Louky, širé zelené pláně...

Jak už název napovídá tenhle topic je založen na mise. Sem budou psát jen účastníci mise a NPC postava. Nikdo se nebude plést do těchto komentářů, aniž by o tom byli účastníci předem informováni.

Zde budou mise, které nepotřebují vyřizování v jiných vesnicich.

Každá mise bude mít začátek a konec, který napíše sensei (pokud jde o tým) anebo jednotlivec (po domluvě, když jsou dva či více). Aby to bylo přehledné, tak nejlépe barevně větším písmem a doprostřed. Pokud některá mise nebude ukončena, tak nemůže začít nová! (kvůli zmatku)

Na misi se můžete objevit kdekoliv tak proto topic nemá určitý název.

Například:

Objevila jsem se v horách blízko malého jezera.
Dostatek vody znamenal, že bych tu mohla najít něco ze seznamu, který jsem měla v ruce. Košík, do kterého jsem chtěla bylinky opatrně dávat, jsem zatím nesla ledabyle, ale když jsem zahlédla několik vzácných ocúnů.
Popravdě jsem nečekala, že narazím zrovna na jedny, které jsem vídávala jen málo. Natáhla jsem si jemné rukavice a klekla jsem si k nim do trávy.
Ještě jsem si prohlédla dlouhé listy, abych si byla jistá, že neutrhnu nic, co bych nepotřebovala. Byla by to škoda.
Naštěstí jsem se opravdu trefila do správné rostliny. Květů tu nebylo mnoho a nechtěla jsem vytrhat všechny. Naštěstí jich přece jen ale bylo dost pro misi a já tam ostatní mohla nechat kvést.

Zvedla jsem se a procházela po břehu.
Trvalo mi dalších několik minut než jsem došla asi doprostřed délky jezera a v nejúrodnější půdě nejdál od skal našla lilek.
Ještě jsem počítala s tím, že tu najdu vlaštovičník, ale zatím jsem se po něm sháněla marně. Pustila jsem se do pečlivého prozkoumávání lilku a znovu jsem se tak ujistila, že jsem hledala správně.
Košík se mi pomalu začal plnit až ve chvíli, kdy jsem opravdu narazila na vlaštovičník. K mému překvapení se trochu seschlý nalézal ve stínu jednoho z vyšších keřů. Trnitých keřů, bohužel.

Prodírala jsem se trním a tiše nadávala.
Přece jen ta bylinka mohla růst i jinde, jen má neklidná povaha musela mít ty exempláře, které už našla.
Nakonec, s trochu potrhaným rukávem a rozcuchanými vlasy, jsem přece jen mohla na svém seznamu odškrtnout hned tři položky a vydat se po břehu dál ke skalám.

Na oměj jsem narazila v už ne tak úrodné půdě.
Stále ale byla vcelku měkká a bylinku jsem tak dostala lehce. Zálibně jsem si ji prohlížela a narazila na odlišný list.
Pak následovala chvíle, kdy se mi za hlavou objevila Anime kapka. Nechyběly ani otazníky. Povedlo se mi totiž sebrat něco, co oměj připomínalo, ale listy vroubkované tímto způsobem zmíněné bylince určitě nepatřily. Skutečný oměj naštěstí rostl opodál a tak jsem získala i ten.

Blín a kýchavice už nebyly daleko od hranice lesa.
Půda tu byla trochu tvrdší, takže se mi dostávaly hůř, ale nejdřív jsem se nezapomněla přesvědčit, že mám správné bylinky. Přece jen jsem nechtěla trhat jiné jako se mi to povedlo u oměje.
Když jsem se postavila, košík jsem měla už hezky naplněný. Bylinky jsem oddělovala ještě jemnou látkou, aby se mi různé druhy nepletly dohromady.

Rulík jsem hledala asi nejdelší dobu.
Procházela jsem lesem až k menší louce uprostřed, kde jsem jej opravdu našla. Tentokrát jsem rukavice nemíchala, vzala jsem si úplně čisté. Přece jen rulík byl jedovatý a já s ním raději chtěla zacházet opatrně.
Oddělila jsem jej stejně jako předtím ostatní rostliny látkou. Zbývalo už místo akorát tak na poslední bylinku. Různobarevným květům, které jsem nesla, už chyběla jenom tak dokonalá červená, jakou měly máky.

