se chystají útoky na mé pravé já. Najednou se objevily první dva, taková rychlost, na tváři se mi objevilo jen malé škrábnutí, rameno to ale schytalo víc. Sykl jsem bolestí. Další řezná rána následovala po celé šířce mého lýtka. Nedokázal jsem kvůli její rychlosti a mé únavě měnit tělo na vodu. Zaklekl jsem a zrychleně dýchal. Měl jsem ale plán, byl to risk, který by se ale mohl vyplatit. Čekal jsem něco jako konec hry.

Jakmile se naše zbraně střetly, zapřela jsem se a snažila se to tak udržet za každou cenu. Vzhledem k tomu, že jsem byla ještě sotva patnáctileté pískle mi bylo jasné, že nevydržím déle než on. Napínala jsem svaly a brzy pocítila ten nepříjemný pocit. Síly docházely. Nezbylo mi nic jiného, než zkrátka povolit.
"Dobrá... vzdávám se." vydechla a jsem a nakopla nukenina do rozkroku.

Ach jó.. jak já neznášim Doton... pomyslel som si v okamihu keď som dopadol A v tom okamihu vyšla zo zeme dračia hlava a vystrelila na mňa. Znovu som vyslal niekoľko bubliniek na tie streli. So-pu Awa Hedoro keď sa bublinka dotkla streli obalila ju slizom. Tým ich mala trochu spomaliť a ja som sa zatiaľ pokúsil dostať z ich dráhy letu.

Kde se vzala tu se vzala malá liška se objevila u kmenu stromu. "Nerada ruším, vidím že máte práci...až tento odpad vyřídíte a doděláte misi vraťte se prosím okamžitě do Kiri. Lady Mizukage by vás ráda poznala." Promluvila Liška v hlavách Shimona, Ren a Renjira.

Akemi
Jakmile viděla, že Renjiro má evidentně dost, odvolala lístky, zhmotnila se a a lehce dopadla na zem, poblíž Renjira. Ušklíbla se a teatrálně si povzdechla.
"Ach, moc jsme si nepohráli. Smutné, jak smutné. Další nepotřebná hračka, každá se časem opotřebuje, skončil jsi během pár minut, chlapče.."
Podotkla a ušklíbla se. Ze zad si stáhla Katanu a blížila se k Renjirovy.
"Nepotřebné věci by měli být odstraněny, můžeš říct.. Sayonara!"
Většinu dne zněla dětinsky, ale při poslední větě se projevila její chladnokrevnost, na tváři jí hrál až psychopatický úsměv, tyčila se nad ním jako Bůh pomsty a během pár vteřin, sekla.

Nukenin se vítězně ušklíbl, když viděl, jak Ren povolila, napřáhl se nad ní s úmyslem seknout jí před záda, ale jeho prudký výpad jí zarazil, kopla ho do slabin, svalil se na zem jako pytel slámy a skučel jako malé dítě.
"T-ty jedna malá.. Mrcho.." Vysoukal ze sebe se značnými obtížemi, pravděpodobně ho učinila nadosmrti neplodným.
Na jeho tváři se, ale usídlil úsměv, bylo jasné, že na jeho životě mu v žádném případě nezáleží. Z pod rukávu mu vykoukl výbušný lístek, jeden se odlepil a vířil větrem těsně k Ren, pak však vzplál a následně se ozvala obrovská eploze, která pohltila nukenina, jenž měl na sobě víc výbušných lístků než jeden, nebyla to exploze, která by zničila les, či vesnici, ale značné škody svému okolí přinesla.

Hachiro
Hachiro viděl, že jeho útoky jsou marné, proto mezitím, co Shimonu uhýbal, poskládal pečetě a jednoduchým Shunshin no Jutsu se dostal za Shimonova záda, v ruce svíral kunai, s jasným úmyslem, ublížit mu, napřáhl se a pokusil se ho seknout do zad, protože Shimonu byl zaměstnaný znehybňováním dračích střel.

Plán vyšel, myslel jsem si, že si bude závěrečný útok vychutnávat.
Během jejího krátkého chladného proslovu jsem "pumpoval" sílu do pravé ruky.
Suiton: Gōsuiwan no Jutsu
Z ničeho nic se mi v hlavě ozval neznámý hlas. Bral jsem to na vědomí, i přes to, že mi to nedávalo smysl. Teď jsem měl ale důležitější věci na práci. Vyčkával jsem na ten správný okamžik, na ten švih. Zvedl jsem hlavu, napřáhl se a namířil přímo proti jejímu ostří.

