Teruki Sarumy

Teruki Sarumy



Jméno a Příjmení:
Teruki Sarumy

Přezdívka:
Tanken (短剣- Dýka)

Vzhled:

Obrázek:

Vesnice:

Sunagakure no Sato

Požadovaná hodnost:


Kekkei genkai:
???

Klan:
???

Sensei:
???

Charakter:
Terukiho charakter se nijak moc neliší od ostatních. Většina lidí je buď zaměřená jedním směrem a podle toho se řídí a nebo jsou lidé, kteří se na nic moc neupínají a ubírají se, dá se říct, všemi směry. Podobně je na tom právě, že i on...
Po většinu času má takovou, klidnější a milejší povahu. Raději vše bere s optimismem a humorem. Rád pobývá ve společnosti a nepohrdne dobrým pitím nebo nějakou akcičkou. Člověk si má život užívat, ale také z mírou. Neměl by však stále žít minulostí a nebo moc přemýšlet nad budoucností, nemá to cenu. Akorát pak z toho dostává deprese a dokáže být dost náladový.
Všechny by měla zajímat hlavně přítomnost, ale popravě... také není špatný si někdy něco pořádně naplánovat a pouvažovat na dalších krocích.
To mě připomíná, že Teruki se dá považovat, spíše za takového, jak se říká, taktizanta. Jak v boji, tak i mimo něj, si dokáže v hlavě vše pořádně promítnout a probrat všechny priority, které lze využít. Nikdy nedělá nic zbrkle a opravdu si vše před nějakou reakcí, dobře promyslí . Na plánování byl dobrý odmalička a naučil se to nějak tak využívat v každodenním životě. Proto se dá o něm i říct, že umí být rozvážný a hlavně důsledný, a proto mu nedělá problém, vést třeba nějakou skupinu nebo tým na misi. Spíše to vždy ocení a uvítá, že svoje myšlenkové pochody má, kde využít xD.
Rád také bere lidi takové, jací jsou a nesnaží se jim moc kecat do toho, jak se chovají. Spíše jim vždy třeba poradí, když si to přejí a poukáže na jejich problém a chyby. Upřímnosti se nevyhýbá a opravdu raději říká to, co si myslí. Díky tomu si později nepřináší další potíže. Člověk by měl vědět, co si o něm ten druhý myslí nebo jaký má na něj celkový náhled a názor.
Díky tomu mnohým lidem může přijít dost, jak se říká drzí a špatný, protože to vypadá, jakoby chtěl schválně všechny kolem sebe urážet, ale to je opravdu jen jejich představa. Většina lidí nepochopí pravý smysl toho všeho.
Navíc, když ho člověk pozná, musí také uznat, že je docela přátelský a nesnaží se nikomu vyhýbat. Dokáže poradit i pomoci a nijak kolem toho nedělá moc velké cavyky. Nic se přeci nestane, když jim věnuje pár minut svého času ne? Však ho má ještě dost... i když, to nikdo nemůže vědět...
Dále také nedělá žádný rozdíly ve věku. Každý si zaslouží přece stejný zacházení, ať má kolik chce. Pokud cítí, že to ten dotyčný zvládne a že i přes svůj věk je dosti zkušení, nemá cenu ho díky tomu nějak diskriminovat. Každý přeci dospívá jinak...
Má také, ale i druhou stránku...
Toto vše před tím, to se především týká v rozmezí času, kdy se nejedná o ty, který má pod sebou a má je nějak vést nebo na ně dohlížet. Třeba jako sensei nějaký genninů...
Ano, mimo trénink, proč ne? Pokecají, někam si zajdou, pobaví se, ale... jak začne trénink nebo dozor/mise, ať se všichni mají na pozoru a ten, kdo neposlechne, bude mít pěkný malér...
To se totiž z něho stane doslova, jak by někdo řekl, tyran. Okamžitě začne vše brát vážně a rozhodně by nebyl ten, kdo by nechal dát někomu oddech a nebo byl kdoví jak mírný... Většinou nechával všechny dosáhnout své hranice a dovést je na úplný konec toho, kam se mohli dostat a kde už to dál nešlo.
Bylo dost lidí, kterým se nelíbil jeho výcvik a to, jak na své žáky třeba dokázal tlačit, ale... sám moc dobře věděl, že když je člověk moc mírný, ničeho se nenaučí a vedení za ručičku, je na pravý svět shinobi nepřipraví...
Muselo se jim ukázat, jak to ve světě chodí. Muselo si jim ukázat, jak mají v něm přežít. Muselo se jim ukázat to, co všechno se ji může stát jen mrknutím oka. Rozhodně nebylo možné na tom nějak ubírat.
Kdyby to vlastním žákům neukázal on, tak kdo jiný by to udělal? Kdo by je na to připravil a ukázal by jim krutost světa, než jejich vlastní sensei? Nikdo! Nikdo jiný by to neudělal a oni by bez toho neměla vůbec žádnou šanci přežít. To zkrátka nebylo reálné a Teruki to moc dobře věděl.
Ostatní si mohli říkat, co chtěli, ale každý si nakonec vhlouby duše musel přiznat, že tady to vše je pravda a jestli chtěl, aby další generace něčeho dosáhla, aby dokázala převzít jejich otěže, musel jim předat, co nejvíce vlastních zkušeností a dát jim tak možnost, aby se v budoucnu mohli o sebe, o svou vesnici a hlavně o své blízké a ostatní, postarat. To byl jeho cíl a tímto to chtěl dosáhnout...



