Vězení

Vězení, nebo spíš katakomby, je v nejnižších prostorách rezidence Tsuchikageho. Dá se tam jít ještě ze dvou různých míst: Jedním vchodem z prostředka vesnice ("veřejný" kvůli návštěvám) a z budovy ANBU.
Když sejdete několik kamenných schodů, naskytne se vám pohled na kruhovou místnost s několika sloupy, ze které vedou už jen krátké chodbičky do cel vězňů. V každé cele je postel, záchod, malá knihovna s legendami a pohádkami, a psací stůl.

Jednotky ANBU dovedli vězně doprostřed výslechové místnosti a mrštili s ním o zem. Pak se chvilku čekalo na Reinu. Madam, tohle je viník. řekl nejspíš velitel ANBU.

přišla jsem k tomu klukovi.
"Co si zač?" přistoupila jsem k němu a chytla ho za bradu a donutila ho tak se na mě dívat

No... Máte to tu pekné.. pokusil som sa o úsmev, no nevyšlo to. Zas som si zavaril.. Prečo ja Baka som nepočúval Néé-chan?! Ja som idiot. V bruchu som cítil silné trasenie a žalúdok som mal snáď v krku. No aj napriek tejto situácii som sa nepoddal strachu a posadil som sa. Dal som si dole bundu a obviazal som si ju okolo hrudníka, aby som zastavil prúdenie krvi. Toľko povyku pre jeden dol... Veď bol opustený... Ale aj tak.. Ja som BAKA! keď som bol jednou milou dámou, donútený pozrieť sa na ňu. Kto som? zopakoval som jej otázku. Vážne som nevedel, či povedať pravdu, či klamať. Nechcel som zavariť Senseike a ani Konohe. Som Nao... Teší ma, a vy?

"já budu tvoje noční můra, pokud nebudeš spolupracovat. Cos dělal v těch dolech? Bez doprovodu senseie nebo někoho z vesnice? A sám?" zpřísnila jsem trochu.

No nebudete o nič väčšia ako Senseika ak sa to dozvie. povzdychol som si a trochu som sa ukľudnil. Mal som chuť panikáriť, ale potlačil som to a pozorne som sa na ňu pozrel. Ja? Nudil som sa, a tak som sa šiel prejsť.. Než som narazil na dol. Bol opustený, nik tam nebol a nikde nebol zákaz vstupu. A tak som šiel dnu.. z môjho tónu reči sa dalo vyčítať len jedno.. Strach.

trochu jsem se uklidnila a položila mu ruku na rameno.
"Koukni, pravidlo, které platí úplně všude, nikde se netoulej sám bez doprovodu v neznámé vesnici, všude nemusejí být tak hodní jako tady. Do dolů je tak trochu vstup zakázán a měl si štěstí, že lidé, kteří tam pracují měli volno. Nemá cenu, abych se na tebe zlobila Nao, to za mě udělají jistě jiní." luskla jsem prsty a přišel ke mě ANBU
"Zavolejte medika." kývl a odešel

Akonáhle sa dotkla môjho ramena, sykol som. Nebolo to kvôli nej, ale kvôli starej rane. Ešte pevnejšie som si ju chytil a čakal som na verdikt. Ja som vážne nechcel.. Túto vetu som poslednú dobu povedal priveľa krát. Iný? Nie len Senseika? radšej som už bol ticho, vedel som že si to ešte vypijem. A len čo sa dostanem do Konohy. Zbledol som ako krieda a prosebne som sa pozrel na ňu. A dal by sa tu vybaviť azyl?

"Tohle si musíš holt odpykat, připrav se na přepadovku Tsuchikageho, nebude tak hodný jako já. Víš co se říká ....za blbost se platí." přišel zrovna medik, tak jsem mu uvolnila místo a on mu začal ošetřovat rány.
"A i kdyby si tu měl azyl, věř mi že by si tu na tobě smlsli."

Tsuchík sem príde? Zbledol som ešte viac a začal som splývať farbou so stenou. A som v pr***i. Akonáhle ma začali liečiť, uvolnil som sa a konečne som pocítil úľavu. Nakoniec odídem nezranený... pomyslel som si, zabudnúc že ma má zmlátiť Káge. No... Ak sa vrátim, tak ma zmlátia tak či tak... povzdychol som si.

opřela jsem se o stěnu a sledovala je.
"POneseš si následky, nedá se nic dělat tak to je. Pro příště už budeš poučen. Chybami se člověk učí. Když bude Tsuchikage až moc zlý trochu ho umírním, ale vyslechneš si to."

Faito

Vrazil jsem do dveří a bezeslov jsem rychlým krokem došel k onomu vězni. Odstrčil jsem medika a Naa jsem vzal za rameno tak, abych mu svíral ránu. Pak jsem ho hodil na zem a přišlápl ho. Mluv, cos dělal v dolech! Byl jsem opravdu naštvaný. Onen oheň nás mohl srazit na kolena na několik měsíců. Uvědomuješ si, že bych tě měl beze slov zabít? ptal jsem se hlasem, který ho přsvědčoval o tom, že se to nejspíš chystám udělat.

okamžitě jsem se narovnala a už měla tu tendenci zakročit, ale držela jsem se a mlčela naopak pomohhla medikovi vstát.

