Ostrov

Tento ostrov, je natolik zapadlý, že ani nemá jméno. Pláže jsou tu vskutku nádherné. O něco méně nádherná je zdejší džungle, kterou obývají ledajací tvorové. Není známo, že by zde kdy žila civilizace, a pokud ano, stopy po její existenci jsou naprosto zničené.

Při nárazu znuděně zaklapl knížku, smotal svitek a podíval se na keiko až trochu jak víc s nebezpečným zájmem. kdyby tak tušila, že má chuť na ní vyzkoušet pár bodů na zásah senbonem, asi by s křikem utekla. Ale překousl to a vyrazil jako první z člunu. přeskočil hravě ten kousek vody a otočil se na Jounina. opět bez mluvy přikývl a zmizel pomocí problesknutí. pomalu se zastavil na kraji jungle a začal prozkoumávat.

Elegantně jsem došla až k písečné pláži. Kensei zase musel byt všude první, já ale nesměla zapomenout na to, že Baka měl mé knihy, pokud jsem se měla zaměřit na rostlinky, potřebovala jsem ty knihy s sebou. Takže jsem došla kousek na pláž a letmo jsem mávla na Baku, aby ke mně šel, určitě mu došlo, že budu chtít knihy zpět. Alespoň zase získám zpět své postavení a on mi nebude muset tahat věci, kdo ví, třeba to dělal s velkým sebezapřením.

Artas Uchiha

Když loď narazila. Přichytil jsem se chakrou, kdyby mě to náhodou chtělo srazit. Otočil jsem se na ostatní, ale ti už byli na pláži. Takže jsem si klidně došel pro brašnu a probleskl jsem na břeh. Nejprve jsem zamířil za Keiko. Vytáhl jsem její knihy a opatrně jí je podal, aby se nepoškodily. Hmm zajímavé čtení, ale trochu krátké. Člověk s tím ani nevystačil na tuhle krátkou plavbu. Pousmál jsem se a zamířil k Džungli. Mlčky jsem prošel kolem Kenseie a po chvíli zmizel v hustém tropickém porostu. Vyskočil jsem do korun stromů a skákal z větve na větev...

Vzala jsem si od Baky knížky a položila jsem batoh na zem. Schovala jsem do něj 3 knihy a jednu si nechala v ruce, byl to herbář společně s encyklopedií nebezpečných rostlin, které Konoha znala. Tudíž to byl ideální pomocník na takovýto průzkum. Ale nejdřív jsem musela udělat přípravy. Vytáhla jsem si ještě papír, pevnou složku a tužku. Když už mám něco dělat, tak pořádně. Batoh jsem tedy nahodila na záda, do ruky si vzala složku, papír a tužku. Knihu jsem prozatím upevnila za svůj opasek a rozeběhla jsem se k nejvyššímu stromu, který jsem tady viděla. Skočila jsem na jeho kmen a vylezla jsem až na jeho korunu, trošku jsem bojovala s divokými a podle mně i živými listy, ale nakonec jsem se dostala až nahoru a rozhlédla jsem se na celý ostrov. Byl opravdu obrovský, sice jsem na žádném ostrově předtím nebyla, ale tohle dle mého byl obrovský ostrov. Málem jsem neviděla na jeho konec.
Teď by se mi tady hodil Hyuuga s Byakuganem, ale kdo ví, kam ten zmizel, takže jsem se spolehla na sebe a svůj zrak a začala jsem kreslit přibližný tvar ostrova a jeho rozdělení, kde byly stromy, vodní toky, které jsem byla schopna vidět, kde byly menší mýtinky, pokud se to tak dalo říct a vše jsem se snažila převést na papír, nakreslila jsem i pláž a loď, kde přesně jsme zakotvili, byl to klíčový prvek ke zmapování terénu a studii rostlin, jelikož pokud některé rostliny najdu a bude jich potřeba, bude mnohem lepší vědět, kde je hledat.
Po delší chvilce snažení a proklínáni jsem dokončila svůj "náčrt" a byla připravená jít do terénu. Takže jsem slezla ze stromu a s tužkou v ruce a knihou u opasku jsem začala procházet okraj jungle a hledat zajímavé a pro nás potenciální léčivé bylinky.