_____________________________________________________________________
Životopis:
_____________________________________________________________________



Začátek všeho
_____________________________________________________________________



-Kdysi dááááávno, pradááááávno, žil byl jeden... kecááám - Joke! xDDDD

Tak tedy znovu....

Teruki se narodil do menší rodiny, která nebyla, až tak zase ničím vyjímečná.
Jeho matka byla mladá Kunoichi, která věrně sloužila vesnici ukryté v písku.
Měla svůj vlastní tým, o který se poctivě starala a plnila s ním vše, co bylo zapotřebí.
Většinou to byli tedy dálkové mise, na které se právě specializovali a tak cestovali po mnohých zemích a získávali, tak nové zkušenosti.
Právě takto poznal i svého manžela a Terukiho budoucího otce.
Byl to obchodní, který stejně jako ona, cestoval po mnoha zemích a rozšiřoval své obzory a také zboží, do každého koutku těch nejzapadlejších části všech možných krajin.
Byl to člověk, který nerad preferoval násilí a moc nechápal cestu shinobi. Byla pravda, že je respektoval, ale že by je díky tomu nějak uznával, to zase ne.
Ale i přesto se do Terukiho matky dokázal zamilovat a později se také na nějakou dobu vzdát dalšího cestování a usadit se v Suně, aby mohli vychovávat svého novorozeného a jediného syna.
Samozřejmě, že díky tomu musela na chvíli i Terukiho matka, zanechat života ninji a dát si na nějaký ten čas pauzu. Dítě přinášelo hodně starostí a nebylo by možné, aby mohli provozovat svá řemesla, když byl Teruki ještě takhle malý...
Tím se však, ale na další pár let, odstřihli, od veškerých svých dosavadních příjmů a i když byla Asuri (Matka) na mateřské, nestačilo to nato, aby se mohli dlouhou dobu uživit, jen z našetřených peněz, které měli. Doba byla zlá a nikdo jim nic neodpustil...
Proto se po nějaké době Teruky (starší), rozhodl začít znova obchodovat a to znamenalo také i opustit svou milovanou manželku a svého, teprve 2 ročního syna.
Rozhodně se mu neodcházelo lehce. Nechtěl zde svou manželku nechávat se synem samotnou, ale nebyla jiná možnost, pokud se chtěli nějak uživit. Navíc věřil, že Asuri je na tolik spolehlivá a silná žena, že to jistě bez něj těch několik měsíců zvládne, než se vrátí s dalšími vydělanými penězi, které jim zajistí zase na delší dobu živobytí...
V té době však nemohl vědět, jak hluboce se zmýlil...

