Čajovna

Útulná čajovna, kde si můžete dát také případně něco dobrého na zub. Nachází se mimo centrum Kirigakure, více méně uprostřed přírody, což z ní činí ideální místo na přemýšlení. Kolem protéká jeden z mnoha potůčku v Kiri. Je zde ticho, klid a milá obsluha, která zvládá přípravu čajů z mnoha koutů světa. Nabídka záleží mimo jiné také na aktuálních vztazích s ostatními zeměmi.

Došla jsem do čajovny a sedla si do rohu kde byl největší stůl. Knížku jsem položila na stranu a objednala si zatím jenom čaj. Měla jsem to tady ráda, byl tu klid a hlavně sem nechodilo moc lidí takže se na mě nikdo nekoukla divně a obsluha si na mě zvykla.

Dorazila jsem do čajovny hned po Mizukage, na tomhle místě jsem byla poprvé, porozhlížela jsem se kolem, byla jsem celkem uchvácené, vypadalo to tu opravdu zajíímavě.
"Sugoi.." Uteklo mi, mezitím, co jsem se vydala za Mizukage ke stolu, posadila jsem se a pozorovala ji. Nechtěla jsem být nijak vlezlá, ale ta otázka mě zajímala.
"Umm, to byl Váš summon v kanceláři?" Chtěla jsem nějak začít hovor a stejně tak mě to zajímalo.

Cestou sem jsme sice moc nepospíchal, no stejně jsem sem na své poměry došel dost rychle. Otevřel jsem dveře a rozhlédl se po místnosti, abych našel Mizukage-sensei. Nemusel jsem se ani moc obhlížet a našel jsem ji. Dobelhal jsem se ke stolu, kde seděla a kývl jsem hlavou na pozdrav. Pak jsem si sedl a jelikož si Mizukage s naší novou členkou povídali, byl jsme zticha.

"Ano, byl s ním nějaký problém?" Usmála jsem se na ní a v hlavě se mi objevila vzpomínka na to jak Fill pokousal nějakou dívku...už ani nevím jak k tomu došlo ale to bylo teď jedno. Postavili přede mě čaj, děkovně jsem přikývla a osladila si ho.

Celou dobu jsem se držela vedle Shira. Pořád jsem měla nějaké obavy. Kasumi vypadala mile, ale bude taky tak milá, až zjistí, kdo doopravdy jsem? V čajovně jsem se ani nijak zvlášť nerozhlížela. Prostě jsem šla za Shirem a spoléhala jsem na to, že on mizukage i Kasumi najde. Sedla jsem si a kývla na pozdrav, abych je nerušila v hovoru. Na tváři jsem měla ten smutný, unavený úsměv. Nebylo to tím, že by mi Kasumi nebyla sympatická, právě naopak. Prostě jsem jen měla strach.

Podívala jsem se na Mizukage a zaslechla její otázku.
"Ne nebyl, jen, byla jsem trochu překvapená, ještě jsem moc summonů neviděla.." Podotkla jsem a pousmála se, pak jsem si všimla, jak dorazili i ostatní, kývla jsem jim na pozdrav.
"Umm, sensei, jen jsem se chtěla zeptat, představila by jste se nám? Co máte ráda a tak?" Byla jsem prostě jen zvědavá, doufala jsem, že se tak představí i ostatní, včetně mě.

"He?" Zaskočeně jsem se koukla na Kasumi. "Heh...no" Chvíli jsem rozladěně těkala očima po přítomných a pak jsem se vítězoslavně opřela. "Abych nezapomněla, objednejte si co chcete to Dango si zasloužíte" Usmála jsem se na ně a doufala že budou tak zabráni jídlem že o mě nic vědět nebudou chtít.

Kasumina otázka mě sice dost, zajímala, ale na dango jsem se těšila už od tréninku. Navíc mi bylo jasné, že mizukage se moc mluvit nechce a já jí nechtěla nutit. Děsila mě představa, že se Kasumi zeptá, co je s mými rodiči, takže jsem radši byla zticha a nechala si přinést jednu porci. Říká se přece, že ybchom neměli dělat lidem to, co sami nechceme.