Jakmile jsem uviděla výbušný lístek, došlo mi, že to není dobré. Radost z toho, že jsem nukenina vyřadila z boje mi tedy nevydržela dlouho. Okamžitě jsem se dala na útěk, ale výbuch byl pochopitelně rychlejší. O chvíli později jsem letěla vzduchem a pak se s velkou elegancí rozmázla o strom. Chvíli jsem na něm zůstala přilepená, než gravitace udělala své a já se poroučela k zemi. Zůstala jsem ležet, byla jsem ráda že dýchám, a že stále svírám svou katanu.

Neco mi zaznelo v hlave a nevedel som čo to bolo ale správe som porozumel. Snáď bola pravá a nie pokus od nepriateľa nás vyviesť z rovnováhy. Zrazu kým som sa spamätal bol za mnou niekto a nemal zrovna dobré úmysli. V poslednej chvíli som stihol katanou v púzdre vykryť kunai. Našťastie som púzdro z katanou volnejšie a tak sa mi kunai skoro podarilo vyblokovať. Špička kunaiu sa mi zabodla a urobila malú ranku na chrbte. Otočil som sa a nohami som sa odrazil od toho čo na mňa zaútočil a dopadol som na zem. Tak teraz je načase sa do toho zapojiť....a to poriadne. Započul som aj výbuch a uvidel že Ren niekde dopadla ku stromu. Prešiel som si po rane na chrbte a trochu krvy sa mi zachytilo na prste. Poskladal som pečate Kuchyiose no jutsu pri mne sa v obláčiku dymu zjavila moja prerastnená mačka. Akane bež za Ren a pomoz jí... poprípade v núdzi zaútoč na neho zo zálohy... poslal som jej rozkazy a ona ticho prikývla a odbehla k Ren. Strkla do nej ňufákom a olízla jej tvár. Mala zaistiť jej bezpečie a to že žije.

Liška poté co vyřídila svůj vzkaz chtěla zmizet, protože dostala jasné rozkazy a o pomáhání se nic neřeklo. Ale poté co jedna dívka odletěla kamsi na strom a zůstala na zemi se rozhodla rozkazy porušit a ještě jednou se vrátit k Mizukage. Zapamatovala si místo kde jsou a zmizela.
-přesun liška

Akemi
Až pozdě si uvědomila, kde udělala chybu a teď ji napravit stálo sakra sil. Nepodceňuj nepřítele. Pravidlo Shinobiho a ona ho teď porušila a tvrdě za něj zaplatí.
Jediné, jak se stihla bránit bylo, že katanu přiložila před sebe v marném pokusu obrany, střetla se s jeho katanou, odletěli oba vlivem jeho techniky o kus dál, problém byl, že jen slyšela, jak se kov o kov tříští, katana se jí v ruce rozlomila a úlomek dopadl na zem, ráan to byla doopravdy silná, že to dokázalo zlomit její katanu a nemohla to přežít ani ta jeho.
Podívala se na Renjira, rozhodně byla dost nechráněná, ale rozhodla se to nevzdat, chystala se ho bodnout i tím zbylým úlomkem.

K Ren se už nikdo neblížil, na bitevním poli zbyl už jen Hachiro a Akemi a ti byli plně zaměstnáni, ostatní nukeniny se vlivem exploze stáhli a jejich věrnosti nebyla tak silná na to, aby se vraceli, prostě vzali do zaječích.

Hachiro
Mezitím, co Shimonu skládal pečetě, Hachiro už se dávno vzpamatoval a také dopadl na zem, z brašničky vytáhl kouřovou bombu a hodil jí před sebe, probleskl setdíky Shunshin no Jutsu, ne za jeho záda, jak by Shimonu mohl předpokládal, ale rovnou před něj s úmyslem mu rozpárat břicho.
To, na co už ale Hachiro zapomněl byl fakt, že tihle ninjové byli z Kiri a mlha jim byla vlastní, a tahle chyba se mu možná stala osudnou.