Uplynulo několik měsíců a Teruki si stále nevracel a nevracel a nevracel. Asuri pomalu začal trápit finanční tíseň a každým dnem to bylo horší a horší. Věděla, že Teruki se do té doby, než jim jejich naspořené peníze dojdou, nestačí vrátit a tak se zase musela ujmout práce i ona...
V té tobě jejich synovi táhlo už na třetí rok. Pořád to bylo však takové škvrně, které bylo, až moc někdy hyperaktivní a nadělalo dost neplechy, když se stále nehlídalo.
Byla pravda, že měla zůstat na mateřské mnohem déle. Hlavně díky tomu, že v tamní době bylo nedostatek ošetřovatelek a chův, takže nebyla možnost pořádného hlídání. Navíc, díky své finanční tísni se to ani nemohli dovolit, takže se ocitla v dost ošemetné situaci...
Její tým byl mezitím přidělen někomu jinému a ona už si dále nemohla dovolit, cestovat někam moc daleko. Díky svému synovi to nebylo možné. Brala proto mnohem kratší mise, které však byli naopak mnohem více nebezpečnější...
Její syn zůstával po většině času doma sám a občas ho jen došel zkontrolovat někdo, koho vždy poprosila, ale samozřejmě nemohl ten dotyčný u něj zůstávat stále.
Byla sice pravda, že malý Teruki se ani jednou nezatoulal a nebo se mu ani jednou, když byl doma sám, nic nestalo. Ale i tak, pokaždé, když se Asuri vydala na další misi, která byla náročnější a mnohem delší, celou domu v sobě měla zasazenou myšlenku na něj, jestli se třeba něco neděje, jestli náhodou ho došli zkontrolovat, jestli nemá hlad, zkrátka se o něj strachovala...
Pro shinobiho bylo nejdůležitější, aby se na misi soustředil právě na to, co bylo v tu chvíli jejím cílem, ale Asuri to zkrátka nedokázala. Stále před sebou viděla svého malého synka a asi by to nejspíš psychicky neunesla, kdyby se mu opravdu něco stalo... Jednou se jí však tato nepozornost vymstila...
Byli zrovna na nějaké misi typu C. Nebylo to nic moc, jenom prý nějaký doprovod, takže většina z nich to brala, až moc z nadhledem. Hlavně tedy Asuri, která byla myšlenkami úplně někde jinde...
Stalo se však něco, co opravdu nikdo nečekal. Napadli je totiž nájemní žoldáci, který měl přímý cíl, pozabíjet pár shinobi ze Suny, pod záminkou útoku jiné vesnice a tak mezi nimi vyvolat rozpor, což mohl leckdo snadno využít...
Hned od začátku bylo jasné, že to nebyli žádný začátečníci a nebylo radno se s nim zahrávat, ale... i tak nakonec se svým plánem neuspěli a všichni do jednoho byli buď pozabíjeni nebo zajati... Jeden člen však také přišel při boji o život... Asuri.
Nedalo by se říct, že by byla tak slabá, že by se nedokázala ubránit, ale útok byl nečekaný a ona se velmi vyděsila... Nevyděsila se však jich samotných, to ani náhodou, ale... nedokázala se pořádně na ně soustředit, protože dostala strach o někoho úplně jiného, o svého syna.
V hlavě si odehrála příběh, co by se s ním asi stalo, kdyby jí se něco při misi stalo a náhodou to třeba nepřežila. Pokud by se Teruki nevrátil brzy domů, stal by se z něho nejspíš sirotek a to nemohl přijít ani k úvahu...
Ta chvilková nepozornost však zajistila to, že když se vyhýbala jednomu útoku žoldáka, jež po ní vystartoval katanou, zezadu se k ní přikradl druhů a jednou ranou jí setnul hlavu. Neměla ani čas nijak zareagovat, díky své předešlé nevšímavosti a tak umřela bezbolestně a se strachem na její tváři z její poslední myšlenky... Tak skončil její život a vůbec nebylo jasné, jak to mělo pokračovat dál....

Po několika dnech se konal její pohřeb. Sešlo se pár nejbližších příbuzných a zbytek tvořili její přátelé a známý.
Malý Teruki si celý pohřeb prohrál, protože z toho ještě neměl žádný rozum a myslel si, že jeho maminka jen zase někde je a určitě se brzo vrátí... To už však pravda být nemohla. Nikdy se už vrátit nemohla... bohužel...