No ako víchor sem vletel Tsuchík. Pritisol ma k zemi, a ja som vďaka nedoliečenej rane nestíhal reagovať. Jediné čo mi ostávalo, bolo spolupracovať. Ako som už povedal, len som sa prechádzal. Nemal som vôbec v pláne vyhodiť to do vzduchu... Zabiť?! Toľko krát som sa nachádzal blízko smrti, že mi toto slovo nestrašilo. Bez slov som sa na neho pozeral ospravedlňujúcim pohľadom.

Faito

Ohlédl jsem se na medika, který radji klopil zrak, a na Reinu, která na mě koukala stejným pohledem, jako ten hoch. Sundal jsem tedy nohu z jeho hrudi, ale nechal jsem ho ležet. Odkud je? Jméno, hodnost, místo. dal jsem Reině rozkaz.

zvážněla jsem "Jmenuje se Nao, je z Konohy a je to genin, přišel v doprovodu s karavanou." řekla jsem na jeden dech.

A majú ma. No sakra! Posadil som sa aj napriek tomu, že z neho bolo cítiť že mám ostať ležať. Ak chcete niekomu niečo urobiť, urobte to mne, nie Konohe! Ja som zato zodpovedný! Bol som ochotný aj zomrieť, len aby nemala problémy.

Faito

Uklidnil jsem se a přemýšlel. Konoha ponese následky za své neomalené geniny. Tohle nás mohlo stát mnoho, mnoho měsíců utrpení. uvažoval jsem a pak jsem se otočil na Naa...Vypadni. Vypadni, ať už tě tu nevidím. sykl jsem a dodal: Půjdeš ke své karavaně. Tam si sedneš a budeš dělat, že se nic nestalo. Nehodlám vyvolávat konflikt jen proto, že zabiju mladého idiota, co se toulá, kde nemá a leze na nebezpečná místa. Pak jsem odešel pryč. Když jsem procházel kolem Reiny, věnoval jsem jí pohled, který říkal, že to bude mít dohru.

Konoha ponesie následky? Tieto slová ma doslova zdvihli zo zeme a ja som okamžite vyštartoval za Tsuchíkom. Neviem čo to do mňa vošlo, neviem čo to bolo. Možno vôľa chrániť Konohu, možno strach z Néé-chan. No vyštartoval som. Povedal som! zreval som po ňom. Že za následky chcem pykať ja! bežal som za ním, neútočil som, nič také, ale postavil som sa pred neho a zamedzil som mu odchod.

ani jsem se nehla a jakmile kolem mě prošel doprovázela jsem ho pohledem. Bylo mi jasné, že to odnesu až budeme sami. Jakmile jsem ale uviděla že Nao vyskočil zadržela jsem ho a nohy mu zkrystalizovala. "Přestaň dokud můžeš." sykla jsem na něj .POčkala jsem až odejde a podala tomu klukovi malou ampulku.
"To je proti krvácení. Tihle muži tě odvedou k ostatním, snaž se nic už nedělat." řekla jsem mile a otočila jsem se ke vchodu

Nie! zakričal som ešte na ňu a ampulku som po nej hodil. Nepotrebujem ju! sršala zo mňa zlosť. Taký tupý! pomyslel som si o povahe Tsuchikágeho. A on je Káge! Nechal som sa odviesť tími Anbu jednotkami až ku karavane.

ještěpřed tím než jí na mě hodil a já jí automaticky chytila jsem mu odkrystalizovala nohy
"Měl bys mu být vděčný, že neudělal nic tobě. Slovíčko, děkuji by stačilo." řekla jsem už naštvaně a vážně a odešla jsem (přesun)

Kashike


Dovedu zloděje do věznice a u "recepčního" se ohlásím. Tento muž se provinil krádeží a ničením majetku. Podle Tsuchikageho má být potrestán 30ti ranami bičem. Když zloděje předám, vrátím se odevzdat řezníkovi jeho majetek a pak se vydám na cvičák. (přesun)

Keď nás odviezli do väzenia dúfala som že nebudeme v rovnakej cele. Sadla som si do rožku cely a držala som si v náruči kolena,vyzerala som ako gulička

ANBu dovedli Ai i Kalena do věznice a tam je zavřeli do cel vedle sebe. Kage už byl upozorněn, je na něm, zda přijde a co s vámi udělá.

Kalen

To je ostuda!Hlava rodu a je zavřená!Nadával sem přez celé vězení.