Ani jsem nečekala, že je najdu tak lehce.
Věc se ovšem měla tak, že stačilo vyjít z lesa a narazila jsem na celé pole plné rudých květů. To mi skvěle nahrálo do noty a brzy jsem se již vracela s plným košíkem. Oboje použité rukavice jsem prozatím schovala s tím, že doma je hned vyhodím. Už nebyly k použití. Teď jsem zamířila do centra Kumogakure, abych svůj "úlovek" zanesla Raikage.

Přišli sme na místo, někde na okraji hor, začínaly tu louky a pastviny, všude tu bylo všechno zelené, krásné prostředí. Lehl sem si do trávy a začal číst. Takže budeme muset nasbírat náprstník, brusinky, medvědice, krušiny, reveň, křeny, hořčice, lichořeřišnice... , postupně sem vyjmenoval všechny.
Pochybuji, že vše znáte, řekl sem a podal Mononoke svytek kde byli i obrázky jednotlivých rostlinek, nejlepší bude jít poradě od té první i když to vám asi došlo. Díval sem se na oblohu a vytrhl popřito se země malou rostlinku a začal se s ni hrát jako malé dítě, postupně sem ji otrhával. Celkem mě to bavilo.

Mauro

Pozrel som sa okolo seba všade lúka a všade rastliny.Toto bude nadlho...Povedal som potichšie a katanu ktorú som mal na chrbáte som si položil na zem bola o niečo dlhšia ako bývajú normálne katany. Pristúpil som ku Mononoke a čakal som.

Vzala jsem si svitek od Ryuuniho a posadila jsem se do trávy. Takže...Pročítám si seznam. Je toho docela dost, ušklíbla jsem se. Fajn...Možná bychom si měli rozdělit, kdo co má najít, nemyslíš? Koukla jsem na Ryuuniho a pak jsem pohlédla na Maura.

Ne, uškrnul sem se.
Tahle mise je až moc lehká takže si u ní zaběháte, vzal sem Mononoke svitek, vždy vám ukážu jednu rostlinku a vy ji donesete. Kdo donese nejméně platí večeři pro všechny tři.
Takže, odhrnul sem se svitku první 2 rostlinky. První je pro Mononoke a druhá pro Maura, běžte hledat a hezky s kořenem!.

Ušklíbla jsem se na Mauria zhluboka se nadechla. Rozvázala jsem obvaz na pravé ruce a asi po desáte jsem rozřízla napůl zahojenou řeznou ránu. Poskládala jsem pečetě, Kychiyse no Jutsu! Práskla jsem rukou o zem, ozvalo se *puf* a když se kouř rozplynul, na zemi modrá ještěrka. Potřebuješ něco? jmenuji se Eryuu. zeptal se mě. Prosím, pomohl bys mi najít co nejvíc těchto bylinek? Ukázala jsem mu obrázek a on s "úsměvem" přikývl. Vyběhli jsme někam po louce a začali jsme hledat. Po chvilce Eryuu zapískal a když jsem přiběhla, našel asi metr čtvereční těchto rostlin. Pomohl mi je postupně (i s kořeny) vytrhat a nechali jsme tam asi deset rostlin (aby se mohly zase rozmnožit). Pak jsme spolu běželi k Ryuunimu. Tady jsou, sensei. Ušklíbla jsem se na něj a opatrně jsem vysypala celou náruč těch bylin. Díky moc, Eryuu. Pomůžeš mi ještě? Těch rostlin je spousta. Eryuu přikývl a usmál se na mě.

Ukázal sem Mononoce další rostlinku, když odběhla začal sem sbírat to co donesla a zabalil to. Udělal sem místo i na ty zvyšné a pak se zadíval na oblohu čekajíc další dávku rostlinek tentokrát jiných. Takže, kuchiyose už si zvládla co? Přišlo mi to trošku trapné protože tuhle techniku sem neovládal ani já, nějak se mi nechtělo shánět smlouvu se summonem.

Ukázala jsem ještěrovi další bylinku, ale tentokrát jsem je našla já. Trvalo mi to déle, protože byly mezi kopřivami. Pořádně jsem si utáhla obvaz na ruce a už jsem se nadechla, že do těch kopřiv skočím, ale Eryuu mě zarazil. Mi nejsme obyčejné ještěrky...počkej. Eryuu se soustředil a o chvíli později se kopřivy pomalu začaly sklánět k zemi, až vystoupily pouze ty rostliny, které jsem potřebovala. Páni, děkuju. Usmála jsem se a zjistila jsem, že je přiměl k tomu, aby nepálily. Opatrně jsme vytrhali květiny a zase jsme tam pár nechali. Pomalu jsme se vraceli, protože tam byly kameny, ale dostali jsme se zpátky. Další várka, ušklíbla jsem se na senseie a položila jsem bylinky vedle něj. Je to trošku namáhavé, tak jsem si protáhla záda až to křuplo a znovu si dotáhla obvaz, který byl čím dál červenější a stále mi povoloval na ruce.