Teruki starší, se vrátil jen několik dní, po jejím pohřbu. V té době se už řešilo, kdo by měl Terukiho mladšího dále vychovávat a co se s ním asi stane...
Jeho otec se vracel do vesnice se spousty vydělaných peněz a s veselým výrazem na tváři. Už se nemohl dočkat, až uvidí svého syna a svou milovanou ženu a ukáže jim ty dárky, jež nasbíral po různých koutek světa...
Byl by se asi vrátil mnohem dříve, ale bohužel se stalo, že když byl ve sněžné zemi, dodávali zásoby mnichům v chrámu, na vrchu jedné z hor.
Když se však chtěli pak vrátit, ztrhla se prudká lavina, která zasypala veškeré cesty, které vedly dolů a nebylo možné se jiným způsobem z hor navrátit.
Jediné, co jim zbývalo, bylo přečkat zimu, za vřelého přijetí mnichů, v chrámu a až se zase oteplí a ledy a sníh trochu ustoupím, mohli se vydat zpátky... Toto zpoždění však bylo pro jeho choť osudové...
Když se to Teruki dozvěděl, nechtěl tomu ze začátku uvěřit. Nemohl!
Nemohl věřit tomu, že jeho milovaná žena, dobrá kunoichi a starostlivá matka, že by... že by ho nechala na tomto světě samotného! S jejich jediným synem! A že by... zkrátka tomu nemohl uvěřit nebo spíše nechtěl...
Když si to tak člověk vzal, musel to být strašlivý pocit vědět, že už ji nikdy nebude moci vidět, že propásl její pohřeb, že poslední, kdy s ní byl, bylo před tím, než se vydal na cestu. Vědět, že kdyby se tak nezpozdil, že by stále žila! Vědět, že kdyby zůstal s ní, tak by se nic takového nestalo, ale... zase by se z nich asi stali bezdomovci... bylo to... bylo to zkrátka nepředstavitelné a byl zázrak, že se z toho v tu chvíli nezbláznil.
Kolik dní a nocí, proseděl u jejího hrobu. Kolik dní proplakal. Kolik dní proklínal sám sebe, že ji vůbec opustil. Kolik dní proklínal tento zkažený svět a boha, že toto vůbec dopustil. Nebylo to však vůbec nic platné... Byla pryč... navždy... a to nešlo nijak změnit... takový už byl svět.
Byl tu však ještě někdo. Člověk, pro kterého mělo smysl žít, člověk, který mu dával ještě naději a sílu, aby se vzchopil a dokázal jít dál. Člověk, pro kterého teď musel udělat první a poslední. Ten, co mu jako jediný zbyl na tomto celičkém světě a který nesl památku jeho milované ženy Asuri... jeho syn Teruki II, jeho krev a pokrevní linie, kterou musel udržet a nedovolit, aby ztratil i jeho. On byl jeho světlo, v temnotě. On byl záchranný člun, na pustém a širém moři, jež ho vytrhl ze spárů chladný hlubin a samotné smrti. Pro něj teď musel žít a stát se jeho oporou, štítem a hlavně, milující rodinou, jež musel mu dát jak svou lásku, tak i lásku jeho zesnulé matky... Příběh musel dál pokračovat a on to hodlal zařídit...


Příběh pokračuje
_____________________________________________________________________