Ruky som si dala na uši aby som ho nepočula, hlavu som mala skrytú a čelo opreté o kolena. Bola som zahalená v tme ako moje srdce jediné čo bolo vidieť boli žlté vlasy. "Ticho,ticho !Sklapni konečne s tým že si hlava klanu!" kričala som v duchu.

Kalen

Proč sem nemohl být jako ostatní děti?Řekl jsem si tiše.Kur*a!Já chci bejt silnější!Vzdychnul jsem si a zasmál se.Za co tady sedíš?Dělal jsem si z Ai legraci.

Potichu skôr pre seba som si začala hovoriť. "Sklapni!Sklapni!" potom som pridala na hlase a vykričala som mu to čo som chcela."Sklapni !Nič pre teba není dôležité len klan!Stále som hlava klanu už ma to unavuje počúvať !" pustili sa mi slze pri pohľade naňho ale hneď som si dala späť hlavu a bola som ticho

Kalen

A víš proč?Popošel jsem k mříži co nejblíž.Proto že ty si byla taky klan!Řekl jsem tiše a soucitně.

"Klan nič iné ťa nezaujímalo..." hovorila som potichu skoro až vôbec cez slze."Mala som ostať tam kde som bola, mala som všetko nechať tak a žiť a pracovať...nemala som sa vracať" ešte viac som sa dala do klbíčka.

Kalen

To si měla.Proto že by si žila o něco déle.Řekl jsem velmi smutně.

"Nevadí mi to aspoň sa prvá stretnem s matkou..." chytila som katanu a vytiahla som ju von.Prehodila som ju cez mreže. "Toto je tvoje ..." ani som sa naňho nepozrela

Kalen

He.Matčiná Katana.Chytl jsem ji do ruky.To byla ale tvoje nevětší cennost.Takže pokud si ji nevemeš bude mi to líto.

Nebudem ju potrebovať keď zomriem...skôr či neskôr by som aj tak zomrela... zasmejem sa a ani som nevedela prečo ale nemohla som sa prestať smiať.

Kalen

Možná se tvé méno očistí a zbaví tě postu nukenina.Pokusil jsem se ji uklidnit.

Rozosmiala som sa ešte viac."Po tom čo som urobila?Presne si pamätám že sám Kage ma nechal ísť tak prečo by sa moje meno malo očistiť ?" smiala som sa ako blázon.

Nebuď smiešny Kalene to sa nikdy nestane začala som pozerať do stropu

Kalen

No jó no.Pokud se budeš chovat špatně.Sedl jsem si na zem.

Myslela som že ťa vystraším ak sa tak zatvárim Tentoraz som bola ticho. "Od tej doby čo som odišla som neurobila nič zlé, ani som netrénovala ani nikoho neohrožovala...." hovorila som úprimne

Kalen

Možná.Kdybych se domluvil s Tsuchikagem-sama.Ale pochybuji.Zamyslel jsem se.

Nechaj to tak...spôsobila som si to sama...nemusíš sa o mňa stále starať, doteraz som sa starala sama o seba... usmiala som sa prvý krát úprimne naňho

Kalen

V zájmu klanu.Víc jsem jí neřekl.Doufal jsem že si to vyloží špatně a né v mém úmyslu stařšího bratra.

V zájmu klanu zomriem zakřenil som sa."Nevadí mi to ak vám to veľký Kalene urobí radosť tak ako dedine " viac som nič nehovorila a ponorila som sa do temnoty v cele.

Kalen

Asi udělá.Naštval jsem se.Řekl jsem něco co jsem nechtě a pravděpodobně toho budu i litovat ale udělal jsem to.Proto že si nikdy nebyla tím kým jsi měla.

Hm.... a kým som mala byť ?prečo by mal človek existovať ak neviem prečo má žiť ? trocha svetla do cely prenikalo ja som k nemu natiahla ruku. "Svet je temné miesto kde sa nedá skryť ak nevieš prečo žiješ, moja.....nie tvoja existencia je pre tento svet dôležitejšia ako moja....ty máš pred sebou svetlou cestu..." prekvapene som pozerala na to svetlo .

Kalen

O tom kdo má lepší budoucnost si rozhodneš sama.Opět jsem došel k mřížím a hodil jsem jí meč zpět.Myslíš si že Ishi je zadržitelný v cele kde jsou kamenné zdi?Zepttal jsem se jí.Pokud chceš žít uteč.

"Celý život na úteku ?" popremýšľala som.A chytila som katanu,postavila som sa."To radšej prebodlá vlastnou katanou !Utekala som dosť,za svoje činy musím platiť ale ak inak nedáš tak dobre...ale musíš mi pomôcť." môj pohľad pripomínal matkyn.Láskavý ale silný

Kalen

Já tě probodávat nebudu.Pak by po mě tu celu chtěli uklidit.Zašklebým se.

Tak mi pomôžeš utiecť....a sľubujem že o mne už nikdy nebudeš počuť... hovorila som vážne

Kalen

Za to mi kage zatrhne udělat si svůj Harém.Poškrábal jsem se na hlavě.