Kensei stál na kraji a opatrně se dotkl prvních listů na kraji jungle, měl zvláštní neopodstatněný pocit. Podle něho měla Hokage pravdu, zde to bylo jiné, než například v jejich lesích. Pak sebou trochu překvapeně trhl, a přemístil se na nějakou větev.
Nepospíchal pomalu si ukládal prostředí do paměti a přemýšlel o tom co mu říkala Hokage. Poté přeskočil o kus dál na větev a konečně se rozhodl. Neustále se přemisťoval a pokud možno tak, aby nebyl spatřen možným nepřítelem. Hledal jakékoli stopy, nejen lidské, nebo i jiný náznak po zvířecích obyvatelech. Jenže na to musel být extra tichý a opatrný, jinak by mu zajisté nedovolili se přiblížit.
Jednou narazil na nějakého divného opelichance, tak zůstal v tichosti a ve stínu tak dlouho, dokud nebyl spokojený se svým neumělým zpodobněním na svitek. Aniž by ho vyrušil, přemístil se jinam. To co zde většinou zaznamenal byli prozatím ptáci. Kam se poděla jiná zvěř? Že by zde bylo v blízkosti něco, co je donutilo se skrýt? Byli to oni? Ne tak to nemohlo být, nejspíš jen špatně hledal. Rozhodl se pro postup hlouběji do jungle, vždyť jde jen o kousek, nic se nemůže stát, to si myslel.
Ke středu se zdála jungle hůře přístupná, proto se pohyboval spíše ve výše položených větvích stromů. jen když něco chtěl prověřit, sestoupil níže. Ale i tak byl opatrný a zbytečně neriskoval. Když se přesouval ještě o kus dál, zaznamenal najednou pohyb. Kdesi v dálce kus od něho vyletěli k obloze nějací opeřenci. Tolik toho věděl, aby usoudil, že k tomu musejí mít nějaký důvod. Změnil tedy opět směr a tentokrát si dával záležet, aby byl obzvlášť tichý a po většině skrytý.
Po uražení značné části, kdy zahlédl občas prchající zvěř a udělal si o ní poznámku byl dalším dějem o to více doslovně zaskočen. Protože zaznamenal rozsáhlý a rychlý pohyb po větvích přímo proti němu. A protože se nedokázal rozhodnout zůstal na místě. V tom se přes něho přehnali další vyděšení obyvatelé této jungle. Opice, opičky a opiččata všech druhů a velikostí, že si je nedokázal ani všechny zapamatovat. jeden obzvláště spěchající jedinec, tak trochu cvalík ho srazil z větve dolů. Takže přerazil pár větví, ale nakonec se mu podařilo zachytit se rukou, odrazit se a bezpečně dopadl o kus dál do křoví. No bezpečně, trochu měl pohmožděnou levou ruku, ale to se brzy samo spraví. Už se chtěl zvednou a vrátit se, aby si vše promyslel a zaznamenal, když v tom ucítil pohyb pod vrchní části oblečení. První myšlenka samozřejmě byla na to, že mu vylézají vnitřnosti, ale tu hned zapudil, protože necítil bolest. Pak se lekl, že je to nějaký nebezpečný predátor a rychle se tam podíval. A taky to byl nebezpečný predátor, který předtím u něho v bezpečí schoulený vyskočil ven a vylezl po něm na jeho rameno, kde se mu schoval za hlavu.

"...je to jen... umm... ty jsi... malá opička...?"

Moc na ní neviděl a nechtěla se dát chytit, chvíli jí po sobě honil rukama, než s emu jí podařilo chytit.

"ale... neboj já ti neublížím... " když si jí prohlédl poškrábal jí na hlavě a posadil si zpátky na rameno... vytáhl sušenku a nabídl opičojdovi. Pozoroval jak baští a spokojeně se ho drží jako klíště. Musel se tomu zasmát, ale rozhodl se že je nejvyšší čas zmizet. kdo ví o jak malý kousek unikl tomu, co tolik vyděsilo tu malou opici.
Vida, tak nakonec budeme mít v týmu dvě opice... musel se nad tím ušklíbnout, protože myslel samozřejmě keiko.

Díky své rychlosti se brzy vrátil k lodi, posadil se u ní a zahýbal levou paží. Trochu to bolelo, ale to mu nevadilo. Vytáhl svou mastičku z bylinek co se naučil používat od Neiro a pořádně jí promazal.

"Tak, to musí stačit... a co s tebou...?"

Koukal na tu opičku, která se mu uvelebila na klíně. A nyní zvedla malou hlavičku a dívala se na něho snad i roztomile.

"Hmm... nekoukej na mě takhle... no dobrá smíš zůstat... ale jakmile přijdou ostatní... schováš se tady do té kapsy..."

Pozoroval, jestli souhlasí. Její poskakování po něm bral jako ano, proto se opřel o bok lodi a zavřel na chvíli oči. Pokud by někdo přicházel, opička by se schovala jak říkal. Ostatních se bála a on by si příchozího jistě všimnl.