Teruki rostl doslova před očima a to doslova. Nebylo měsíce, kdy by mu otec nemusel měnit celý jeho šatník, protože mu staré oblečení začalo být zase malé.
Navíc, z čeho nevyrostl, to zničil. A to, co projedl... božééé.. to už ho bylo i lepší šatit!
Ne, že by to byl takový aktivista, který by pořád někde lítal a vyváděl všelijaké kraviny, to bylo spíše naopak... Vždy spíše sedával doma a psal si nějaké básně nebo texty , což měl obvykle ve zvyku. Byla to jeho nejčastější zábava, hned po čtení. Rád také třeba hrál různé hry, které spíše namáhali dosti jeho mozek, ale... to bylo jak kdy. Přesto to však byl zarputilý optimista, který se jen málo čím nechal vytočit... V tomto tedy hlavní problém asi nebyl.... ale... tak, kde tedy byl zakopaný ten brouk? Bylo to velice jednoduché...
Měl totiž hroznou smůlu po své matce, protože, co slyšel z vyprávění o ní, byli si na oko podobní. Dokonce měl i stejně rudé vlasy jako ona, za což si ho někdy dobírali, ale to už byla jiná věci...
Hlavní bylo, že se vždy dokázal dostat do takových nepříjemných situací, až to nebylo možné, ale vždy úplnou náhodou. Rozhodně to nebylo tak, že by to nějak vyhledával. To určitě ne...
Ať už to byli různé šarvátky a potyčky, nebo nějaký lumpárny, kteří prováděli jeho vrstevníci a pak se jim to vymklo z ruky, zkrátka domů stále chodil většinu času potlučený, potrhaný a nebo pomlácený. Opravdu, až to bylo neuvěřitelné...
Také za to od otce dostával pořádné kapky... Neustále ho upozorňoval na to, že by si neměl ostatních problémů všímat a měl by se starat sám o sebe, ale to bylo, jak mluvit do dubu. Stále asi nemohl pochopit, že on za to opravdu nemohl.... měl to jakoby zakomplexovaný ve své povaze a s tím se zkrátka nedalo nic dělat... bohužel.
Nic na tom však neměnilo, že se stále vytahoval a s tím rostl i jeho věk...
Už nějaký čas studoval na akademii, pro začínající shinobi. Otec s tím sice ze začátku nesouhlasil, chtěl z něj totiž vychovat obchodníka jako byl on sám, ale... to Teruki nechtěl. Byl prostě celý po matce a také měl její bojovnou krev a ta se zkrátka nedala, do konce života zavřít do nějakého povozu, který měl jezdit od msíta k místu. To byl rozhodně nepřežil!
Chtěl se zkrátka stát dobrým a spolehlivým ninjou, jako byla jeho matka a v budoucnu se stát užitečný, pro svou rodnou vesnici a pomáhat jí věrně ve všech směrech, jak to jen šlo a to mu rozhodně nikdo nemohl rozmluvit.
Proto to také asi Teruki I po nějaké době vzdal a začal ho v tom raději podporovat a také mu předávat pár rad, které na svých cestách pochytil a které získal i od své zesnulé ženy. Nechtěl totiž, aby se jeho synovi stalo to stejné, co se stalo jeho matce. To už zkrátka nemohl dopustit... To by byl opravdu už jeho konec...

Teruki v akademii nijak nevyčníval. Byl to takový průměrný a dá se říct, i obyčejný hoch, jako všichni ostatní. Nikdy se sice nemusel moc učit nebo vše opakovat vícekrát, ale... i tak se snažil držet spíše v pozadí a získávat si nové kamarády a vytvořit s nimi dobrou partu.
Bylo mnohem lepší, když si dokázali navzájem vypomáhat a držet při sobě, než když si každý hrál, na svém vlastním písečku. Přeci se říkalo, že ve dvou, se lépe táhne a co když to byla jedna velká party? To byl pak alespoň tým...
Dalo by se říct, že tedy jejich třída táhla za jeden provaz a vytvořili si k sobě dosti silný vztah.
Byla sice pravda, že pár vyjímek se tam našlo, ale to bylo všude. Hlavní bylo, že převládal ta většina těch lepších, než těch horší, takže byl život hned mnohem jednodušší...

Trvalo to dalších pár roků, než Teruki, spolu z dalšími, vystudovali akademii a mohli začít vypomáhat své rodné vesnici jako nový a právoplatní shinobi, i když zatím jenom obyčejní a začínající gennini. Ale i to byl další krok kupředu a život byl zase o něco více radostnější...
Ze začátku to samozřejmě byli takové ty obyčejné mise, jak to tak bývá... trhání plevele, chytání koček, pomáhání s úklidem a podobně, ale každý nějak začínal a navíc stačilo je chvilinku počkat a náročnost jejich úkolů a misí, byla větší a složitější, což Terukimu zas tak moc nevadilo, ale rád někdy vzpomínal na ty časy, kdy právě začínal tím nejobyčejnějším, co bylo možné...
Jejich tým však byla velmi dobrá parta a spolu zažili mnoho a mnoho zážitků a dobrodružství a postupně se dokázali vyšplhat, až na tu úroveň, jež byla potřeba, k doporučení na chunninskou zkoušku...