Když Mizukage přešla na jiné téma, došlo mi, že o sobě asi nerada mluví, tak jsem radši zmlkla, někdy jsem byla až příliš zvědavá a dobrotu to nedělalo, pravda, já o svém životě taky mluvila nerada, ostatní to můžou mít taky. Jen jsem myslela, že by to pomohlo k tomu, abychom jako tým se lépe poznali, ale každý má svá tajemství, já nebyla výjimkou.
"Hai.." přitakala jsem jen k její nabídce a pousmála se. Nechala jsem si objednat jednu porci Danga.

Tiše jsem seděla a čekal, kam se konverzace sama zanese. Když na to přišlo, objednal jsme si porci danga. Neměl jsem v plánu ptát se na nic vážného, takže jsem doufal, že se něco dozvím mimo toho, abych se zapojil. Kdyby ale přišla šance, rád ji využiju.

Spokojeně jsem se usmála když si objednali a napila se skoro ledového čaje. Oklepala jsem se a lehce se zakřenila když jsem zjistila že můj oblíbený čaj je studený odporný. "No, takže... koukala jsem se do papírů a váš budoucí sensei je momentálně s týmem na misi. Až se vrátí zavolám si vás a jeden z vás doplní jeho tým. Dva to budou muset přetrpět ještě se mnou než se mi ohlásí nějaký Jounin v nejhorším případě Chuunin" Zdělila jsem jim fakta a znova se napila studeného čaje.

Cpal jsem do sebe už třetí porci Danga, jelikož takovou šanci asi dlouho nedostanu. Trénink zabírá času dost. Mizukage-sensei začala mluvit a já tiše poslouchal. Řekla něco o oddělení k jinému týmu, ale moc mě to nezajímalo. Jsme shinobi a své mise musíme vykonávat i za jiných podmínek, než na jaké jsme zvyklí.
Chápu..
Prohodil jsme jen a dál pokračoval v jídle.

Klidně jsem seděla a hltala svoje dango. Poslouchala jsem mizukage jen tak napůl, ale vnímala jsem každé slovo. Když mluvila o tom, že jeden z nás odejde, ztuhla jsem. Jídlo mi zaskočilo v ústech a já se rozkašlala. Na zlomek vteřiny se v mých očích objevila panika. Uvědomila jsem si, že to musí vypadat divně a uklidnila jsem se. Vzala jsem další sousto a dělala, jako by se nic nestalo.

Poslouchala jsem Mizukage a přikyvovala, má spoustu práce do toho ještě hlídat tým, byla jsem ráda, že nás teď má u sebe, ale jako Kage měla jistě spoustu povinností, chápala jsem to, že jeden musí odejít, ačkoliv mi to bylo líto, taková byla realita.
"Hai.." Přikývla jsem znovu a zakousla se do první kuličky.
Amaii! Pousmála jsem se, dango jsem ráda měla.

Zpozorovala jsem jak se Saya skoro udusila a lehce jsem se zamračila. Dopila jsem studený čaj a položila na stůl peníze které by stačili na to aby si každý z nich objednal ještě něco. "Dejte si ještě něco, já se teď musím kouknout do kanceláře a Sayo ty za mnou prosím pak přijď. Samozřejmě až se najíš....a poprosila bych abys přišla sama" Lehce jsem přimhouřila oči a zvedla se, vzala jsem si knížku a protáhla se. "Mějte se" Usmála jsem se na ně a odešla.
-přesun-

"Hai," přikývla jsem. Dango jsem už skoro dojedla a další jsem si nekupovala. Nechtěla jsem zdržovat ani zatěžovat mizukaginu peněženku, tak jsem se zvedla a s unaveným úsměvem se rozloučila.
"Tak se mějte," zamávala jsem a šla ve stopách mizukage.

