Jméno a příjmení:
Miyako Semi
Vesnice:
Sunagakure no Sato
Požadovaná hodnost:
genin
Věk:
16
Datum narození:
9.7
Kekkei Genkai:
-
Klan:
-
Sensei:
???
Charakter:
Většině lidí leze krkem, jakmile se jí totiž něco zdá zvláštní, hned to
musí rozebrat a to není vždy příjemné, je prostě zvědavá. Ale zase tím dává
najevo, že jí člověk není ukradený. Avšak ani s nekomunikativní osobou
nemá problém, vystačí si sama, když má dobrý den, tak dokáže mluvit dlouhou
dobu bez přestávky a zastaví se až ve chvíli, kdy ji to přestane bavit nebo
když to očividně druhou osobu nezajímá. Když mluví, používá hodně gest a
mimických výrazů, málokdy se jí povede nasadit kamennou tvář.
Ale jelikož je trochu náladové povahy, tak někdy naopak hodiny mlčí a kouká do
blba, většinou nastávají takové chvíle, když jí něco ublíží nebo naprosto odrovná
a to pak s ní moc řeči není. Špatná nálada na ní jde rozpoznat velmi
lehko, chová se nejistě až skoro ustrašeně, ale že by byla vyloženě nepříjemná,
to zas ne. Dokáže se ovládat, a když si usmyslí, že navenek bude prožívat jeden
z nejlepších dnů, tak se jí to jednou za čas i povede. Nepatří mezi
desítku nejlepších hereček, takže ať se snaží, jak se snaží, stejně ji většinou
všichni prokouknou, ale jak říkám, párkrát se jí přetvářka podařila.
Jediná její opravdu špatná vlastnost je poddajnost, svého názoru si příliš
neváží, není problém ji během chviličky přemluvit a dostat na svou stranu a to
je někdy dost zlé, alespoň pro ni.
Minulost:
Před zhruba šestnácti lety se v Sunagakure no
Sato narodila holčička, matka ji chtěla pojmenovat Ryuko, ale nakonec po
dlouhém škemrání otce dostala holčička jméno Miyako. Prý otec v tomto
jménu cítil jakousi pozitivní energii a byl si jist, že dívence přinese štěstí
do života.
Jak dívka rostla, všichni jí začali pomalu říkat Miya, Miyako se jim zdálo jako
příliš pyšné a egoistické jméno, a tak se jim jejich malá holčička rozhodně
nejevila. Byla to roztomilá baculatá princezna, mazánek. Matka s otcem o
ni pečovali opravdu dobře a udělali pro svoji dcerušku první poslední, takže
nerostla jen do výšky, ale hlavně do šířky. Obvykle to bývá tak, že prarodiče
svá vnoučata rozmazlují, ale v této rodině tomu bylo naopak. Babičce
Miyako se přístup rodičů vůbec nelíbil, ale co mohla dělat, vztah mezi zetěm a
tchýní nikdy není moc dobrý, takže nějaké babčiny řeči nikoho vůbec nezajímaly
a nebraly se v potaz.
Rostla, rostla a rostla, furt jen rostla, rodiče to začínalo trochu děsit.
Ještě nedávno se jejich dcera sotva batolila a teď seděla zamčená ve svém
pokoji, čmárala si do sešitu a nikoho nechtěla ani vidět. Ze začátku sice
z jejích kreseb nešlo s jistotou určit, jestli se jedná o dům nebo
člověka, ale všechno potřebuje svůj čas.
Neustálé posedávání doma a cpaní se sladkostmi nepřinášelo nic dobrého, Miyako
si to ještě ani pořádně neuvědomovala, ale matka s otcem pomalu ano. Ale
měli také jiné starosti, Miyi otec přišel o práci a to znamenalo pro rodinu
velký problém. Matka si vydělávala jen prací uklizečky a barmanky v jedné
menší hospůdce a to rozhodně nestačilo, a proto si musel otec rychle najít
práci, což nebylo vůbec snadné. Po pár napjatých měsících, kdy se pořád
přepočítávaly peníze a pečlivě se rozdělovaly na určité hromádky, otec konečně
našel práci. Nebyla moc dobře placená, ale lepší něco než nic a otec spoléhal
na to, že časem se objeví i lepší. Také po šesti dlouhých letech rodinka začala
znovu komunikovat s babičkou, právě kvůli penězům, jelikož na rozdíl od
nich si žila naprosto ideální život. Ono se to taky žije, když v práci,
kde se toho ani moc nedělá, vyděláváte poměrně vysoký plat. Po šesti letech tu
starou paní potřebovali. Miyako v této době bylo osm let a právě
v tuto dobu začala babičce pomáhat v domácnosti a dostávala za to
slušné kapesné, které se rodině více než hodilo. A nejenže se toho Miyako hodně
naučila v praktickém životě, ale také se konečně přestala uzavírat do sebe
a pomalu a jistě se z ní začala stávat Miyako, jakou známe nyní, upovídaná
extrovertka, co se přátelí snad s každým. Ale práce měla dobrý vliv i na
její postavu, v té době ji to ještě moc nezajímalo, ale v budoucnu to
dokázala pořádně ocenit. Avšak, ne vše je tak jednoduché, jak se na první
pohled zdá.