Rozešla jsem se po písčité pláži a sem tam jsem koukla pod nohy, jestli na něco nešlápnu, více jsem se ale věnovala začínajícím porostu zeleni, nebyl zde příliš hustý, ale řekla jsem si, že je to ideální místo, kde začít. Nebude tady toho moc a začnu se postupně propracovávat až ke středu ostrova, kde toho bude nejvíce.
Takže jsem si sundala boty, písek příjemně šimral na nohou a navíc je i čistil, málo kdo o tom věděl, že čistící krémy mají velký obsah drobounkých částic, které čistí pokožku. Díky tomu budu mít nožky krásně hladké. Zaradovala jsem se v duchu a pokračovala dále. Po několika set metrech mi padla do oka prazvláštní rostlina. Nahnula jsem se nad ni a trošku jsem do ni píchla propiskou, nedělala nic...
Vytáhla jsem tedy herbář a začala jsem listovat.
"Tohle ne, tohle taky ne, tohle má moc odlišné plody, tady nesedí listy..."
Vedla jsem menší monolog a projížděla jsem stránku po stránce. Přejela jsem všechny léčivé byliny, takže to musela být rostlina jedovatá a o to více jsem ji musela zaznačit a identifikovat.
Dostala jsem se až ke konci knihy a tady byla, na jedné z posledních stránek, dle knihy to byl Soterek obecný. Jednalo se o rostlinu, jejíž semena byla velmi jedovatá. Přikývla jsem hlavou a už jsem si značila do své mapky.
"Mám tě, brouku."
Zaznačila jsem do mapky číslo jedna a hned vedle jsem si připsala legendu a uvedla jsem, co číslo jedna znamená. Rozhlédla jsem se po blízkém okolí a našla ještě asi deset rostlinek, což se dalo brát jako oblast, kde se tato rostlinka vyskytuje. Spokojeně jsem si zabručela a pokračovala jsem dále.

Dlouhou dobu jsem nic zajímavého nenacházela, samý plazivý porost, sem tam nějakou barevnou květinu, ale na nic zajímavého to nevypadalo, až kdež jsem došla dále, našla jsem středně velkou rostlinku, s krásnými bílými květy. Vypadala krásně, proto jsem se rozhodla ji začít hledat v knize. Sice jsem netušila, co za rostlinu to je, ale chtěla jsem ji najít, pokud by neměla žádný účinek, tak jen pro sebe, abych věděla, co to je. Ale jakmile jsem dojela na písmeno "J", našla jsem ji. Byl to Jasmínovec. Ale její použití bylo trošku nebezpečné, sice působila jako sedativum při malých dávkách, při velkých dávkách ale způsobovala ochromení, zástavu srdce a smrt...
Hodně zákeřná rostlinka, ale rozhodla jsem se ji zaevidovat, v knize bylo, že vykvétá jen v určitou část roku, což se u nás mohlo lišit, pokud bychom tedy tuto rostlinku potřebovali, mohli bychom se vydat zde. Problém ale byl, že tu byly jen dvě rostlinky, sice byly obsypány květy, ale bylo to trochu málo. Zaznačila jsem ji tedy do mapky, a když jsem se podívala na nebesa, rozhodla jsem se vrátit zpět. Pomalinku se začalo smrákat, buď bude pršet, nebo se bude stmívat. Takže jsem se rozutíkala po pláži zpět na místo, kde jsme se všichni rozešli. Cesta utíkala rychle a cítila jsem se skvěle, jelikož tu neustále šuměly vlnky, které se draly na břeh. Po pár desítkách minut jsem uviděla naši loď, která kotvila kousek od pláže a ležícího Baku. Seděl na pláži a měl něco podezřelého na klíně, zbystřila jsem tedy a pomalejším tempem, později už krokem jsem došla až k němu.
"Co to máš? A kde jsi to našel?"
Optala jsem se všetečně a prohlížela jsem si tygra ze všech stran.

(Dobře jste mě pobavili xD Jste takoví drsňáci a před zvířátky jste jak malé děti xD Jinak Kensei, pokud vím, tak loď je zakotvená kousek od břehu, takže pokud se o ni chceš opírat, jsi asi půl pasu ve vodě xD )

Artas Uchiha

Z mé relaxace mě vytrhl všetečný hlásek Keiko. Proto jsem otevřel oči a podíval se na ni. Tak za prvé, on není to, ale vzácný bílý tygr bengálský, který je v přírodě na pokraji vymření. Zadruhé tě to nemusí zajímat, ale zachránil jsem ho před smečkou vlků. Jeho rodiče při útoku zemřeli, ale jeho matka mě před smrtí požádala, abych se o něj postaral. Stačí? Zeptal jsem se naprosto klidným hlasem bez známek nesnášenlivosti, ale i sympatii. Tygřík se zadíval na Keiko svýma tyrkysovýma očima a potom dokráčel na můj hrudník a stočil se tam do klubíčka...