Stáli jsme naproti sobě, oba nesmírně znaveni. Stejně jako její katana, i ta má se vlivem mé techniky a nárazu obou ostří zlomila. Zbýval mi zhruba stejný úlomek jako jí. Udělala chybu, že mě nechala vydechnout. Další chyba následovala, když se na mě rozeběhla. Připravil jsem se a počkal si, až se ke mně dostane.
Její katana mnou projela, jenže část břicha, na kterou byla její rána směrována se proměnila na vodu. Tudíž účinek nulový. Naopak můj zbytek ostří se zabodl do toho jejího. Upustil jsem jílec a klekl na kolena. "Sayonara.."

Chystala jsem se upadnout do sladkého bezvědomí a omdlít si. V tom mě cosi olízlo.
"Co to herdek?" zavrtěla jsem hlavou a zaostřila na toho divného tvora před sebou. Stále jsem přemýšlela nad tím, jestli je to kočka nebo pes... Nakonec jsem dospěla k závěru, že je to jakýsi podivný kříženec. Posadila jsem se a rozhlédla se okolo. Ta paseka byla neuvěřitelná. Z dáli jsem slyšela hlasy a kroky těch, kteří vzali nohy na ramena.
"Renjiro?" pravila jsem s tupým pohledem ve tváři a začala hledat bratra. Tedy až poté, co jsem se jakž takž vyhrabala na nohy.

U stromu se objevila znova liška a tentokrát sebou měla doprovod.
Zlatá liška se posadila a napojila se na ně.
Okamžitě jim začala předávat chakru Mizukage, jejich rány se začaly léčit a únava ustupovala. Potom dostala další pokyn, v očích se jí objevila nespokojenost.
Potřebovala to zde dokončit aby se mohla vrátit zpět pomoct při hledání unesených geninů.

Když po mne hodil dymovú bombu trvalo iba pár sekúnd kým mi prestal dym vadiť. Čakal som útok zo zadu. No on sa objavil vpredu. Zase v posledne chvíľi som zastavil jeho kunai čiastočne rukou a chytil som mu ju. Iba som sa naňho pozrel. Teraz mi nemal ako uniknúť. Kým sa stihol spamätať už som vyfúkol jednu bublinu naňho a zároveň som uskočil. Bublina ho chytila a vyniesla ho pomaly do vzduchu. Tam sa začala plniť atramentom až po chvíli vybuchla. Ufff... konečne koniec?! poobzeral som sa dookola. Rukami mi trochu krvácala ale to som neriešil. Ale ani som si nevšimol a ruka aj chrbát sa mi vyliečili.

Akane
Vedela koho hľadá a tak iba Ren podliezla aby jej sedela na chrbte a rozbehla sa smerom kde bol Renjiro. Nakoniec k nemu prišli obe.

Akemi
Nečekala výpad Renjira, takže se tahle chyba vážně stala její osudnou, za všechno se platí. Jen se ušklíbla, nebyla tu jediná chladnokrevná, padla čelem k zemi a naposledy vydechla. Rána byla smrtelná.

Hachiro
Nestačil ani zareagovat a už byl v bublině, nestihl udělat nic a nakonec po něm nezbylo opravdu nic, jako kdyby nikdy nebyl, nikdy neexistoval.

Boje konečně skončily. Žádný nukenin už nebyl na obzoru, všude už byl jen klid...

Moje ruce byly obě celé od krve. Měl jsem hlad, žízeň a i únava se dostavila. "Uff.." Rány se mi začaly léčit.

Byl jsem rád, že opět vidím Ren a je relativně v pořádku. Usmál jsem se ni.

Liška jim dál dodávala chakru a léčila jejich zranění.
Ke konci se na to už vykašlala protože se musela okamžitě vrátit.
Zlatá liška přerušila dodávání chakry a zmizela.
Zůstala tam malá která zamířila rovnou k Jouninovi.
-Zlatá liška přesun

Keď som sa rozkukal bežal som od začiatku karavany na koniec. Pozeral som sa či je všetko ako má. Nakoniec som dobehol k Akane, Renjirovi a Ren. Ste všetci v poriadku?! Snáď už nás žiadne prekvapenia nečakajú... len neviem čo mala byť ta správa... o Mizukage.. zamyslel som sa. Nepamätal by som si že by takto zneli rozkazy Kimiko.

