Dorazila jsem domu. Ani jsem pořádně nevěděla jestli jsem nadšená, zděšená nebo unavená. Ale věděla jsem jedno, pro dnešek toho bylo už moc. Takže jediné, co jsem chtěla vidět, byla sprcha a postel. Takže jsem pěkně profrčela síní až do pokoje, kde jsem si sundala většinu oblečení a nad něčím jsem se pozastavila.
Zadívala jsem se na Hirukiho a pozdvihla jsem obočí.
"Hele, vstávej a pěkně ven, jdu do sprchy, tam se mnou nejdeš. A spát se mnou budeš taky spojený nebo jak?"
Optala jsem se zmateně, ale jedno bylo jisté, do sprchy nejde, to bych mu musela nejdřív vypíchnout oči.
Hiruki se trochu probral a když mu došlo, co jsem řekla, začal dělat psí oči a tvrdil, že se dívat nebude.
"Na to zapomeň! Známe chlapy, ať lidský nebo pijavičí, všichni stejní. Ať tě to ani nenapadne!"
Hiruki tedy souhlasil, ač přinucen a pomalu se začal oddělovat od mého těla. Položila jsem ho na stůl a tam jsem ho také nechala odpočívat.
Mezitím jsem si skočila do sprchy. Bylo to přesně to, co jsem potřebovala. Umyla jsem si hlavu a ve vzdušné košilce jsem byla připravena jít spát.
Vzala jsem si Hirukiho sebou do postele, tedy vedle sebe. Vylezlo z něj, že ve spánku by se nehodilo být spojeni, takže jsem mu udělala malou postýlku. Našla jsem ještě staré hračky po panenkách a mu to prý stačilo až až. Na tohle vůbec nebyl zvyklý, takže jsem ho nechala, ať si ustele a lehne, jak chce.
Sama jsem skočila do velké postele a zachumlala jsem se do péřové peřiny, kterou jsem měla tak ráda. Ještě jsem chvíli koukala z okna na západ slunce, jelikož mi zlatavé paprsky šimraly tváře a pomalu jsem začala usínat, kousek po kousíčku jsem zavírala očka, až jsem usnula úplně.
