Kioshi Mishio

Jméno a příjmení: Kioshi Michio
Vesnice: Iwagakure
Požadovaná hodnost: Jounin
Věk: 34
Datum narození: 15.7
Kekkei genkai: -
Klan: -
Sensei: -
Charakter: Skeptik, idealisticky věřící ve spravedlnost. Většinu času se řídí jakousi svou logikou, vyjímky činí okamžiky, kdy se ho zmocní něco, čemu říká "má vnitřní bestie", v takových případech pak jen bije, bije a bije - je to pravděpodobně nějaký druh afektu. Přesto v takovém stavu stále dokáže rozeznat známé lidi. Kioshi všeobecně nemá rád lidi vyšších hodností, než Chuunini, sám pochopitelně tvoří výjimku. Stejnou nechutí trpí k bohatým lidem.
Nahlíží na svět, jako na puzzle - všechny části do sebe dokonale zapadají, jde jen o to zjistit jak.
Minulost: Už když se Kioshi narodil, bylo mu poskytnuto zvláštního daru. Nebylo to ani nějaké úžasné Kekkei genkai, nebo snad geny, které by mu umožňovali stát se nejsilnější člověkem vesmíru. Kioshi se narodil jako policajt. Ne že by se snad narodil do rodiny nějakého policisty, tak to nebylo. On byl prostě někým, koho byste označili za "rozeného policistu". Opravdu zvláštní dar na dobu, do které se narodil. Ale možná to přece jen dědičné bylo. Už jako malému mu jeho otec vyprávěl příběhy o tom, jak to kdysi dávno, v Zemi země fungovalo jinak. V té době nevládli světu shinobi, jak to bylo teď, protože ještě ani neexistovali. A také se strážci spravedlnosti to bylo jinak. Tenkrát jimi byli lidé, kteří věděli, co to znamená! Ne jako v nynějších časech, kdy se toho, stejně jako všeho ostatního chopili shinobi se svým uměním. Tak mu to alespoň říkal otec když byl malý. A brzy nezůstalo jen u slov. Jeho otec totiž byl muž činů. A hlavně potomek jednoho z těch lidí, kteří „věděli, co to znamená být policajtem“. Hodlal svému synovi předat jediné dědictví, které v rodině měli - odkaz „jak se to dělá“ a věčný sen o tom, že se jednou právo strážit spravedlnost vrátí zase těm, kteří to vědí. A tak se Kioshi od mala začal učit, jak chodit, neboť správná chůze byla základem všeho, stejně tak jako jak pozorovat okolí, jak se chovat a především, jak myslet. Jeho otec z něj měl velkou radost, protože mu to šlo, jako by to už snad někdy dělal. A tak spolu prožívali krásné časy. Jenže i krásné časy jednou skončí a tyhle měli životnost ještě celkem dlouhou. Patnáct let uplynulo od narození do doby, kdy se musel syn se svým otcem rozloučit. Zemřel na následky stáří a únavy z tohoto světa, který lidem jako on neposkytoval jejich místo k životu. Kioshi po něm zdědil starý, ale dobře udržovaný hrudní plát – pravda, byl trochu otlučený, ale to už patřilo k věci, přilbu a opravdu starý odznak s číslem 177, který se v jejich rodině dědil už po staletí. Kioshi byl hrdý na to, že tyto věci může vlastnit, ale brzo pochopil, jak nereálné a nesplnitelné byli představi jeho otce. Bez toho, aby byl člověk shinobi by pokus bránit spravedlnost byl maximálně tak sebevraždou. Kioshi se z toho téměř nervově zhroutil, ale nakonec se rozhodl vydat na cestu shinobi, aby mohl alespoň částečně být tím, kým chtěl. A tak v sedmnácti letech nastoupil na akademii. Obklopen dětmi a nucen k učení se něčeho, co vnímal jako příčinu smrti svého otce ho ale uvrhovali do čím dál větších depresí. A tak to v dvaceti jedné již nevydržel a přilnul k něčemu, co ho alespoň na chvíli mohlo zbavit starostí a vysoce realistického pohledu, kterým díky výchově oplýval. Kioshi se stal závislým na alkoholu. Začalo to pozvolna, ale postupně se to stupňovalo až do té míry, že vesnice začínala přemýšlet o tom, zda někoho takového skutečně potřebuje ve svých službách. Ve svých