Koukala jsem docela překvapeně, jelikož to divné stvoření bylo evidentně silnější, než jsem si myslela. Můj výraz byl o to vykulenější, když jsem viděla jak dopadl Renjiro. Tekla z něj krev. Vypadal jak po ránu, když brzo vstává. Z batohu jsem vyhrabošila velkou limonádu, a do kelímku zapíchla brčko.
"Napij se, ať z tebe není mumie." pravila jsem se smrtelně vážným výrazem, a strčila mu kelímek až před nos. Má starostlivost musela být skutečně dojemná.
"Já jsem úplně v pořádku." zamumlala jsem směrem k senseiovi, protože až na pár škrábanců jsem byla v pohodě.

"Díky, ségra," čapnul jsem kelímek plný limonády a začal popíjet. Limonáda v tu ránu zmizela.
"Argh!" zabručel jsem osvěžením. Pohledem jsem přejel po Shimonu. "Nakonec to nevypadá tak hrozně, rány se začaly zvláštně hojit. Koukám, že ty jsi celkem v pohodě," objevil se mi na tváři mírný úsměv. Zvedl jsem se zpátky na nohy rozhlédl se po okolí.
"Co teď?" pak mi zrak ulpěl na malé lištičce, co stála blízko senseie. "To je tvoje?" mrkl jsem na psočku a zase zpět na lišku, "nevypadá jako tvoje."

Liška doťapkala k Jouninovi a upozornila na sebe lehkým zavrčením.
"Vím, že jste měli namáhavý boj, ale dokončete misi co nejdříve. Vesnice je oslabená a toho ostatní využívají. Unesli dva geniny a další problémy se blíží."
Upozornila ho a koukla se na ty dva.
"Mizukage vás potřebuje ve vesnici"

To som rád... povedal som pokojne a rozhliadal som sa. Človek nikdy nevie. Akane prišla ku mne a začala sa dožadovať škrabkania. Tak som ju škrabkal. Nakoniec som ju pobozkal na čumák a poďakoval som sa jej. Akane z hlasitým Do skorého videnia.... zmizla v obláčiku dymu. Zrazu vedľa mňa stála líška. Vypočul som si ju a kľakol som si k nej. Dobre odkáž Kimiko že sa vrátime čo najskôr.... povedal som z rozvahou a rozmýšľal som čo sa asi deje.

[Jak vymyslíme tu výměnu Mizukage? ]

Edit, odpověď:
[Dobře, dobře xD]

//Mizukage zmizela v červí díře... prý se to připíše na triko nějaké záporné postavě

Pozorovala jsem lištičku a přemýšlela, co měl znamenat ten vzkaz, který mi zazněl hlavou, když jsem bojovala s tím nukeninem. Tehdy jsem neměla čas se tím zaobírat ale teď mi to nesedělo. Poznat nás? Už jsme se seznámili přece...

Tupě jsem zírala na kelímek, ve kterém nezbyla ani kapička k pití. Ksoo... moje oblíbená pomerančová. Zamračila jsem se a podívala se na Renjira. V nestřežené chvíli jsem mu prázdný kelímek nacpala do jeho báglu s osobními věcmi a čmajzla mu nějaké sladkosti.

Poslouchal jsem jejich rozhovor a přemýšlel. "Zdá se, že jsme toho v Kiri docela dost prošvihli."
"Jsme už blízko Iwy, nemám pravdu?" podíval jsem se na Shimonu.
Předal jsem Ren batoh s mými věcmi. "To je součást tréninku, poneseš teď dvakrát větší zátěž a tvoje výkonnost se zvedne," vztyčil jsem palec před jejím obličejem a výrazně se ušklíbl.

"Mizukage to vyřídím, ale jestli dovolíš řeknu to současné Mizukage Yasu"
Odpověděla lištička a prohlídla si ho.
"Ve vesnici došlo k určitým změnám a Kimiko již není Mizukage"
Upřesnila to kdyby to náhodou nepochopil a udělala pár kroků stranou.

Mizukage Yasu?! Nová Mizukage a mne se nic neřekne?! Ty starý páprdové v rade... zanadával som si v duchu. Dobre... prikývol som liške. Išiel by som na pomoc hneď ale nemôžem ich nechať samých...Ale bude sa ponáhľať... dopovedal som vetu na lišku a potom som vyskočil na posledný voz z karavany. Tak načo čakáme... vyrážame... zakričal som na tých ktorý teraz boli zalezený v myšacích dierach a dali sa do pohybu. Zoskočil som a povedal som k Ren a Renjirovi Tak je načase sa pohnúť... ak máte dosť síl...