Nejdřív jsem se rozloučila s Mizukage a poděkovala jí, načež jsem se rozloučila i s odcházející Sayou.
Protáhla jsem se a dojedla i svoje Dango, žaludek mi to naplnilo dostatečně, za což jsem byla ráda. Spláchla to ještě vodou, kterou jsem tu měla ještě před odchodem Mizukage a podívala se na Shira.
"Umm, já už taky půjdu, porozhlédnout se po Kiri a tak dále, tak se měj" Pousmála jsem se mile, pak vstala, rozloučila se s obsluhou, což bylo slušností a pak už jsem se z čajovny vytratila.
(Přesun)

Když jsem dojedl zbylé dango, které bylo na stole, rozhodl jsem se odejít. Saya pravděpodobně u Mizukage-sensei nějakou chvilku zůstane, takže se asi půjdu někam kouknout. Koukl jsem se ven oknem, ale nenapadalo mě žádné místo, takže jsem se rozhodl jen bezcílně potulovat vesnicí.
-přesun

Juuro Kaya-Klon druhý
Obdržel jsem informace a okamžitě jsem se proměnil na kaluž vody, již mě více nebylo potřeba... Konečně jsem našel to, co jsem hledal...

Ayoko
Celý den jsem dneska měla strašlivě pohodový. Konečně jsem si na sebe udělala čaj a zašla jsem do zdejší čajovny, tyto čaje byly proslulé. Přišla jsem k malému pultíku a objednala si konvici bílého čaje. Byl prý neskutečně dobrý.
Jakmile jsem vyřídila objednávku, šla jsem si sednout na jeden z mnoha polštářků na zemi a sedla jsem si vedle okna, dnes bylo venku tak příjemně...

Do Čajovny vtrhlo několik lišek.
Rozeběhli se po celé místnosti a největší z nich se rozhlídla.
"Je tu Ayoko!?"
Zeptala se arogantním hlasem, bylo vidět že jí nebaví hledat nějakou holku po celé vesnici.

Ayoko
Jakmile jsem uviděla lišku, která pronesla mé jméno, zbledla jsem jako křída. Mám ji to říct, nemám ji to říct? Co teď? A co po mě chce? A vůbec? Co je mi po tom, já už s ninji nemám nic společného... Ale na druhou stranu, jestli to zjistí a uvidí, že jsem se nepřihlásila... Sakra...
Pomalounku jsem pozvedla ruku a zadívala jsem se na lišku.
"H-Hai? Já, já jsem Ayoko..."
Pronesla jsem tichým až sípavým hlasem... Nevěděla jsem, co od ní můžu čekat... Určitě to byl poslíček někoho vysoce potaveného...

Liška na ní vrhla nepříjemný pohled.
"Pojď s námi do kanceláře Mizukage...prosím"
Dodala nakonec slovíčko prosím ale bylo vidět že pokud odmítne stejně jí tam dostanou, nebo si pro ní přijde Mizukage.
Ostatní lišky prošmejdily čajovnu a nakonec se seskupily u dveří.

Ayoko
Zhrozila jsem se, když mi řekli, abych šla k Mizukage. Polkla jsem na prázdno a těžce jsem přitakala.
"Tak dobře..."
Špitla jsem a pomalu jsem se postavila na nohy. Pořádně jsem se nadechla a šla k liškám, doufala jsem, že alespoň nemají vzteklinu, vypadaly fakt šíleně... (Přesun)

Lišky se rozeběhly k budově a jedna šla s ní aby jim neutekla.
Přála si aby už tohle skončilo protože naštvanost Mizukage se přenášela i na ně a moc se jim do kanceláře nechtělo.
-přesun

Hisagi

Prišiel som do čajovne bolo tam dosť rušno rýchlo som si sadol za voľný stôl a objednal som si dango a minerálku chvíľku som čakal a už som to mal pred sebou pomaly som sa do toho pustil pred sa nemal som nič iné momentálne na práci.

Hisagi

Ked som dojedol zaplatil som zobral som si všetky svoje veci a pomaly som sa vybral preč ( Presun ).

Hikaru

Když sem zkoumal vesnici nespočet různých restaurací,obchodů,a dalších budov
Avšak když jsem poprvé viděl čajovnu našel jsem si svůj ráj na zemi.
Místo kde lidé si jsou rovní a bez hádek a ponuré atmosféry.
Našel sem koutek s dokonalým výhledem na venkovní zahradu.
Objednal jsem si jogi čaj s mlékem a relaxoval ...