Její celý průběh, by zde asi nemělo cenu celý vypisovat. Přeci každý si asi může představit a nebo alespoň z části ví, jak to asi vypadalo...
Byla pravda, že zrovna nejlehčí nebyla, ale nejtěžší také ne. Určitě byli i složitější, ale i tak, jeden z jejich týmu neprošel... bohužel... Naštěstí, však Teruki byl jeden z těch, co chunninskou zkouškou prošel, ale také měl namále. Sám ani nevěděl, jak to nakonec uhrál...
Jeho radost však neměla dlouhého trvání. Dozvěděl se totiž jednu velmi nemilou věc...
Jeho otec byl sice velmi dobře zaopatřený a vlastně i on, ale... Suna potřebovala najmout obchodníka, jež by je zastupoval a rozšířil pár jejich výrobků do světa. V jejich vesnici jich moc nepřebývalo a Terukiho I, přecházela jeho pověst, takže to byl ideální člověk, který se toho mohl ujmout...
Nabídka byla opravdu lukrativní a on by byl blázen, kdyby ji nepřijal...
Cestování však bylo v posledních dobách velmi nebezpečné a i když Suna nemohla v té době postrádat moc lidí, musel se stejně najít někdo, kdo my Terukiho doprovázel a případně tak zabránil, loupeživým ninjům a žoldákům, jež by chtěl jejich náklad nějak odcizit nebo zneužít.... No a kdo jiný byl lepší, než jeho vlastní syn, Teruki II.
Byla sice pravda, že to byl teprve čerstvý chunnin a zas tolik zkušeností neměl. Nemohlo se však o něm říci, že byl ve svých schopnostech za ostatníma nějak zaostával a i přesto, že byl na tento psot velmi nedávno jmenován, stačil proto, aby dokázal zajistit potřebnou ochranu svému drahému otci...
Navíc, Teruki I si nikoho lepšího přát nemohl.... No tak, vám by se nelíbilo, kdyby vaše osobní stráž měla být váš vlastní syn? Zajisté asi ano, takže nebylo, co řešit...
A jelikož to dostal Teruki vysloveno jako zadání mise... dlouhodobé mise... neměl šanci se ani nijak sám třeba o tom rozhodnout a navíc, nechtěl zklamat svého otce... Nerad by ho zase viděl, jak jej opouští a takhle, alespoň mohl zůstat s ním...
A co kdo věděl, mohl se i pár věcem přiučit v tom světě a potkat třeba i zajímavé lidi. Každé proti, má své i pro... Bylo jen ve hvězdách, jak jejich příběh měl dál pokračovat...


Dlouhá cesta a dlouho očekávaný návrat
_____________________________________________________________________