Roky ubíhaly, a i když otec nesehnal lepší práci, měli se dobře. Matka byla
pořád stejná, pracovala ve stejné hospodě, vracela se stejně pozdě jako vždy a
doma nic moc nedělala, ani nebylo potřeba, o všechno se postarala Miyako.
Babiččina převýchova z ní udělala někoho úplně jiného a teď už si toho
vážila i sama Miyako. Ohledně jejích kreseb, no, žádná sláva, ale koukat se na
to dalo. Pro práci v domácnosti Miyako obětovala většinu svého času a tak
jí na nějaké koníčky moc času nezbývalo, alespoň ne tolik, kolik by si přála.
Problémy přišly, když matka jednou přistihla otce s jinou ženou. Už delší
dobu tušila, že jí je nevěrný, ale až teď se to potvrdilo. Následovaly dny plné
hádek a proslovů, házení židlemi a různých sarkastických poznámek a vyvrcholilo
to otcovým odchodem. Kdoví, kam se poděl. Matce se ulevilo, prý s otcem
stejně byly jen problémy. A co na to Miyako? Byla u toho, když se za otcem
zabouchly dveře, v jejích očích už to byl jen parch*nt, co ublížil mámě a
vzala si z toho, že chlapům se prostě nedá věřit. Nikdy.
Na přání své matky se přihlásila do akademie. Miye se to sice zrovna dvakrát nezamlouvalo,
chtěla se věnovat umění, ale zase chtěla matce jakkoliv udělat radost, aby se
přestala trápit, a tak i přes babiččin nesouhlas nastoupila do akademie. Dodnes
toho trošičku lituje, ale to je na životě to zlé, nic se nedá vrátit. Na
akademii nebyla ani podprůměr ani nějaký super génius, zlatý průměr. Pár lidí
tam opravdu obdivovala a bavila se téměř s každým, smála se s nimi,
trénovala s nimi, nedokázala si svůj život bez nových přátel představit,
ale šlo jí jen o ty přátelé. Cítila, že tenhle styl života není pro ni, ale
zkuste odporovat matce, která je na pokraji zhroucení a ještě vám hodiny tluče
do hlavy, jak to byl kdysi její sen a jak je to určitě úžasné. Zatím to ale
Miyako nijak neřeší a nejspíš si na život ninji i zvykne, není to zas tak
špatné, ale kreslení se pořád věnuje a hodlá v tom i pokračovat.
Techniky:
Základní E-rank
Miyako Semi
Vesnice:
Sunagakure no Sato
Požadovaná hodnost:
genin
Věk:
16
Datum narození:
9.7
Kekkei Genkai:
-
Klan:
-
Sensei:
???
Charakter:
Většině lidí leze krkem, jakmile se jí totiž něco zdá zvláštní, hned to
musí rozebrat a to není vždy příjemné, je prostě zvědavá. Ale zase tím dává
najevo, že jí člověk není ukradený. Avšak ani s nekomunikativní osobou
nemá problém, vystačí si sama, když má dobrý den, tak dokáže mluvit dlouhou
dobu bez přestávky a zastaví se až ve chvíli, kdy ji to přestane bavit nebo
když to očividně druhou osobu nezajímá. Když mluví, používá hodně gest a
mimických výrazů, málokdy se jí povede nasadit kamennou tvář.
Ale jelikož je trochu náladové povahy, tak někdy naopak hodiny mlčí a kouká do
blba, většinou nastávají takové chvíle, když jí něco ublíží nebo naprosto odrovná
a to pak s ní moc řeči není. Špatná nálada na ní jde rozpoznat velmi
lehko, chová se nejistě až skoro ustrašeně, ale že by byla vyloženě nepříjemná,
to zas ne. Dokáže se ovládat, a když si usmyslí, že navenek bude prožívat jeden
z nejlepších dnů, tak se jí to jednou za čas i povede. Nepatří mezi
desítku nejlepších hereček, takže ať se snaží, jak se snaží, stejně ji většinou
všichni prokouknou, ale jak říkám, párkrát se jí přetvářka podařila.
Jediná její opravdu špatná vlastnost je poddajnost, svého názoru si příliš
neváží, není problém ji během chviličky přemluvit a dostat na svou stranu a to
je někdy dost zlé, alespoň pro ni.
Minulost:
Před zhruba šestnácti lety se v Sunagakure no
Sato narodila holčička, matka ji chtěla pojmenovat Ryuko, ale nakonec po
dlouhém škemrání otce dostala holčička jméno Miyako. Prý otec v tomto
jménu cítil jakousi pozitivní energii a byl si jist, že dívence přinese štěstí
do života.