(Nevím, že bych se choval Artas jako malé dítě, ale to je tvá věc xDDDDD Navíc většina holek by pištěla nad tím, že je to mládě roztomilé a nekoukaly by jak opice na plastikový banán xDDDD)

Pozvedla jsem obočí a u hlavy se mi objevila kapička.
"Ehe... A co že to bereš? Mluvit? Zvíře?"
Nechala jsem tuhle otázku nevyřčenou.
"Počkej počkej počkej... Jak zachránil před vlky? Když jeho rodiče umřeli. Tak?! To jsi jako ty vlky pozabíjel? Řekni mi, že to není pravda..."
Zděsila jsem se toho, že by tady začal vraždit zvířata.
Sice byla pravda, že to malé mládě bylo roztomilé, ale co z toho? Pomalu jsem se přesunula k Bakovi a sledovala jsem malé mládě pozorněji.

(Proto se zvířátkům vyhýbám, raději ty rostlinky xD )

Artas Uchiha


Tentokrát sjela anime kapka po tváři zase mě. Ne... slušně jsem je požádal aby si šly najít místo masa nějakou zeleninu. Konstatoval jsem s trpkou ironií. Jak si přeješ. Neřeknu ti to. Odmlčel jsem se a náhle se ke mě přiblížila víc, než se mi u ní líbilo. Vypadáme jako nějaká atrakce? Protože jinak nechápu, proč nás tak sonduješ. Dal jsem si ruce za hlavu a zůstal jsem ležet. Tygřík na mé hrudi zvedl hlavu směrem ke Keiko. Vydalo zvuk podobný mňouknutí a nahodil takový kawai výraz.


(tvl další hulič, co jsem komu udělal... xDDDDD)

"Ty jsi ale Baka!"
Měla jsem co dělat, abych mu nedala ořecha, protože jsem měla sto chutí.
"Sakra, jsme tady kvůli zmapování ostrova, to že tu přijdeš a zmasakruješ skupinu zvířat, protože přežije jedno milí kotě, i když ohrožené je sice pěkné, ale zasahuješ do zdejšího ekosystému! Pfff..."
Protočila jsem oči a odfrkla si. Asi to nemyslel špatně, ale měl použít mozek dříve než katanu...
Poodešla jsem o kousek dál a laserovým pohledem jsem hypnotizovala kotě.
"Mo moc se nedívej... Mě si jen tak nezískáš."
Vyplázla jsem na něj jazyka a rozplácla jsem se v písku. Koukala jsem na klidná nebesa a nechala jsem se unášet šuměním vody.

Omg tak seděl zevnitř lodi, pokud jsem si špatně všiml že není na písku. Rozhodně i když na ně neviděl, slyšel útržky z jejich rozhovorů. namáhavě vstal a zdravou rukou si přidržel tu pohmožděnou, když vylézal ven a šel k nim. To už jí nechal volně svěsenou a hrál jakože je vše v pořádku, což taky za pár hodin snad bude. Zvláštní jak měl podivnou bouli pod oblečením, která se hýbala? Nějak si nevšiml, že nezalezla do kapsy.

"Co to vyvádíte?"

Vypadal unaveně i otráveně, pak si všiml Artase a tygříka.

"udělal jsi dobře... "

To jediné dodal a pak sem otočil na keiko.

"Vidíš... proto mezi nás nezapadáš... a navíc mě omluv... jdu se svalit kousek vedle..."

odkráčel někam do stínu pod první stromy a složil se do trávy. Možná se mu do rány dostala předtím nějaká rostlina. No ta mast to z něho vytáhne až nabere síly. Možná na něho jen působilo tohle divné prostředí, ale rozhodně to nebyl on sám.

V křoví cosi zašramotilo. Ať to bylo cokoliv, mělo to hlad a hledalo to něco k snědku. Nutno dodat, že tomuto tvorečkovi bylo vesměs všechno putna. Sežral by opravdu cokoliv... Ostatní mohli slyšet jen hlasité odfrknutí a těžkopádné kroky.

Měla jsem sto chutí mu něco říct, ale jen jsem se pousmála a myslela si svoje.
Chvíli bylo ticho, poté něco zašramotilo v křoví, hned u pláže. Vyskočila jsem na nohy a začala kontrolovat každý centimetr čtvereční.
"CO! CO-to bylo?!"
Ukazovala jsem prstem snad na každé křoví v řadě za sebou a vyletěl mi tlak.
"Co jste sebou přitáhli? Že by adoptivní rodiče?!"
Pomalu jsem začala couvat k vodě a soustředit chakru do nohou. Měla jsem výhodu proti zvířatům, ta neuměla chodit po vodě. Jakmile jsem byla na vodní hladině, rozběhla jsem se a blíž než 10m k pobřeží jsem nebyla ochotná jít.

(Sry za zdržení, ve škole toho teď bylo moc a ještě mě chytla nemoc)

Zvířátko ve křoví dochroupalo myš a začenichalo. Zvuky, které vydávala Keiko ho zaujaly. Ve křoví byl sotva viditelný pár očí. Očí hledajících další potravu, ať to stojí co to stojí. Což byl problém. O to větší problém byl, že toto zvířátko umělo používat chakru.