dvaceti dvou letech byl stále geninem. Kromě toho však naprostou většinu času strávil ve vodorovné poloze. Nakonec se mu však rozhodli dát ještě poslední šanci. Poslali ho na chuuninské zkoušky, aby viděli, jak si s nimi poradí. Nikdo nečekal, že by obstál, ale nemožné se stalo možným. Díky svým pozorovacím schopnostem a způsobu myšlení byl Kioshi opravdu dobrý v odhalování genjutsu a v ostatních ohledech také nebyl špatný. Protloukl se zkouškami svým vlastním způsobem. Po tomto výkonu bylo rozhodnuto, že zůstane Iwagakure no shinobi na zkušební dobu. A ze začátku to vypadalo dobře, Kioshi mohl konečně plnit i mise, které ho naplňovali a nacházel ve své práci smysl. Přesto ho k sobě alkohol pomalu přitahoval a stahoval ho zpět do svého područí, zatím co se mu Kioshi snažil odolat, podoben můře přibližující se k odkryté žárovce. Vypadalo to, že tentokrát už nadobro skončí, když se objevil někdo, kdo učinil malý zázrak. Byla to žena, která dokázala Kioshiho donutit vzdát se svého tekutého démona. A v tu chvíli začala Kioshiho nová cesta. Spolu s tím, jak zmizel alkohol z jeho života se mu vrátila i schopnost brilantního myšlení, kterou ho naučil otec. S alkoholem se sice dostal do stavu, který by se dal nejlépe popsat jako „jedna sklenička je příliš málo a dvě zas příliš mnoho“ a jako berličku si vytvořil velmi silnou závislost na cigaretách, ale stejně to stálo za to. Kioshi začínal být ve vesnici celkem známý. Byl to celkem podivín se zvláštním přístupem k autoritám, ale jeho kolegové si ho vážili kvůli jeho schopnostem. Ne schopnostem ninjů, ale především díky schopnostem, které mu předal jeho otec. Vždycky žil život tak nějak po svém. A postupně získával zkušenosti z bojů. Naučil se v boji využívat všeho, co měl zrovna po ruce a existovali chvíle, kdy pro něj prostě neexistovaly žádná pravidla. A i v osobním životě se mu dařilo. Vzal si ženu, která na něj měla tak zázračný vliv. Jako zásnubní dar od ní dostal stříbrné pouzdro na cigarety, které se pro něj stalo velmi důležitou věcí. Ne však tak, jako odznak zděděný po jeho otci. Ten nosil všude sebou, jak sám s oblibou říkával, připomínal mu, kým je. Byla to pro něj nejdůležitější věc. Na nošení přilby skoro kapituloval, ikdyž hrudní plát, díky tomu, jak byl praktický, nosil téměř neustále zakrytý horní vrstvou oblečení, odznak by jste u něj našli, ikdyby jste ho vytáhli ve dvě v noci z postele. Jeho schopnosti začínali být po vesnici čím dál známější a lidé se začali ptát potom, jak se to stalo, že ještě nebyl povýšen. Pravda byla taková, že nebylo člověka, který se kdy povýšení tak zarputile bránil. Starému Tsuchikagemu se ale asi zdálo ohromně legrační, povýšit někoho takového. Byla to jedna z posledních věcí, kterou udělal ve svém úřadu. Poté byl Kioshi vyslán na dlouhou misi, která měla prokázat jeho schopnosti. A tak byl rád, když se před ním po skutečně dlouhé době objevili brány jeho rodné vesnice.
Seznam jutsu:
E - rank z akademie
Kai - D rank
Doton: Moguragakure no Jutsu - C rank
Iwa bunshin no jutsu - C rank
Doton: Kengan no Jutsu - B rank
Meisaigakure no Jutsu - A rank
Doton: Kajūgan no Jutsu - S rank

... to jsem já =) ...

Policajt! Jestli jsem někdy v životopisu nějaké slovo nečekala, pak to bylo tohle xD
Nicméně líbí se mi to, povoleno.
Jen ještě dodej techniky než začneš hrát.

Díky (bez toho slangového slova by to nebylo ono ).
Techniky už jsou doplněné... nakonec jsou všechny pro začátek již existující.

Dobrá tedy, povoleno xD

Třetího března poslední příspěvek a ani v aréně už zjevně odpovídat nebudeš ^^ Přesun do neaktivních postav.