Vytáhl sem obvaz a kunaiem rozřízl ten co měla Mononoke na ruce, ukaž to sem. Řekl sem a jemně krvácející ránu vyčistil a nanovo obvázal. Teď už se to zahojí.
Vzal sem bylinky co donesla a schoval je. Pak sem ji v svitku ukázal další bylinku a zase se jen zahleděl na oblohu. Zajímalo by mě co umí náš jinchuuriki, problesklo mi hlavou.

Vzal mi ruku a strhl obvaz, jen jsem se ušklíbla a nechala ho, aby mi to vyčistil a dal nový obvaz. To mám z toho nacvičování Kuchiyse...jinak bych měla rozkousanej prst. Zasmála jsem se tomu a s koukla jsem se na novou květinu. Tu jsme přece viděli! došlo mi a Eryuu přikývl. Šli jsme k malému lesu, kde bylo pár těchto bylin. Několik jsme si jich vzali, ale bylo jich málo. Tak jsem je opatrně vzala a šli jsme zase hledat. Nebyla téměř k nalezení...většinou tak po jednom trsu...ale po deseti minutách jsem měla docela dost, tak jsem se vrátila. Kolik toho ještě bude? Ušklíbla jsem se a na chvíli se posadila.

Mauro

Doniesol som niekoľko druhov rastlín ktoré sme potrebovali ale moc my to nešlo na tieto veci som bol ľaví a tak som sa už ani neponáhľal zmieril som sa stým že platím večeru. Priniesol som dalšie rastliny a hľadal som dalej.

Mauro bol trochu, no dosť pomalší ako Mononoke. Síce nemal šancu ale vzdal to a to bola chyba.
Už jen brusinky, hořčici a náprstník, řekl sem Mononoke a Maurovy který se právě vrátil.
Zrátal sem kdo kolik má a vyšlo mi to tak, že jestli Mauro donese dvě ze tří je to remíza. Podal sem mu tedy lísteček se stavem abych věděl jestli to vzdal nadobro nebo ne.

Ušklíbla a řekla jsem Enruu, ať najde brusinky. Já šla hledat hořčici...Našla jsem ji snadno a bylo jí opravdu hodně. Nabrala jsem si plno a pak šla hledat modrého ještěra. Za chvíli jsem ho viděla, ale nemohl brusinky najít. Šla jsem odnést hořčici a hned jsem se vrátila. Abych nemusela platit večeři, zrychlila jsem díky Shunshon no Jutsu a běhala jsem takhle od jednoho místa k druhému. Po chvíli jsme našli malé brusinkové pole, tak jsme je opatrně vzali a pomalu se vrátili (abychom je neztratili). Stejně bude platit Mauro, ušklíbla jsem se a vydala jsem se za Euryym, který našel pár vlaštovičníků. Nabrala jsem si malou hrst (něco jsem tam musela nechat) a šla jsem o kus dál, kde jich taky pár bylo. Pak jsme však nemohli už žádné najít, tak jsme se vrátili s trochou vlaštovičníků.

Mauro

Zobral som si lístok a šiel som do lesíka a hľadal som tú rastlinu nakoniec som ju našiel a to niekoľko zobral som všetky a prišiel k majstrovi a podal som mu rastliny no tie isté uč našla aj Mononoke ale z jedného druhu doniesla pomenej tak som sa vrátil do lesíka a hľadal som tie nakoniec som ich našiel a priniesol aby ich bolo dosť.

Uhm, promiň Mauro, ale dohoda je dohoda. Platíš večeři. Prohlásil sem když sem porátal rostliny. Jdeme, řekl sem a zamířil směrem k vesnici se všemi bylinkami u sebe. Chtěl sem vidět jeho reakci na to co udělám později a taky na to co sem mu teď oznámil. Bavilo mě dělat si srandu z lidí tímhle spusobem, hlavně proto, že jim to dávalo menší radu do života.

(přesun Budova Raikage)

Usmála jsem se a poděkovala Enyuu. Ten s tichým *puf* zmizel. Ušklíbla jsem se, že nebudu muset platit večeři a vydala jsem se za Ryuunim.

(přesun)

Mauro

Zobral som si katanu zo zeme a pripevnil som si ju na chrbát a pomaly som šiel za nimi smerom k Raikageho budovy medzi tým som premýšľal kto ešte bude v týme ( Presun ).