Kensei nevnímal, vypadal že usnul. Což bylo u něho neobvyklé. Nebyl vůbec ve své kůži. Takže si hrozícího nebezpečí nevšiml. Nejspíš by ho ta potvora s chakrou brzy vyčenichala, nebýt jeho nového chráněnce.
Opička vystrčila hlavu a chvíli jakoby naslouchala, pak vyskočila a začala po něm rajcovat. Začala ho šimrat, nic. Škrábat, a dokonce mu i opatrně otevřela jedno oko, jestli tam ještě je.
No to Kenseie konečně probralo, trochu ztuhle se posadil. Pozoroval opičku.

"He? Hrozí nebezpečí? Rozumím..."

Natáhl ruku a už mu seděla na rameni. Trochu s námahou se postavil a vyskákal vysoko do koruny stromů. Ať to bylo cokoliv, pohybovalo se to prozatím po zemi, to mu opička dokázala posunky sdělit. Namáhavě se přesouval po větvích a hledal narušitele.

Stále to pokračovalo ve slídění po čemkoliv k žrádlu. Kensei nemohl zatím tušit, že pro tohle zvíře není strom žádnou překážkou. Popravdě ho nezastavilo nic. Bílá záda a černé břicho, čtyři nohy s mohutnými drápy, špičaté zuby... to všechno bylo pro tohoto tvora typické.

Artas Uchiha

Když jsem uslyšel praskot větviček. Rychle jsem se postavil a tygřík se mi uvelebil na hlavě. (jako Kiba a Akamaru xD) Rozhlédl jsem se po nepříteli. Podle získaných indícií jsem usoudil, že je to nějaké zvíře mohutné stavby těla. (PANDA??? xD) Tvora jsem ještě neviděl, ale pro jistotu jsem poskládal pečeti...

Zvíře začenichalo a upřelo svůj zrak na osobu, která se chovala momentálně nejnápadněji. Byl to totiž líný tvor, a nechtělo se mu škrabat na strom, nebo se namočit, pro malé sousto, když měl před sebou dvojnásobnou porci. Artase a tygříka. Odfrknul si a mlsně se olízl. Poté klapl čelistí, jako by si zívnul. Vyběhl ze křoví, a i když styl jeho běhu působil komicky, rychlost se mu musela nechat. Teprve teď byl vidět v celé své kráse.

Medojed xD

No nevím, co uslyšel Artas hned popraskotu větviček, nicméně to co uslyšel vzápětí on i ostatní vím jistě. Kensei se dostal nad záhadného tvora a protože ho zahlédl v hustém křoví jak ho právě opouští využil moment nečekaného překvapení. V obou rukou se mu objevily velmi rychle kuneie, po třech a už vyletěli k cíli. Hodil je tak, aby se dostali kolem toho tvora v těsné blízkosti. Pak složil ruce a tiše unaveně řekl - KAI!
Načeš výbušné lístky se aktivovaly a udělaly BUM. Jednou rukou se opřel o kmen stromu,s tále stál na větvi a díval se zdali zasáhl. Raději si složil pečetě i on. Jen co trochu ovládl zachvění těla. Čímž se dostáváme k tomu, co Artas slyšel a to výbuch. Opička skákala na jeho ramenou a snažila se ho odvést pryč.

Zděsila jsem se, když jsem toho tvora viděla.
"Waaaa! Já to říkala!"
Odběhla jsem ještě další metry dále do moře.
"Já jsem vám to říkala! Teď nás sežere odbarvený tchoř! To máš za tu ochotu! Za dobrotu na žebrotu! Šmarja, zbavte se toho nějak! Zvířata jsou vaše parketa!"
Nepřestávala jsem vyvádět a ukazovat prstem na šíleně vypadající zvíře. Uviděla jsem, co udělal Kensei a zděsila jsem se ještě více.
"Nezabíjej ho ty krvelačný magore! Je to zdejší fauna, Kriste pane!!!!"

Medojed udělal několik rychlých kliček, aby se vyhnul kunaiům. Výbuchy mu byly díky tomu vesměs u zadku. Trochu ho zasáhly, ale jak známo, kůže medojeda je v podstatě neproniknutelný pancíř. Nerušeně pokračoval ve své cestě za dvojnásobnou porcí žrádla, jelikož taková šance se jen tak nevidí. Skoro to vypadalo, že teprve teď ho to baví.

Artas Uchiha

Když vyběhl ze křoví medojed. Lehce jsem se pousmál. Čím jsou větší, tím z větší výšky padají. Když jsem dodělal poslední pečeť na Katon: Hōsenka no Jutsu. Od úst mi vyletěla salva velice rychlých a naváděných, ohnivých střel. Zároveň jsem uskočil o značný kus dozadu. Takže jsem skončil na 5 metrů vysokém skalisku...