Uplynulo pár měsíců, od té doby, co se vydali poprvé na cestu. Nebylo to vždy nejlehčí a také se už potýkali s pár problémy. Hlavně tedy ze strany útoků loupeživých ninju. Jejich akce byla vždy, ale prozatím zdárně odražena a jejich obchodování mohlo dále pokračovat...
Teruki byl ze začátku velmi znuděný. Neměl po většinu času s kým trénovat a rozšiřovat své schopnosti. Vždy se o to pokoušel sám, ale nebylo to to pravé ořechové... Navíc mu hrozně chyběli jeho přátelé a bývalý tým. Musel je všechny, tak náhle opustit a pořádně se s nimi vlastně ani nerozloučit.
Stýskalo se mu i po jeho rodné vesnici... Sunagakure no Sato.
Někdo by řekl, že je to trochu divný... Jak se přeci někomu může stýskat po haldě písku a skoro neustávajících písečných bouří? Snadno... žil tam od malička a byl to jeho domov a to nikdo nemohl změnit. Ať byl kdekoliv, ať byl na těch nejhezčích místech světa. Vždy bylo jen jediné místo, kde byl opravdu doma a kde měl zapuštěné své kořeny a tam se chtěl jednou vrátit...
Vždy to však nebylo tak nudné, hlavně, když se dostávali do území, která patřila pod jedny z dalších skrytých vesnicích.
Byla sice pravda, že tady ty útoky nebyli tak časté a silné, protože se shinobi s okolí o to většinou dobře starali, ale... měl možnost získat spoustu nových zkušeností, v dalších částech, shinobi světa. Dosud znal jen jejich zemi a jiné shinobi moc nepotkával, než ty z jeho vesnice. Nebyli zrovna nenavštěvovanějším střediskem, ale tady, tady to bylo úplně jiné a ninji se to jen hemžilo. Především v zemi ohně...
Otec vždycky nějaký čas trávil v shinobi vesnicích, samozřejmě tedy také i v Konohagakure, Kirigakure a dalších... Zde měl možnost se Teruki konečně procvičit ve svých schopnostech i s někým jiným, než s pouhými zlodějíčky...
Vždy to bylo nějakých pár měsíců, co zůstávali na jednom místě a člověk by nevěřil, kolik různých lidí se dalo po světě potkat a čemu všemu se naučit a nejen to... třeba jim i vypomoct...
Bylo samozřejmé, že na cestu měli nějaké ty finance dané, ale... ne vždy to stačilo. Kdykoliv však jim začali peníze nějak moc příliš ubírat, jelikož z výdělku pro vesnici si brát nemohli, začal Teruki vypomáhat ostatním vesnicím, v různém plnění misí a jiných věcech.... Na oplátku si díky tomu dostávali, od dotyčné vesnice například ubytování zdarma a nebo i nějaký finanční obnos... Navíc pak měl možnost trénovat s jejich shinobi a něco se přiučit od tamějších senseiu... To byla taky dost podstatná výhoda...
Byla sice pravda, že někdy nebyli lidi na něj moc vtřícní, a dokonce i některý jejich kágové takovou jejich pomoc odmítali. Stále však platil kodex obchodníků a jejich příslušníků, který byl jeden z mnohých spojů, který mezi vesnicemi ještě relativně fungoval, takže nakonec i přesto třeba něco málo povolili, ale moc ochoty v tom nebylo... S tím se však už musel počítat a vlastně na to byli obvykle obchodníci zvyklý a po té době, dokonce i Teruki, takže více méně nebylo, co řešit...
Hlavní pro ty dva bylo, co nejvíce s tou danou vesnicí zaobchodovat, provést třeba nějakou výměnu a jako přirážku nabrat i nějaké další poznatky a zkušenosti, za což byl Teruki asi nejvíce vděčný... Dalo by se ho v tuto chvíli považovat i za takového potulného shinobi, který vypomáhal, kde se dalo. A jelikož to byl docela kliďas a pohodář, nebyl důvod o něm šířit nějaké špatné zprávy, což mu zase přispívalo k tomu, aby se toho, co nejvíce přiučil...
Zkrátka, jednoduše se dali považovat za ty lepší obchodníci, kterým se z větší části dařilo.... Zásluhu na tom však měli oba, asi tak stejnou...

Týdny střídali měsíce a měsíce střídali roky. Jejich kroky je vedli, až do těch nejzaších koutů světa, kde dál rozšiřovali informace z dalšího zbytků světa a nabízeli své zboží. Zároveň samy získávali spousty užitečných informací a zkušeností, jež mohli dále využít.
Dále to byli také různé věci, které někde buď vyměnili a nebo koupili za výhodnou cenu a naopak prodali pak něco ze svých výrobků.
Údělem obchodníku totiž nebylo jenom pouhé prodávání, ale také dělání všechny ostatních věcí. Navíc obchodníci patřili mezi lidi, kteří bývali nejvíce informování a dané vesnici, přinášeli drahocenné informace, které se vždy mohli využít a nebo mohli hodit. Proto si jich asi tak vesnice cenili.
Navíc to také fungovalo obráceně. I ty vesnice, kam daný lidé přišli obchodovat, mohli od nich získat spoustu informací z jejich okolí a i dál. Každý věděl, že za nějaký finanční obnos, se z nich stávají neocenitelný informátoři a pomocníci, jež využíval snad každý, kdo se s nimi, alespoň jednou setkal.
Díky tomu byli dá se říct i pod ochranou rukou většiny národů, ale jen, pokud se dobře osvědčili...

