Feriin střešní byt

Zbytočná otázka nemyslíš? Spýtal som sa, a úsmev pretrval. Istotne vedela, čo za účinky má práve tá technika. Samozrejme, nebolo ťažké určiť, na koho by som ju použil. Už len tým, že som svoj pohľad zavadil o jej, aj keď to trvalo hodnú chvíľu, a usmial som sa.

"Dobrá.. pro koho ji chceš umět..?" možná jsem to věděla, možná tušila.. ale chtěla jsem to vědět od něj, slyšet to. Jsi ještě dítě.. nevíš, co to obnáší. Hrdinsky zemřít, dát život jinému... ale kdo by to po tobě mohl žádat..? Znovu jsem se podívala na krajinu za vesnicí, na ztemnělou poušť.

No to je jasné! Usmial som sa, a nastavil pred ňu päsť. Pre toho, koho mám najradšej Néé-chan! Čakal som, kým si ťukneme. Bolo celkom jasné, z toho pohybu, na koho by som použil techniku. Rozprával raz o nej otec, a mne sa zapáčila. Ak sa vymení zbytočný život za dôležitý. Usmial som sa so zatvorenými očami a znova sa poškrabal na temene hlavy. Bol som príliš mladý, aby som pochopil, čo to znamená slovo "smrť".

Dívala jsem se na jeho ruku. Zavrtěla jsem hlavou a pousmála se. Jeho dlaň jsem vložila do dlaní a přitáhla ji zpět k jeho tělu. "Ničí život není zbytečný.. každý je svou jedinečností důležitý. Nikdo nemá právo tohle tvrdit a už vůbec ne tohle žádat..." ruku jsem stáhla. "Tu techniku ti nedám, jsi chuunin a nezvládl by jsi ji... a nemyslím fyzicky." pousmála jsem se tak, aby mu bylo jasné, že smlouvat nebudu.

Pozoroval som, ako sťahuje späť moju ruku, a zamieta to. Ale.. Začal som, a ona musela pochopiť že ja z boja neodchádzam ako porazený, a ak, vždy si niečo so sebou beriem. Ty si dôležitejšia! Vykríkol som, aj keď to malo vplyv, ako zrnko piesku na púšti. Pre mňa určite! Dodal som, a zacítil, ako sa mi na líci začervenalo, ale po chvíli to zmizlo. A ja ju nechcem hneď, len chcem vedieť, či ju môžem.. zabručal som. Nie, neodídem odtiaľ, kým mi ju nedá!

Prsty jsem přejela po jeho tváři. "Ničí život není důležitější... ani můj, ani tvůj..." usmála jsem se a zavrtěla hlavou. "Jsi ještě dítě Shio... jednou budeš skvělý ninja.. jsi obětaví... jednou dokážeš velké věci..." pousmála jsem se a otočila se k vesnici. "Tu techniku si rozmyslím.. třeba mě přesvědčíš..." naposledy jsem se usmála, než mi na tváři opět přistál ten věčný, klidný výraz.

Pff.. Odsekol som jej, a tvár obrátil na oblohu posiatu hviezdami. Rozmýšľal som, koľko asi je hodín, a či ešte byt je stále môj byt. Lebo ty si dospelá.. Znova reči o tom, že som dieťa. Bol som ním, ale taktiež som bol dieťa, ktoré bolo Chunínom, aj to treba brať na vedomie.. či? Ale, znova zamietla techniku. Preto som si sadol na zem do tureckého sedu, nafúkol tvár, a priam sa priklincoval k podlahe. Kým mi ju nedáš, nehnem sa odtiaľ!

V duchu jsem se pousmála. Chováš se pořád stejně Shio... jako pětiletý, nebo skoro dospělý... Sehnula jsem se a prstem ho štouchla do tvářičky. "Nemrač se... nesluší ti to.." posmála jsem se. "Nejsem dospělá... jsem zodpovědná, to je rozdíl.. nedám ti tu techniku do ruky.. ne teď... dám ti jí, až dospěješ.. až budeš zodpovědný." rozcuchala jsem mu vlasy.