(těsně vedle xD Oba jsou černo bílý)

Medojed se bleskurychle stočil do klubíčka a přečkal Artasovy ohnivé střely. Vzhledem k tomu, že ho nedokázal poranit ani šakal, nebo roj rozzuřených včel, tohle pro něj byla procházka růžovým sadem. Sotva Artas přestal s ohnivými střelami, medojed se oklepal a pokračoval si za svým. Jeho pohled říkal jediné.

Pojď dolů.

Kensei zaklel, tohle nebylo dobré. Měl by jít dolů, ale cítil, že jeho tělo po tom pádu není úplně v pořádku. Proto váhal a nakonec se mu v rukou objevili další kunaie. Opět na sobě nesly výbušné lístky, jenže tentokrát je házel cílevědomě a tak, aby lezly do míst kam musí šlápnout a co nejlépe v čase tak, aby neměl moc času kdy reagovat. Vzpoměl si na lekci od Hokage, snad mu to pomůže.

Oddychla jsem si, když to zvíře přežilo a začala jsem ho až příliš sledovat.
Tohle nebude jen tak nějaké zvíře, výbuchy ho jen pocuchaly, ohnivým projektilům se chytře vyhnul a i kdyby ho nějaký trefil, nic by to neudělalo...
Základní pravidlo medika... Najdi slabinu, jak nejrychleji to možné a využij ji!
Přimhouřila jsem oči a přišla blíže ke břehu, pokud jsem měla najít jeho slabinu, musela jsem opravdu pozorně sledovat, jak se zachová, pokud na něj opět zaútočí, jestli existuje trhlina v jeho obranném mechanismu, musím ji najít a využít ji.
Artas a Kensei mi k tomu dají více než dost příležitostí, jelikož jejich touha něco ničit je bezbřehá. Přiložila jsem si ukazováček k bradě a sledovala jsem zvíře.

Medojed zaujal obrannou pozici a stočil se do klubíčka. Svou kůži právě posiloval chakrou. Neudělal ani jeden krok, takže se žádného z kunaiů nedotkl. Pokud vybuchly i tak, že je Kensei odpálil, zkrátka přečkal výbuch stočený, a rozmotal se až poté, co se usadil prach. Mlsně se olíznul a sledoval Artase, který mu připadal jako vhodné sousto xD

Nibori Hyuuga

Seděl jsem opodál a byakuganem prozkoumával jeden rozsáhlý jeskynní komplex. Zaznamenal jsem poslední tahy do mapky a vydechl si. Konečně hotovo. Rozhodl jsem se zkontrolovat situaci na pláži. V ten moment se mi udělalo špatně. Evidentně kontrolu nad tímto místem přebralo zvíře, v jehož těle proudilo úctyhodné množství chakry. Okamžitě jsem se rozeběhl tímto směrem.

Pokud náš valící se přítel zastavil a nehodlal vykouknout, nehodlal pak Kensei ani udělat jedinou ránu. Byl rád, že Artasovi a ostatním tímhle způsobem získal trochu času, samotnému mu nešlo tolik přemýšlet. Díky pohybům se omezil účinek masti a jed získal trochu navrch.
Zbraně které ovládal, nejspíš nedokázali na dálku ublížit. Musel udělat tedy to jediné co mohl, zdržet ho, dokud se neobjeví ten hyuga.

Nibori Hyuuga

Konečně jsem se objevil na doslech té bandy odvážlivců.
"Okamžitě všichni na loď! Naše práce tu končí a s tímhle zvířetem nechci nic mít!"
Byla to pravda. Narozdíl od nich jsem dával v hodinách přírodopisu pozor. Sám jsem dostál svým slovům a upaloval na loď. Modlil jsem se, aby posádka byla připravená na odplutí.

Snažila jsem se zjistit, co se Kensei snaží udělat, ale nějak mi ušel smysl jeho útoku. protože medojed se mu jen vysmál. Ihned poté se tu objevil Hyuuga a udělal takovou scénu, která nám na duchu moc nepřidala. Ale co, řekla jsem si, když to neudělají chlapi, zbude to zase všechno na ženskou... Přišla jsem už na pobřeží, teď už jsem stála na zemi, respektive písku a analyzovala tělo zvířete.
Robustní postava, ta ukazuje na dobrou obranu. Hrubá srst, proto asi nebudou působit útoky na dálku, které Kensei využívá. Protáhlý čumák s ostrými zuby, pravděpodobně bude mít velkou sílu v čelistech, to znamená, že jestli mě kousne, bude to velký problém. Drápy na předních nohách výrazně delší, svalnatá přední část těla, to vše poukazuje na to, že bude útočit především předními prackami a čelistmi... Potřebuju ještě trochu více... Počkám ještě, poté to skončím.
Přitakala jsem si jen tak a už se mi v hlavě rýsoval plán.