Jak dívka rostla, všichni jí začali pomalu říkat Miya, Miyako se jim zdálo jako
příliš pyšné a egoistické jméno, a tak se jim jejich malá holčička rozhodně
nejevila. Byla to roztomilá baculatá princezna, mazánek. Matka s otcem o
ni pečovali opravdu dobře a udělali pro svoji dcerušku první poslední, takže
nerostla jen do výšky, ale hlavně do šířky. Obvykle to bývá tak, že prarodiče
svá vnoučata rozmazlují, ale v této rodině tomu bylo naopak. Babičce
Miyako se přístup rodičů vůbec nelíbil, ale co mohla dělat, vztah mezi zetěm a
tchýní nikdy není moc dobrý, takže nějaké babčiny řeči nikoho vůbec nezajímaly
a nebraly se v potaz.
Rostla, rostla a rostla, furt jen rostla, rodiče to začínalo trochu děsit.
Ještě nedávno se jejich dcera sotva batolila a teď seděla zamčená ve svém
pokoji, čmárala si do sešitu a nikoho nechtěla ani vidět. Ze začátku sice
z jejích kreseb nešlo s jistotou určit, jestli se jedná o dům nebo
člověka, ale všechno potřebuje svůj čas.
Neustálé posedávání doma a cpaní se sladkostmi nepřinášelo nic dobrého, Miyako
si to ještě ani pořádně neuvědomovala, ale matka s otcem pomalu ano. Ale
měli také jiné starosti, Miyi otec přišel o práci a to znamenalo pro rodinu
velký problém. Matka si vydělávala jen prací uklizečky a barmanky v jedné
menší hospůdce a to rozhodně nestačilo, a proto si musel otec rychle najít
práci, což nebylo vůbec snadné. Po pár napjatých měsících, kdy se pořád
přepočítávaly peníze a pečlivě se rozdělovaly na určité hromádky, otec konečně
našel práci. Nebyla moc dobře placená, ale lepší něco než nic a otec spoléhal
na to, že časem se objeví i lepší. Také po šesti dlouhých letech rodinka začala
znovu komunikovat s babičkou, právě kvůli penězům, jelikož na rozdíl od
nich si žila naprosto ideální život. Ono se to taky žije, když v práci,
kde se toho ani moc nedělá, vyděláváte poměrně vysoký plat. Po šesti letech tu
starou paní potřebovali. Miyako v této době bylo osm let a právě
v tuto dobu začala babičce pomáhat v domácnosti a dostávala za to
slušné kapesné, které se rodině více než hodilo. A nejenže se toho Miyako hodně
naučila v praktickém životě, ale také se konečně přestala uzavírat do sebe
a pomalu a jistě se z ní začala stávat Miyako, jakou známe nyní, upovídaná
extrovertka, co se přátelí snad s každým. Ale práce měla dobrý vliv i na
její postavu, v té době ji to ještě moc nezajímalo, ale v budoucnu to
dokázala pořádně ocenit. Avšak, ne vše je tak jednoduché, jak se na první
pohled zdá.
Roky ubíhaly, a i když otec nesehnal lepší práci, měli se dobře. Matka byla
pořád stejná, pracovala ve stejné hospodě, vracela se stejně pozdě jako vždy a
doma nic moc nedělala, ani nebylo potřeba, o všechno se postarala Miyako.
Babiččina převýchova z ní udělala někoho úplně jiného a teď už si toho
vážila i sama Miyako. Ohledně jejích kreseb, no, žádná sláva, ale koukat se na
to dalo. Pro práci v domácnosti Miyako obětovala většinu svého času a tak
jí na nějaké koníčky moc času nezbývalo, alespoň ne tolik, kolik by si přála.
Problémy přišly, když matka jednou přistihla otce s jinou ženou. Už delší
dobu tušila, že jí je nevěrný, ale až teď se to potvrdilo. Následovaly dny plné
hádek a proslovů, házení židlemi a různých sarkastických poznámek a vyvrcholilo
to otcovým odchodem. Kdoví, kam se poděl. Matce se ulevilo, prý s otcem
stejně byly jen problémy. A co na to Miyako? Byla u toho, když se za otcem
zabouchly dveře, v jejích očích už to byl jen parch*nt, co ublížil mámě a
vzala si z toho, že chlapům se prostě nedá věřit. Nikdy.
Na přání své matky se přihlásila do akademie. Miye se to sice zrovna dvakrát nezamlouvalo,
chtěla se věnovat umění, ale zase chtěla matce jakkoliv udělat radost, aby se
přestala trápit, a tak i přes babiččin nesouhlas nastoupila do akademie. Dodnes
toho trošičku lituje, ale to je na životě to zlé, nic se nedá vrátit. Na
akademii nebyla ani podprůměr ani nějaký super génius, zlatý průměr. Pár lidí
tam opravdu obdivovala a bavila se téměř s každým, smála se s nimi,
trénovala s nimi, nedokázala si svůj život bez nových přátel představit,
ale šlo jí jen o ty přátelé. Cítila, že tenhle styl života není pro ni, ale
zkuste odporovat matce, která je na pokraji zhroucení a ještě vám hodiny tluče
do hlavy, jak to byl kdysi její sen a jak je to určitě úžasné. Zatím to ale
Miyako nijak neřeší a nejspíš si na život ninji i zvykne, není to zas tak
špatné, ale kreslení se pořád věnuje a hodlá v tom i pokračovat.
Techniky:
Základní E-rank
Ale to je jedno. Vážně moc děkuju. 