Fajn.. zaškeril som sa. Zlé.. Strašné znamenie pre Ferii. A práve ona to musela poznať. Fáááájn.. Ako chceš! Chcela si to! Vstal som, a zamieril do obývačky. Pritom som vzal z balkóna posledný pohár Granka. Nato som sa posadil do kresla, a zhlboka sa napil. Beriem tvoju ponuku, kým mi tú techniku nedáš! A ak mi ju nedáš, dovtedy ti tu budem robiť bordel.. Znova som sa napil lahodného Granka. Pravda, jej spôsobu sa nik nerovnal, ani ja som to nedokázal. Takže? Posledné rozhodnutie?

Pousmála jsem se. Budu tě mít na očích... "Víš, že své názory neměním.. nájemné ti strhnu z platu." řekla jsem to tak ledabyle, jako by to bylo jasné. Vešla jsem do bytu a umyla hrníček od kakaa. Potom jsem se vrátila zpět do obýváku. Daiki usnul venku na terase, tak jsem ho přikryla dekou a ještě chvíli se dívala na jeho klidnou tvář. Pak jsem vešla dovnitř. Přece jsi nestihl všechno zničit...

Lenže jej slová som už nepočul, pretože presne ako Daikiho, aj mňa jej Granko dokonale uspalo, a ja už som spokojne oddychoval na jej sedačke. Akoby zo mňa opadla každá starosť, aj keď som vedel, že si zajtra niečo vypijem. Ale, nemyslel som ani na tú misiu, ani na byt, ani na boj, ale nato, čo sa medzi nami stalo. Žeby sa to puto obnovilo? Napadlo ma v spánku, ale sen, ktorý pokračoval, bol o úplne niečom inom.

Probrala jsem se ve své ložnici. Horko.. Sluneční paprsky vnikali otevřeným oknem přímo na můj polštář a plazili se přímo ke mě. Protáhla jsem se a posadila se. Chvíli mi, tak jako každé ráno, trvalo, než jsem se vzpamatovala, no potom jsem svěsila nohy a jen v pyžamu se vydala do bytu. Kotník povolil, jenom tmavomodrá modřina poukazovala na nedávné zranění.
V kuchyni jsem si nalila džus a i se skleničkou vyšla na balkon. Oba mí návštěvníci ještě spali a já je nechtěla budit. Sedla jsem si na zábradlí, svěsila nohy a pohledem skenovala vesnici. Vypadá to na horko.. velké horko... Upila jsem džus s dál sledovala tu pomalu se probouzející scenérii.

Rámen dávno vychladl, tak jsem ho nechal být, usadil se na křesle a zamyšleně pozoroval okno, vlastně, celou dobu jejich rozhovoru jsem byl tak trochu mimo mísu, ne, že bych někdy byl nějak extra při smyslech, takže žádná novinka.
Zívl jsem a v křesle se víc rozvalil, pohledem sjel po Ferii i Shionovi.
Tak podoba se nezapře.

Jedno oko otvoriť, a hneď zavrieť. Druhé otvoriť, a hneď zavrieť. Keby som ich mal viac, aj by som pokračoval, ale nemal som, a tak som iba pootvoril pravé oko a cez štrbinku som videl, že obaja sú hore. Hmm. Asi by som mal ísť na tú misiu.. Hmm. Ksóó.. ešte šťastie, že nevie o všetkom.. To by som trávil na misiách väčšinu svojho života.. Hmm.. Na tvári som však mal poker face, pretože som odhadoval situáciu, než som sa mohol pustiť do spešl vstávania.

Slezla jsem ze zábradlí a protáhla se. Umyla jsem skleničku, zapadla do koupelny a vyčistila si zuby. Potom jsem se šla obléknout do čistého oblečení a následně vešla do obýváku. Napsala jsem na papírek vzkaz, že musím do kanceláře a pak se s lehkým úsměvem vydala mimo byt, do kanceláře. Přece musím taky někdy pracovat!

Precitol som, a zistil, že Ferii zdrhla. Fúúúú.. Uľavilo sa mi, a s úškrnom som zoskočil z kresla kde som spal, a namieril so to do kúpeľne. Len čo som sa dosprchoval, a uvaril a vypil Granko, až potom som zistil, kde to som. Sakra.. Povzdychol som si, prehodil cez seba plášť, obul sa, pozdravil Daikiho, a vyšiel von. Po misiu samozrejme, o chvíľu sa blížil termín splatnosti.

Nakoniec som ju predsa len uposlúchol, a vošiel som do bytu. Divné.. Uškrnul som sa sám pre sebe, keď som zistil že Daiki spí. Byt len pre mňa, to znamená.. Horór! Vykríkol som a okamžite vystrelil do obývačky, sadol si pred telku, a prepol na prvý program, kde bolo 18+. A presne to, čo som čakal. Uvádzame.. Metro 2033! Zoširoka som sa usmial, oprel sa o gauč, a zapozeral sa..

Film skončil, ale ja som sa nenachádzal na mieste, kde som ho začal pozerať. Ja som sa v tú chvíľu nachádzal pod Feriinou posteľou, s čakra čepeľou v ruke, pripravený kedykoľvek sa brániť pred.. "nimi". Chvíľu som tak ležal, ale nepočul som nič, a tak som vyliezol von, ale nelenil som. Hneď som sa pustil do stavby obrany tohto prekliateho bytu, prekliatej Suny. Predné dvere, jediné dvere boli hneď zabarikádované gaučom, okná zatvorené, dekami utesnené, a ja som sa ukryl znova vo Feriinej izbe so spiacim Daikim na jej posteli, kde som aj tu zabarikádoval dvere, okno, do ruky si pripravil čepele, sadol si na druhý koniec izby od dverí, a čakal.. Kým neprídu. Mal som strach, bál som sa, a to dosť. Nemal som to pozerať, ale neskoro bolo plakať nad rozliatym mliekom. Na hlavu som si nasadil hrniec ako prilbu, obalil som sa vankúšmi ako brnenie a čakal..

Přišla jsem ke svému bytu, vyšlapala až nahoru do podkroví, kde byteček byl a pokusila se otevřít. Správně, pokusila, protože dveře se ani nehnuly. Co to sakra je..? Znovu jsem vzala za kliku a párkrát s ní zalomcovala, no nic se nestalo. "Shio?" promluvila jsem a pokusila se zase otevřít. "Shio!" měl by být přece doma. "Shio, jsi doma...? Stalo se něco?!" dál jsem lomcovala dveřmi.

Po dlhej chvíli sa mi uľavilo, bolo ticho, keď som stuhol. Len čo sa Ferii začala dobíjať dnu, takmer mi srdce zamrelo, a len čo som zistil, že to sa dobíja Ferii, zamrelo mi naozaj. Sakra, niečo sa jej stane! Bez váhania som vykopol zabarikadované dvere od obývačky, a cez chodbu som preletel až ku vchodovým dverám. Néé-chan? Si to ty? Len čo som sa uistil, že je, odblokoval som dvere, prudko ich otvoril a vtiahol ju dnu, a hneď som ich zabuchol. Zahádzal som ich drevenými trámami, ktoré som vybral boh vie odkiaľ, starou skriňou a gaučom. Len čo boli poriadne utesnené, vydýchol som si, a po dlhej dobe zasvietil. Vyzeral som vystrašene, ale keď tu bola ona, uvoľňoval som sa. So svojím improvizovaným brnením som veru strach nenaháňal, ale slúžilo to účelu. Som rád že.. si .. v poriadku.. Držal som.. to tu dlho! Vykoktal som sa, a nechtiac stúpil na obal od filmu, ktorý ma tak vystrašil. Odskočil som, mysliac si, že to je "to" ale uľavilo sa mi, keď to "to" nebolo.. Fuj som sa vyľakal! A tak som aj vyzeral.

Dívala jsem se na něj jako vyoraná myš. Vůbec jsem nechápala co to vyvádí, no nechala jsem se vtáhnout do bytu a dívala se, jak zaterasuje vchod. Jeho pobledlý, vystrašený obličej do mě nahnal hrůzu. Co se mu mohlo stát... chtěla jsem se samozřejmě zeptat, ale když šlápl na obal od DVD, sebrala jsem ho, přečetla si obsah a podívala se na obrázky. Zvedla jsem k němu oči a zatvářila se na výsost nespokojeně. "Na to jsi nekoukal, že ne..?" zabručela jsem. "

Pozrel som sa na obal. To je teraz jedno! Zutekal som k prvému oknu, a trochu povytiahol závesy, aby som sa pozrel, či nám niečo nehrozí. Našťastie sa nedialo nič, ale mne sa neuľavilo. Hlavne že si tu ty! Musíš.. niečo vymyslieť.. Držal som to tu, ale dochádza Granko. Musíme sa nejak dostať preč.. A Daiki zaspal.. dlho.. Bojím sa, že ho dostali. Bledosť ustupovala, no vystrašený tón ostával. Sakra, zachádza slnko.. Máš svetlo, baterky a tak? Pričom som znova vykukol von. Niečo sa deje!

Plácla jsem se do čela. "Proč já?" zabručela jsem a odešla do bytu. V ložnici jsem vytáhla cestovní batůžek a začala do něj skládat věci. "Jdi si zabalit, odcházíme do Iwy... hned teď.." informovala jsem ho stručně a dál cpala do pidi batůžku vše, co bych mohla ptřebovat. ."A zakazuju ti koukat na takové kraviny.."

Divne som sa na ňu pozeral, očividne.. Nemala strach. A prečo by aj, ona bola silná.. určite by sa im ubránila. Ja už nie, preto som ju potreboval. Vletel som za ňou do izby, akoby som sa bál ostať sám na chodbe a tak ako ona, aj ja som sa začal baliť. Do Iwy? Prečo? Husté, oni majú skvelé zbrane že Néé-chan? Jasan, jednu si tam kúpim. Zazubil som sa, a zaklapol batoh. Nemal som toho veľa, základ bolo Granko. Ostatok nebol dôležitý. Znova som k nej pozrel. No už len teba budem počúvať! Vyplazil som na ňu provokačne jazyk, načo som sa usmial, a poškrabal na temene hlavy.

Došla jsem do obýváku, kde na gauči spal Daiki a přisedla si k němu. Očividně měl teplotu. Byl jsi dlouho mimo Sunu co..? Musíš si zvyknout. Pousmála jsem se a na kus papírku napsala vzkaz, kde jsem a co se děje. Pak jsem jej položila vedle něj, políbila ho na čelo a přikryla dekou.
Následně jsem vzala batůžek na záda a vydala se k zabarikádovaným dveřím."Ehmm Shio.." pohlédla jsem na nábytek ala já to stěhovat nebudu a čekala, až si to zase pěkně odklidí!

Tak ako ona, prehodil som si ho cez plecia a pokračoval k dverám. Ach.. zabudol som. Nemal som veľkú chuť otvárať, ale radšej som to urobil. Kry ma.. Hlesol som, prešiel k dverám a začal ich odpratávať. O chvíĺu bolo všetko preč, ale aj tak to nebolo na svojom pôvodnom mieste. Teraz pôjde o hubu. Vytiahol som čakra čepeľ, prudko rozrazil dvere a rozhliadal sa. Vzduch čistý.. Môžeme ísť.. Hor sa do mŕtvej dediny! Nato som sa po schodoch vydal preč, spolu s ňou až k bráne.

"Jééé!" zastavila jsem se uprostřed schodů a rozeběhla se zase zpět. Vzala jsem si z poličky pár svitků a naházela je do batůžku. Pak jsem zase doběhla dolů a ušklíbla se na Shia. "Chtěla jsem se cestou učit." vysvětlila jsem důvod svého chování a následovala ho dolů. Venku jsem otočila svůj pohled na Tota, o kterém jsem samozřejmě věděla celou dobu."Hej... jdu do Iwy... jestli chceš jít taky, měl by jsi si jít zabalit..." informovala jsem ho a rozešla se k bráně.

Ne..Zahrávat si se mnou nebude.Nebylo by lepší..Vykrást byt?Přemýšlel jsem a podíval se do tmy,přičemž jsem se otřásl.Ne..Rozhodně ne!Hodil jsem pod sebe z nenadání kunai a vrhl se obrovskou rychlostí za ní.Předběhl jsem je a bezeslova utíkal dál a dál.''Nesnáším tmu!''Ozvalo se zpoza stínu.(přesun)