(Lidi co je ? Kde to vázne?)

Artas Uchiha

Stal jsem na kameni a u hlavy se mi objevila anime kapka. Sice jsem věděl, že medojed je hodně tuhý protivník. Avšak ten Hyuuga to fakt přeháněl, utíkal pryč jako buzík a přitom řvala jako kastrát. Zkrátka zklamání na entou. Když už ani jounini nestojí za nic, tak co potom naše Hokage. I když tuhle odpověď jsem již bohužel znal...

Ninjutsu má nulové účinky, taijutsu proti proti němu zvládne jen ten buzík u lodi a ten je nám na nic. Takže už mi zbylo jen Genjutsu. Soustředil jsem svou mysl a napadl tak mysl medojeda. Náhle mohl vidět jak ze křoví kus od něj vyrazil 5x větší had než byl on sám. Jeho vzhled byl mimořádně děsivý a navíc byli tito dva predátoři přirození nepřátelé. Byla to obří anakonda a hned ho začala ovíjet a drtit ve svém sevření. Mohl cítit jako by mu měla každou chvílí pod tlakem křupnout páteř...


(samozřejmě bez urážky, jedná se pouze o jeho myšlenky. xDDD)

Artas ho chytil do Genjutsu, v tu chvíli sebou určitě zmítala snažil se vyprostit. Nicméně v opravdové realitě byl zranitelný. Kensei se odrazil a ocitl se ve výšce nad tím medvědosem. A hned po té použil svou techniku Raiton-Senbon. Uzské jehlice pršely do jeho chlupů a procházely skrz. měl na své straně dvě výhody. Velikost senbonů a to, že milý chlupatý přítel byl v nepřipravený v rauši. Vložil do nich obrovské nevyvážené množství Raitonu, více než používal na člověka. Inu a pak jen pršelo, dokud bylo co. A to si udělal pořádnou zásobu, než vyrazil. Pokud ho tohle nedostane do bezvědomí, pak už nic. Lehce dopadl na chodidla, trochu se zapotácel, nebyl v pořádku. jeho chakra značně poklesla. Sice to na sobě nedal znát, ale od teď by byl pomalejší. Bylo to na něm poznat, ovšem pro Artase, který ho už dobře znal.

(nic proti, na geniny jste nějací moc sebejistí xD)

Medojed byl opravdu napruzený. Jelikož však hady doslova miloval, byli jeho oblíbenou pochoutkou, začal anakondu kousat a trhat na cucky. Tedy pouze v genjutsu. Zapálil se do boje, když v tom ho zasáhly Artasovy senbony. Bolest ho z genjutsu okamžitě probrala. Velice ho nazlobilo, že jeho sousto nebylo skutečné a v ústech necítí tu sladkou, hadovitou příchuť. Zatím stále využíval chakru, které měl prozatím dostatek, na posílení své už tak velmi tvrdé kůže, kterou neprožvýkali ani hladoví vlci. Výsledkem bylo, že některé jehly se do jeho kůže opravdu zavrtaly, ale ne příliš hluboko. Každopádně se pohyboval o něco neohrabaněji, neboť raitonová masáž neměla právě blahodárné účinky. Medojedovi to však bylo fuk. Pomaličku se soukal za Artasem, který právě doskočil na zem. Bylo tedy evidentní, že jeho touha po žrádle je stálá, a vydá se tedy za tím soustem, které je mu nejblíž.

Nibori Hyuuga

To je zlé... ti blbínci mě neposlechli... a teď to mají. Byl jsem už značně vysílený z neustálého používání byakuganu na průzkum ostrova. Přesto jsem jej znovu použil a připravil se na nejhorší.
"Jděte na tu loď sakra! Nemůžeme tu jen tak vraždit zvířata jak se nám zlíbí!"

V duchu jsem uvažoval, zda bude můj juuken účinnou zbraní. Ne však natolik účinnou abych ninja medojeda zabil.

Sledovala jsem vývoj situace a uslyšel jsem hyuugovu poznámku.
"No že ne?! Děkuji za uznání!"
Nemohla jsem se neusmát nad tou jejich "týmovou prací".
Konečně jsem přišla na řešení. Sáhla jsem do kapsy a pustila 2 kunaie do vody. Rychle jsem odskočila a poté se ozvaly jen 2 velké výbuchy a gejzíry vody. Jakmile gejzíry opadly, na hladině plavalo dost rybiček bříškem nahoru. Jen jsem se usmála a začala je sbírat. Nebylo to lehké, ty potvory klouzaly, ale posbírala jsem, co šlo a šla jsem ke zvířeti.
"Hej vy dva profíci, teď mě laskavě nezabíjte!"
Pískla jsem na zvíře a hodila před něj jednu z ryb. Ostatní jsem rozhazovala cca 3 metry od sebe a udělala jsem z nich cestičku zpět do džungle, na jejím okraji jsem čekala, jestli se zvíře rozejde, pokud ano, měla jsem ještě dost ryb na to, abych ho zavedla někam dále, a tam se snad nažere a dá pokoj.