Právě jsem dojedla veškeré sladkosti, co jsem čmajzla Renjirovi a zapila to pomerančovým džusem. Výraz v mé tváři byl tedy maximálně spokojený. Sice jsem se ráčila nepatrně přežrat v tak krátkém časovém úseku, ale rozhodla jsem se nedat najevo, že se sotva valím.
"Mám spoustu sil, a kdyžtak mě Renjiro ponese na zádech viď?" zářivě jsem se na bratra usmála a radši se vydala na cestu.

"Nová Mizukage?"
Zařadil jsem se do karavany a odpověděl na poznámku mojí milé sestřičky. "To se vsaď.."
"Tak vyrážíme, ať už to máme za sebou.." povzdechl jsem si a naposledy se ohlédl po té spoušti, co po nás zbyla.

Karavana sa pohľa a pokračovali sme. Celý čas som bol zamlknutí a mal vážny výraz. V hlave bolo veľa otázok a žiadna odpoveď. Na obzore sa po dlhej ceste ukázal vytúžení cieľ Iwa. (Presun)

(přesun)

(přesun)

Kashike


Dorazil jsem do oblasti mé mise a začal se mírně rozhlížet kolem. Pak se vyhoupnu do koruny stromů a prohlédnu si větší okolí.

Objevila jsem se na stezce a otráveně se rozhlídla. "No.." Odfrkla jsem si a opřela se se založenýma rukama na hrudi o kmen stromu. Takže Kashike...ukaž se, zaposlouchala jsem se a uslyšela něčí přítomnost, jeho dech a nepatrný pohyb v koruně stromu. Koukla jsem se jeho směrem a čekala kdy si mě všimne.

Kashike


Doskočím na větev jednoho ze stromů a rozhlédnu se. Kousek ode mě si všimnu postavy. Při bližším prohlédnutí uvidím čelenku Iwy. Seskočím k ní. Jestli mi jdeš pomoct, tak jsi přišla právě včas.

"Klídek genine..." Zavrčela jsem na něj a rozhlídla se. "Nejdu ti pomoct, jdu zjistit kde se flákáš" Se značným nezájmem jsem ho přejela pohledem. Řekla bych že, to nebude jeden z těch vyjímečných geninů

Kashike


Podívám se jí do očí. Jsem v klidu.... já ano... to jen má druhá polovina se chce dostat ven a roztrhat tě na kusy za tvou nemístnou aroganci. Nikde se neflákám, dělám tu průzkum.

"Měl by jsi se uklidnit a uvědomit si že mluvíš s výše postavenou osobou" Výhružně jsem zavrčela, rozhodně jsem neměla problém ho tady a teď zabít. Kagemu bych řekla, že jsem ho nenašla.

Kashike


Omyl.. mluvím jen s člověkem s vyšší hodností. Rozkaz k průzkumu mi vydal přímo Kage a dokud se mu neohlásím po splnění mise, tak podléhám jen jemu. Jinak jestli už mi nic nechceš, tak můžeš jít. Já se vracím do vesnice nahlásit výsledky... s tím se otočím a vyrazím směr Iwa. Pořád jí ale po očku sleduji a mám uši nastražené pro případný pohyb.

"Trochu si nepochopil svou situaci skrčku" Ušklíbla jsem se a vyhoupla se na větev. "Hm..nejdřív vyhrožuješ že mě tvoje hrozivé já zabije a skutek utekl co?" Zasmála jsem se posměšně. "Bože, kam ta Iwa spěje když v ní jsou srábotky.." Zavrtěla jsem hlavou a zmizela.
-přesun-

Kashike


Při jejím komickém výstupu jen zavrtím hlavou. Ach ano... kam ta Iwa spěje když se tohle dostane na vysokou hodnost, místo aby pokorně uklízela Tsuchikageho kancelář. Měl jsem mě pustit ven... zabil bych jí a bylo by vymalováno.. Sorry kámo, to nemůžu. Nejsi zrovna nejpřátelštější zvířátko a kdo mi zaručí že se pak vrátíš do původního stavu? No, nikdo. Tak vidíš. Nasadím klus a vyrazím do Iwagakure.