Svou dlouhou řeč si naplánoval dobře, stihnul ji ještě dříve, než se k němu dostala druhá salva shurikenů. Nemínil jsem ho ale nechat naživu, ale najednou... Ta jeho řeč... Takové odhodlání, ta touha někoho ochránit, i když je neznal... Vyvalil jsem oči, protože jsem to nedokázal pochopit...
Proč by se o ně tolik zajímal? Stejně jednou zemřou, tak jako tak. Tak proč? Proč chce obětovat sebe?! Chce, abych ho mučil, jen za to, že se zmíním Kazekagemu? Ale to přece nemuselo ještě nic znamenat... To... To bylo prvně, kdy jsem tohle viděl. Všichni ode mě utíkali, aby si zachránili holý život, ale tenhle ninja byl jiný, chtěl zemřít jen proto, aby zajistil ochranu ostatních. Je to vůbec lidská vlastnost?!
Zaťal jsem natáhnutou dlaň a písek, který držel ninjovo tělo ve stavu znehybnění, jej okamžitě pustil a vytvořil před ním štít, který ho ochránil před druhou salvou letících shurikenů.
"Ta slova... Já..."Nedokázal jsem ani slovy vyjádřit, co se mi teď honilo hlavou...
Můj písek se rychle stáhnul a opět zalezl do mé nádoby na zádech. Já se jen podíval na onoho ninju, který byl nyní volný.
"Dvě ulice vpravo a poté rovně. Dojdeš tak na cvičiště za Kazekagem..."Otočil jsem se a pomalu začal kráčet pryč.
"Zmiň se o mě jen slovem a zabiju tě! Tentokrát doopravdy!"Dořekl jsem přísně a poté jsem odešel jinam. (Přesun)