Co to má být??? Ty si můj post zcela přehodil/a za ten Kenseie xDDDDDDD)

(Nedržkuj, stahujeme se konečně budeme zase tým dvě! xD)

Kensei přehodnotil situaci, ten chuligán sice zpomalil, nicméně se dál loudal jakoby mu to nevadilo. To se mu nezamlouvalo, do příště si nastuduje i pár bodíku z těla zvířat, očividně se to bude hodit. ne jen u člověka, ale což, jeden se pořád učí. Rozhodl se stáhnout na loď, kývl na Artase a jejich dohodnutý posunek mu oznamoval - je čas se stáhnout.
Což také udělal, ne moc rychle, necítil se moc dobře. Když dorazil na loď, a než se svalil do kouta. Podíval se na toho Jounina.

"Kapitán týmu neopouští své členy..."

Už ho neuznával, v jeho očích klesl na celé čáře. Ne jen, že při známce nebezpečí zdrhl a jediné což vládl bylo křičet. Nechal je tam a dokonce byl neschopný jim pomoci, podle něho to nebyl Jounin, ale pořádný pako. Už se na něj nedíval s uznáním, jen s pohrdáním.
Pomalu si znovu prohlížel ruku, kunaiem roztrhl rukáv. Opička mu někam zmizela, nyní se vrátila a vyskočila mu na břicho. zrovna si vyčistil tu divnou ránu a rozhodl se, jí znovu namazat. jenže opička mu sebrala mast. Přinesla jakési listy a rožvýkala je, pak to smíchala s kusem mastí a naplácla mu to na ránu. Tahle jungle byla její domov. Dokázala mu dokonce pomoci ruku ovázat a utáhnout. Jeden lístek sis choval, stejně jako předtím pár těch divných trnů o které se poškrábal. Opička se schovala pod jeho triko a objímala ho i hlídala. ken se usmál a brzy usnul.

Nibori Hyuuga

Ti dva hlupáci v mých očích vypadali ještě hloupěji než na začátku mise. Velmi jsem litoval Hokage-sama, že se musí věnovat právě jim. Já bych je musel snad zabít. Byl jsem jediný, kdo díky svým očím viděl, že tohle zvíře má momentálně větší množství chakry, než my čtyři dohromady. Narozdíl od těch dvou pakoňů se Keiko zachovala rozumně. Držela se v bezpečné vzdálenosti a medojed začal hladově požírat ryby. Inu tedy pokud se požírání dá nazvat rychlý sběr jednohubek. Opětoval jsem Kenseiův pohled, který se tvářil, jako by sežral všechnu moudrost světa.
"Řekl jsem, ať se nalodíte. Já jdu s dovolením po vás. Za prvé je tak menší šance, že vám to zvíře něco nehezkého provede, za druhé si nehodlám sednou na zadek z nějakých geninů, kteří neumí poslechnout rozkaz."

Byakugan jsem měl stále aktivovaný, takže jsem stačil Kenseie probodávat pohledem, a zároveň sledovat medojeda, který si za mými zády šmakoval na rybách. I když jsem měl neodolatelné nutkání, hodit mu dvě chutnější sousta.

Usmála jsem se nad svým malým úspěchem, zvíře se drželo rybí stopy a směřovalo ke mně.
A?! Sakra, teď půjde po mně! To jsem nedomyslela!!!
S vytřeštěnýma očima jsem hodila zbytek ryb za sebe a s větrem o závod jsem se rozběhla zpět na loď. Nejdříve po písku a poté po vodě, bylo tak dobré umět po vodě chodit...
Skočila jsem na loď a chytla jsem se zábradlí.
"No, to jsme teda rychle skončili..."
Konstatovala jsem suše.

Artas Uchiha

Probleskl jsem na palubu lodi a tam se natáhl do úkrytu mezi zásoby. Zalehl jsem s rukama za hlavou a tygříka si položil na břicho, kde se schoulil do klubíčka. Neměl jsem už s tímhle místem co dělat. Takže jsem nechal zbytek na svých společnících...

Nibori Hyuuga

Teprve když jsem viděl, že jsou všichni na palubě a že to zvládla i Keiko, přemístil jsem se na palubu i já. Ukázalo se, že to bylo skutečně akorát. Medojed právě schlamstl poslední rybičku a zdál se být stále při chuti.

Přesun do Konohy ^^