Vždy však nastal čas, kdy se musel obchodník, se svými nově nabitými vědomostmi a financemi, vrátit do své rodné vesnice a zúročit vše, co za ty léta po světě nasbíral a získal...
To právě teď platilo i o Terukim a jeho synovi. Nastal čas, kdy se museli konečně navrátit do své rodné vlasti a své milované vesnici... Sunagakure no Sato...
Teruki se na ten den těšil, jako dítě na lízátko. Věděl, že je sice ještě čeká určitě dlouhá cesta, plná nebezpečí a strasti, ale hlavní bylo, že konečně mohli zamířit zpátky a že jistě zase uvidí brány jeho rodiště... konečně mohli vyrazit...

Pak už všechny události šli hopem. Byla pravda, že jim opravdu trvalo ještě několik měsíců, než se s celým nákladem a výdělky za posledních pár let, vrátili zpátky do Sunagakure no Sato, ale... Terukimu to ani tak nepřišlo.
Byl šťastný, že konečně se vrátil do svého rodiště a mezi všechny ty známé tváře, které i když se změnili, za ten čas, zůstali pro něj stejné.
Zase se mohl zapojit do každodenního dění, které se v Suně odehrálo a využít všeho, čeho se na svých cestách naučil...
Navíc, jelikož tento doprovod, který svému otci musel poskytnout, byl brán jako dlouhodobá mise, přineslo mu to ještě jednu věc, která ho asi ze všeho potěšila nejvíce... povýšení na Jounina.
Byla pravda, že si jeho schopnosti, museli trochu přezkoušet, ale tu misi, kterou zdárně splnil, se mohla brát jako potřebný bod k tomu, aby mu Kazekage tento post mohl udělit. Konečně tedy zase mohl začít žít svůj vlastní život, po kterém se mu tak stýskalo a navíc bylo asi víc, jak pravděpodobné, že teď se svým novým postem, bude moc být více užitečný a nejspíš mu měl být přiřazen nějaký tým, i když to asi ještě nějakou chvíli mělo mít trvání, ale i tak...
Dalo se říct, že díky té cestě a tomu všemu, co zažil, dosáhl i více zkušeností nebo, alespoň stejně jako mnozí jiní jounini, v jejich vesnici, což mu dávalo ještě lepší pocit toho, že mohl být brát už za někoho, kdo si něco prožil a kdo v tomto oboru nebyl začátečník...
Teď už záleželo jen na něm, jaké další pokračování to mělo mýt a jestli se mu, po dlouho očekávaném návratu, bude ve vesnici dařit a co dalšího se prožije...
To se jistě máme brzy dovědět... už brzy...



Seznam jutsu:



Fuuton
(Hlavní element)

S Rank:
-Doplním, jen jak ji sepíšu-

A Rank:

Fūton: Kaze no Yaiba

Obrázek:

C Rank

Fūton: Daitoppa

Obrázek:

Doton

A Rank:

Doton: Yomi Numa

Obrázek:

B Rank

Doton: Doryūheki

Gif/Obrázek:

Zbytek:

C Rank

Kuchiose no Jutsu
-Doplním, jak ho sepíšu-

D Rank

Shunshin no Jutsu

Gif:

Ostatní:


Specializace:


-Kobudo-

Výbava:
-Základní ninja výbava )Ocelová lanka, výnušné lístky, Shurikeny, kunaie, atd - V batoh - jen při misích - fuuma shuriken)-
+ nějaké přivolávací svitky (Pro přenos nějaký potřebných věcí), Klasické obvazy, s pár přivolávacími znaky, Ocelové chrániče, zespodu ruky, od zápěstí, do poloviny předloktí - také pečetící znak, vedlejší výbava - vesta, plášť, kapsičky apod.

Japonské dýky Sai

Obrázek: