Kancelář Hokage

First topic message reminder :



Kancelář s výhledem na celou Konohu. Místnosti dominuje velký stůl, na kterém leží svitky s misemi a vytváří tak pracovní nepořádek. Dveře je možné otevřít pouze po zaklepání a výzvě Hokage ke vstupu. V době nepřítomnosti Hokage, střeží kancelář tři ANBU.

Artas Uchiha

Hmm ano, já znám techniku Fuuton Rasen Shuriken, jen jsem viděl její provedení poprvé v životě, ač to byl ne zcela zdařilý pokus. Dodal jsem s lehkým úsměvem, protože Hokage byla jedna z velmi mála lidí, kteří dokázali probudit můj zájem. Proto jsem již nenasazoval svůj typický nezaujatý výraz, ale nechal pouze naprosto klidný, mile vyhlížející obličej. To by se myslím hodilo. Odvětil jsem na otázku svitků. Kolik technik mi půjčíte současně? Chvíli jsem mlčel a postavil se, takže jsem se tyčil relativně vysoko nad ní. Ještě jste mi ani nezdělila svou odpověď, zda vaše nabídka být mým mentorem platí. Dodal jsem a doplnil to na pár vteřin lehkým úsměvem.

"Doufám, že brzy ji uvidíš v plné síle." dodala jsem a věřila tomu, že ji brzo zvládnu. Snad zítra...
"Najednou ti půjčím tři svitky. Naráz stejně není nikdo schopný zpracovat tolik informací. Raději se na učení opravdu soustřeď. Ať nedopadneš jako já před chvílí." pousmála jsem se a vyčkávala, o jaké techniky bude mít zájem.
"A od zítřka začínáme s tréninkem." dodala jsem na vysvětlenou.

Artas Uchiha

Budu se těšit. Za předpokladu, že si ze mě neuděláte cvičný terč. Pokusil jsem se o vtip a pousmál se...
Eto vzal bych si asi svitek genjutsu jménem Magen: Kokoni Arazu no Jutsu, potom Magen: Narakumi no Jutsu a jako ninjutsu si vezmu Katon: Ryuuka no Jutsu. Dokončil jsem výčet a odmlčel se.
Hai a kde bude místo setkání? Nevěděl jsem totiž, jestli to bude rovnou na cvičišti.

Prohrabala jsem se svitky, které se válely na zemi. Konečně jsem se přebrodila ke knihovně a po menším hledání našla i ta genjutsu. Hodila jsem je Artasovi.
"Prosím, tu jsou."
Z kleku jsem se vyhrabala opět na nohy.
"Když mě omluvíš, musím jít ještě něco zařídit. Sejdeme se tedy zítra na cvičišti a pomůžu ti s tréninkem."

Artas Uchiha

Děkuji vám. Mírně jsem se uklonil a pousmál se. Samozřejmě. Přistoupil jsem ke dveřím a otevřel je. Galantně jsem podržel dveře a naznačil mladé Hokage aby vyšla první. Potom jsem vyšel i já a dveře za námi zavřel. Znovu jsem se pousmál a ještě chvíli zůstal stát na chodbě. Nechtěl jsem odejít jako první. Měl jsem k tomu jisté důvody, které jsem nechtěl nikomu zmiňovat.

Odcházela jsem z kanceláře, směrem do tréninkových místností. Trochu mi dělal starosti nepořádek v mé kanceláři, ale věděla jsem, že díky Hiraishinu se vrátím dostatečně brzo na to, abych ten bordel uklidila dříve, než si toho někdo všimne. Možná jsem všechny ty papíry měla poslat někam za Konohu, kdo ví...

Přesun.

Artas Uchiha

Osiřel jsem na chodbě před kanceláří a ač jsem na povrchu vypadal naprosto klidně. Uvnitř mě probíhal lítý boj, jedna má část říkala ať jdu domů, ale druhá by zase raději přespala někde v klidu bokem. Ovšem dalo by se asi říct, že takové okamžiky zažil snad každý a kdo tvrdil opak. Lhal si do vlastní kapsy. (je to idiom, pokud by to někdo neznal xD) Nakonec vyhrálo svědomí a já se pomalým, nikam nespěchajícím krokem vydal domů...

Přesun

Otevřela jsem dveře své kanceláře dokořán a zatvářila se téměř vítězně. Všude možně se válely papíry, které včera rozházel můj pokus o Fuuton Rasen Shuriken. Faktury, dodací listy, žádosti, hlášení, zprávy z misí a jiné věci. Naštěstí mezi nimi nebyly žádné přísně tajné dokumenty.
"Jak vidíte, je třeba to všechno roztřídit. To bude vaší misí. Je třeba veškeré dokumenty roztřídit, podle toho, o jaký dokument se jedná. V neposlední řadě je nutné seřadit je podle data. Na stranu dávejte dokumenty, na kterých není můj podpis, ty jsem ještě nepročetla. Jak vidíte, vzhledem k množství těch papírů, si skvěle natrénujete týmovou spolupráci."

Artas Uchiha

Jak se dalo čekat, tohle je přesně úkol od osoby, která tak miluje svou práci. Zadrmolil jsem tiše kousavou poznámku, ale jinak se tvářil naprosto neutrálně. Vešel jsem do místnosti a dával si pozory abych nešlápl na nějaký dokument. Ty si vezmi vyřízené listiny a já se postará o ty, které jsou určeny k pročtení. Vydal jsem bez emocí tento koordinační povel. Bylo jen na něm zda poslechne a nebo si postaví hlavu. Začal jsem se svou prací a postupně třídil složky podle jednotlivých kategorií. Po chvíli na stole začali narůstat úhledné komínky seřazených dokumentů.

Povzdechl si a podíval se na Hokage, jeho oči jasně říkaly - Já věděl, že tu něco nehraje!
Ale byl rád, že se nejednalo o nakladačku na zlepšení výdrže, jako se mu to nejmenovaně již s někým jiným stávalo a často.
Raději nic nenamítal a přestal se soustředit na obranu. Když se shýbal pro prní papír, tiše poznamenal.

"Víte že je to trošku podraz, Hokage.sama? Tohle je vaše práce..."

Pro jistotu to říkal moc potichu, možná to neuslyší a pokud ano, třeba si bude myslet, že je to řekl Artas. Nicméně to začne třídit. Vždy jen mlčky zařadí papíry na své místo, enbo je podá někomu jinému, od té doby nemluví.

Jejich kousavé poznámky mě nechaly chladnou. Otočila jsem se k nim zády a chystala se na odchod.
"Možná by bylo jednodušší ten nepořádek spolu s vámi poslat do hlubin jezera v konožském lese. Máte pravdu. Ale ty dokumenty jsou důležité." odvětila jsem.
"Přijdu. Musím si něco vyřídit. Ať vás ani nenapadne odejít, než bude práce hotova." dodala jsem, a zamknula za sebou dveře. Pohlédla jsem na svou ruku, která mě opět začínala nepříjemně brnět. Bude lepší navštívit nemocnici...

Přesun.

Artas Uchiha

Tak tohle byl už vážně vrchol nejen, že si z nás udělal uklízečky, ale ještě nás tam zamkla a zakázala odejít. Nic jsem na její poznámky neříkal. Nestálo to za tu námahu. Proto jsem jen mlčky pokračoval ve své jednotvárné činnosti. Po asi 20ti minutách jsem shledal, že jsem s prací hotov a Kensei se už taky blíží do finiše. Tak to by bylo. Poznamenal jsem klidným hlasem a přemýšlel jestli tu počkám na Hokage a nebo prchnu oknem. Byla totiž značná šance, že se aktivovali pasti před zloději, kterých zde bylo nespočet.

Opravdu mlčky přijal role tak, jak je rozdal. Občas od něj vzal papír, nebo mu jiný podal. Postupoval i ve třídění systematicky, aby se nemusel vracet. Ale nikam nespěchal, věděl že má dost času. Když Artas skončil a okomentoval to neměl k tomu co dodat. sebral pár posledních listů, složil je a urovnal na hromádku. Pak se zády opřel o stěnu a zavřel oči. vypadalo to že spí ve stoje. Ale vlastně trénoval shromažďování chakry. Jenom doufal, že se Hokage vrátí brzy.

Artas Uchiha

Opřel jsem se o pracovní stůl, který patřil Hokage-sama. Zalovil jsem rukou v brašně a vytáhl si další plechovku studené limonády. V takovém pařáku, jaký dnes opět byl, nebylo nic lepšího na uhašení žízně. Odpil jsem a zamyšleně se zadíval na toho druhého kluka. Nemáš žízeň? Optal jsem se ho a z brašny vytáhl další plechovku limonády, kterou jsem mu mírným obloukem přihrál. Když člověka bezdůvodně nezkoušel sekat do zad, tak byl celkem tichý. Já jsem bytostně klid miloval a proto mi to tak i vyhovovalo.

Bylo opravdu horko, ale snažil se ho nevnímat. Pak promluvil Artas, docela ho to udivilo. Otevřel oči a postřehl letící plechovku. Reflexy měl dobré, lehkým pohybem ruky jí zachytil. Ocvakl víčko.

"Díky..."

Otočil se k němu zády a napil se. nedal mu šanci, aby zahlédl jeho tvář. Pak se otočil zpátky a prohlížel si ho znovu. Možná se choval pyšně, ale teď ukázal i jinou stránku. Třeba spolu nakonec dokážou vyjít, jako sehraný tým.

Artas Uchiha

V pohodě. Na nějakou dobu zase zavládlo ticho a já přemýšlel co bych mohl zachytit na svůj další obraz. Nakonec jsem došel k závěru, že mě bude muset múza políbit sama. Proto jsem si dopřál další doušek chladného nápoje a hypnotizoval dveře. Jako bych je snad mohl svou vůlí otevřít. Hokage si jen tak odejde a zamkne nás tu jako v cele. jenže tam je alespoň větší chládek. Odsunul jsem se od stolu a klidným krokem došel k panoramatickým oknům, které dovolovaly plný výhled na Konohu. Ulice byli jako řeky a lidé jako hejna ryb, která proudili všemi směry. Nakonec jsem se rozhodl opět narušit ticho. Ehm takže, pokud jsem to správně pochopil, ty asi nepocházíš přímo z Konohy. Nebo se mýlím? Položil jsem tuhle otázku neurčitě do prostoru a čekal, jestli dostanu nějakou odpověď.

Celou dobu se nepohnul, pokud nešlo o ten malý incident s plechovkou. Bylo trochu poznat, že se pod šátkem nejspíš mírně pousmál. Sledoval jak popochází a domyslel si, že by rád zmizel.
když ho znovu oslovil se svou zákeřnou otázkou, váhavě přikývl.

"Jestli bereš místo narození jako domov, pak mě musíš považovat za cizince. Ale vyrůstal jsem zde pod dohledem Neiro-sama...."

Pozoroval jestli bude vědět, o koho se jedná. Možná slyšel o klukovi co zde měl problémy, když byl malý zapadnout. Tehdy nenosil šátek, ale byl to takový celý malý zakuklenec. Odmítal uznat kohokoliv jiného než Neiro a často ho chytali po celé vesnici. Ale to bylo už dávno.
Změnil se, ne Neiro ho změnila...byl jí vděčný. Pak si vzpoměl na sebe dkyž byl docela malý, na Neiro v táboře kde ho našla a jak se jí držel zuřivě obouma rukama za nohu.

"Vlastně jsem neiro-sama donutil, aby mě vzala sem..."

Znělo to spokojeně, podíval se taky směrem z okna, jestli neuvidí něco, co Artase zaujalo.

Artas Uchiha

Já netřídím lidi podle původu a nebo společenské vrstvy. To by si měl vědět předem. Odmlčel jsem se. Pokud cítíš, že je tohle tvůj domov, tak mi to stačí na to abych tě bral jako jednoho z nás. Možná to nevíš, ale klan Uchiha je jeden ze spoluzakladatelů Konohy. Už je to sice desítky a desítky let. A během té doby byl můj klan několikrát téměř vyhlazen, ale vždy znovu povstal jako bájný pták Fénix. Když jsem mluvil o svém klanu, mohl si Kensei povšimnout jistého uvolnění a hrdosti na mé předky. Dokonce jsem se při těch slovech i lehce od srdce usmíval, což u mě bývalo velice vzácné. Asi jsem toho namluvil více než jsem zvyklí, tak gomen. Znovu jsem nabral takový ten svůj nezaujatý výraz, který, jsem používal jako takový štít před zbytkem světa. O Neiro jsem toho už dost slyšel, ale nikdy jsem jí osobně nepotkal. Odpověděl jsem ještě na jeho otázku.

Vracela jsem se z nemocnice. Na ruce jsem měla obvaz, ale vyžádala jsem si, abych měla volné prsty. Potřebovala jsem s nimi hýbat. Někteří lékaři sice brblali, ale neměla jsem v plánu se přepínat. Zámek mých dveří cvakl a já vstoupila. Artas i Kensei tam byli úplně v klidu, a zdálo se mi, že si povídají. Ba co víc, že si spolu rozumí. Navíc má kancelář nebyla zdemolována, takže tu neprobíhala žádná ostřejší výměna názorů.
"Gratuluji. Obstáli jste ve zkoušce." pravila jsem s úsměvem.

Pootočil mírně hlavu, aby se podíval na Hokage. Předchozí slova byla sice od hrdého uchihy zajímavá, možná s náznakem přátelského respektu. Jenže on měl na většinu věcí doposud špatně vytyčený názor. Proto si myslel, že aby doznal upřímného poplácání po rameni, musí si to tvrdě zasloužit, něčím co dokáže. navíc mu záviděl jeho hrdost, jeho klan. On měl otce i matku, které znal. Možná sourozence. No naštěstí tu byla Bábinka, trochu pokrčil obočí.

"Hokage-sama se nám nezmínila..."

Nechal větu nedořečenou. Sledoval jí a pak vytáhl z kapsy jeden čistý svitek, co si ulil stranou.

"Trochu tu nebylo co dělat... napadlo mě v tomhle ráji papírů, že někteří shinobi používají k boji i svitky...mohla by jste mě to naučit Hokage-sama?"

Artas Uchiha

Pootočil jsem hlavou a také se zadíval na Hokage. Hmm když myslíte. Odpověděl jsem jí neutrálním tónem a sledoval s čím se vytasí Kensei. Pokud nebude Hokage již nic chtít. Uvažoval jsem o tom, že se vzdálím. Nic nového by mi asi stejně nemohla zdělit a nepočítal jsem, že by ve svém stavu chtěl pokračovat s tréninkem. Rána na ruce už mi zaschla, ale pro jistotu si jí potom ještě vyčistím.

"Teď máte volno. Pokračovat můžeme zase zítra." dodala jsem na vysvětlenou. Sama jsem měla dneska dost, a chtěla jsem si odpočinout. Ještě mi to nebylo dopřáno. Zaujalo mě to, co žádal Kensei.
"Svitky lze využívat různými způsoby. S jejich pomocí můžeš přivolávat zbraně, nebo kupříkladu zapečetit oheň. O co přesně bys měl zájem?"

Chvilku se zadumal a pak ukázal palcem na Artase.

"Záleží jestli ho budu potřebovat zapečetit, nebo mít vždy po ruce co bych po něm hodil..."

Pod šátkem je náznak úsměvu, šibalsky pozdvihne obočí, pak zvážní a podívá se na Hokage.

"Abych řekl pravdu, potřebné může být oboje, co mi poradíte jako první Hokage-sama?"

"Časem poznáš k čemu máš sklony. Některé věci ti půjdou lépe, jiné hůře." dodala jsem a vylovila svitky, které by se mu mohly hodit.

http://naruto.wikia.com/wiki/Manipulated_Shuriken_Technique
http://naruto.wikia.com/wiki/Finger_Engraving_Seal

"Uvidíme jestli ti tyhle techniky sednou."

přikývne a podívá se šibalskýma očima na Hokage ještě jednou.

"prozradila by jste mi Hokage-sama, jak jste se tak najednou ocitla mezi námi, v tom souboji?"

Opravdu ho ta rychlost, ne to objevení nenechalo klidným. Pozoroval s nadějí oči Hokage, že mu pošeptá nějaký tajný trik, v to doufal.

"Jinak vám děkuju za tohle..hokage-sama..."

strčí si každý svitek do kapsy.

Artas Uchiha

Pokud mě omluvíte, tak vás opustím. Půjdu ještě na cvičiště. Uctivě jsem kývl hlavou na Yoshiko a zamířil ke dveřím. Nechtěl jsem jim zde křenit. Proto jsem otevřel dveře a vyšel ven, tiše jsem za sebou zavřel a zamířil pryč.

Přesun

"Hiraishin." pousmála jsem se. Ale více jsem neřekla. Ono také na tom není nic moc co vysvětlovat. Zasedla jsem tedy ke stolu a očima přejela úhledné hromádky dokumentů na mém stole.

"Hira....hirai...shin..."

Nedůvěřivě sledoval hokage, kolik že říkala že jí je? Něco přes dvacet, ano dvacet jedna a už zvládla techniku. žlutého bleska. Drobet vyrostla v jeho očích. Slyšel o názvu techniky, vždy žlutého obdivoval, rád poslouchal když o něm jeden starý ninja vyprávěl u dobrého saké, na místě kde by se neměl schovávat.
Koukal na Hokage, na její dokumenty a chvilku nevěděl co dál říct, nebo dělat. Proto tam stál jakoby neměl nic jiného na práci, opíral se o zeď a každou rukou v kapse svíral po jednom svitku.

Zvědavě jsem zvedla oči, protože jsem slyšela, že někdo v mé kanceláři dýchá. On ještě neodešel? Zvláštní.
"Všechno v pořádku?" neodpustila jsem si otázku, neboť vypadal jako kdyby byl vyřezaný ze dřeva.
"Nebo ještě něco potřebuješ?"

Zavrtěl záporně hlavou. Pořád Hokage pozoroval, trochu nedůvěřivě a zároveň trochu obdivně s malou špetkou závisti. nejdřív nevěděl co a teď se mu nechtělo odejít, což bylo proti jeho zásadě využívání času.

"No...ani...vlastně nepotřebuju..."

Přemýšlel, rád by se zeptal jak to mohla dokázat. Tak mladá, pokud ovšem nekecala. Čemuž by se nijak nedivil.

"No když jsme v jednom týmu...hokage-sama...tak jsem prostě...zůstal, abych ještě ěnco pochytil...třeba..."

Vždy když mluví přerušovaně a pomalu tak je to pro něj ěnco důležitého a částečně se snaží vykroutit, ještě že ho dlouho nezná.

"Nepochytíš už nic. Mám nějakou práci." dodala jsem omluvným tónem a opět se myšlenkami vracela k týmu Neiro. Dělala jsem si o ně starost, ale nebyla tu možnost, jak zjistit kde je pravda. Znovu jsem se ponořila do papírování.
"Pak tedy můžeš jít."

Poslechl a vyšel ven. Přemýšlel co asi trápí Hokage. Loudal se pomalu pryč a zmizel za chvíli ve dveřích. I kdyby věděl že se bojí o neiro-sama, nesdílel by její obavi, on jí věřil stoprocentně. ba mnohem víc, nejspíš půjde trénovat nové techniky.

přesun

Ráno jsem vyřídila několik nezbytností a ujistila se, že je vše na svém místě. Vstala jsem od stolu a oblékla na sebe plášť hokage. Rázným krokem jsem vyšla ven, zamkla kancelář a pozdravila Anbu, kteří hlídali budovu. Poté už mi nic nebránilo s klidným svědomím odejít směrem na cvičiště.
Přesun.

Vešla jsem do kanceláře a nechala dveře otevřené. Přece jen, měl za mnou ještě někdo vejít. Usadila jsem se ke stolu a vzala si k ruce složku svého týmu. Něco jsem si poznamenala.

Přiťapkala jsem za Hokage-sama jako tučnáček a s velkýma očima jsem se dívala po místnosti. Nikdy jsem tady ještě nebyla... Byla to asi nevýslovná čest se tady dostat. Vypadalo to tu strašně důležitě. Potichu jsem zavřela dveře a postavila se do takového polopozoru asi 2 metry od stolu Hokage-sama.

Odložila jsem papíry a zadívala se na děvče před sebou.
"Pověz mi něco o sobě. Co máš a nemáš ráda, popřípadě jakým směrem by ses chtěla jako ninja ubírat?" vybídla jsem ji a podepřela si hlavu. Byla jsem skutečně zvědavá co z ní vyleze, jelikož narozdíl od ostatních, oprsklých geninů vůbec nevykazovala známky vzdoru a drzosti. Spíš působila plaše.

Přimáčkla jsem si obě pěstičky k puse a sem tam jsem nohou rýpla do podlahy. Ptala se mě, co jsem jí měla odpovědět? Chtěla vědět, co nemám ráda k jídlu, nebo všeobecně? A co když se jí to nebude líbit? Může mě hned vyhodit? Trošku jsem zpanikařila, ale musela jsem si uvědomit, proč jsem tu přišla...
"Já... Já... Já bych se chtěla věnovat... Lékařskému ninjutsu... Jestli by to teda šlo."
Odvětila jsem nevinně.

"Jestli by to šlo? To se uvidí." pousmála jsem se.
"Medical ninja musí mít perfektní kontrolu chakry a dokonale znát lidskou anatomii. Nikdy nesmí vzdát léčení svých druhů a nesmí být snadným terčem pro nepřátele. Opravdu, vybrala sis krásné zaměření, ale náročné. Věřím, že se s tím popasuješ."

"Etoo... Já... Anatomii už jsem se snažila studovat už na akademii... Trošku jsem se na to připravovala... Ale... Nesmí být snadným terčem? Já a popasovat?"
Zakňourala jsem a pokusila si sebe představit na bitevním poli. Já a bojovat? A nebýt snadným terčem? To ale...
"No... Možná bych to mohla zkusit. Ale ještě jsem nezkoušela pracovat s chakrou... Jen maličko. A myslíte, že byste mi mohla když tak poradit, nebo ukázat nějaké techniky?"
Optala jsem se s nadějí v hlase, i když byl velmi slabý.

Rozbalila jsem si svitky s lékařskými technikami.
"V prvé řadě... ovládání chakry jde ruku v ruce s nadlidskou silou. I když medic se nemá zapojovat do souboje, někdy není zkrátka vyhnutí."

http://naruto.wikia.com/wiki/Chakra_Enhanced_Strength

"Od toho jsou odvozeny různé chvaty a údery, uzpůsobené právě na tento bojový styl."

http://naruto.wikia.com/wiki/Heavenly_Foot_of_Pain

"Lékaři také velmi často používají senbony. Buď napuštěné jedem, nebo využívají toho, že jsou pro nepřítele špatně viditelné. Skuteční mistři, dokáží jehlou zasahovat ta správná místa na těle a způsobit tak paralýzu, nebo dokonce smrt."

http://naruto.wikia.com/wiki/Prepared_Needle_Shot

"Také se můžeš naučit přivolávat zvíře, které ti v léčení může velmi pomoci." narážela jsem kupříkladu na slimáky Tsunade-sama.

"Rozhodně bys měla navštívit i naši nemocnici. Prohlédnout si lékařské vybavení a naučit se základy první pomoci." dodala jsem a očekavala její reakci.

Vyvalila jsem oči, když Hokage začala mluvit o medicalech. Věděla o nich tolik a navíc tu měla i tolik druhů technik... A chvaty a údery? Znělo to úžasně, senbony... Nikdy dříve jsem o tom ani neslyšela. A přivolávání zvířat? To na ně jako budu pískat?
Nechala jsem si to nějakou minutu projít hlavou a potom jsem se probrala ze zamyšlení.
"Noo... Zní to všechno moc dobře, ale... Myslíte, že bych mohla začít s ovládáním chakry a tou silou? To by mi asi šlo nejlépe a možná bych u toho mohla trénovat i hody těmi senbony, myslíte, že by to bylo možné?"

Přikývla jsem a z knihovny vybrala pár svitků, které by se jí mohly hodit.
"Máš tu nějaké základy, ale podrobnější odbornou literaturu najdeš v nemocnici. Také tam probíhá výcvik lékařských ninjů a různé kurzy. Sama uvidíš, co ti bude vyhovovat, třeba se ti povede i vyléčit nějakou tu rybičku." pousmála jsem se.
"Hodně štěstí, zítra se sejdeme na cvičišti a já vyzkouším, jak dobře to už s chakrou umíš." dodala jsem. Něco mi říkalo, že možná nebude trvat dlouho a bude s chakrou zacházet lépe než já. Na lékaře musí mít člověk zkrátka talent.

Přistoupila jsem ke stolu Hokage a pomalu si posbírala všechny svitky.
"A-Arigato Hokage-sama... Já, pokusím se vás nezklamat... Hned se do toho pustím a poté zkusím navštívit i nemocnici... Děkuji mockrát."
Uklonila jsem se, div jsem nepoztrácela všechny svitky a pomalu jsem začala couvat až ke dveřím a opatrně jsem je otevřela nohou, byly trošku pootevřené, takže jsem je trošičku pootevřela a ve dveřích jsem se ještě jednou uklonila.
"Uvidíme se zítra, budu tam hned brzo ráno."
Poprvé za celou dobu jsem se cítila sebejistě a usmála jsem se na Hokage. Možná se ze mě stane opravdová Kunoichi!
Přesun.

Posadil se v čekárně přede dveřmi Hokage na lavičku. Absolutně se mu nechtělo zaklepat a proto si nalhával, že tam Hokage-sama určitě někoho má. Točil si zamyšleně tím zvláštním kunaiem a nechával si načas. Když si to v hlavě trochu urovnal, asi za necelou hodinu, vstal a vydal se pomalu ke dveřím. Kunai schoval do kapsy a rukou ho pevně sevřel, potřeboval něco zmáčknout. přijít po tom všem za hokage, to chtělo velkou dávnu statečnosti a sebezapření. Pak se ozvalo na dveře váhavé zaklepání, nebo váhavé prostě tižší než normálně.

"Vstupte." ozvalo se unaveným hlasem. Doufala jsem, že mě nečekají žádné nemilé zprávy, nebo hlášení požáru, který způsobil Nao Uchiha na uvítanou. Odsunula jsem na stranu papíry, které jsem právě vyplňovala a položila ruce na stůl. Oči jsem upřela na dveře své kanceláře a čekala, jaké překvapení mi osud nadělí tentokrát.

Překvapení otevřelo dveře. Docela pomalu, ale klidně a pak vešel kensei. zastavil se někde uprostřed místnosti. Rukou v kapse drtil na uklidněnou ten kunai, ale jinak vypadal klidně jako vždycky. Koukal na Hokage a vyčkával, jestli ho nejdřív zabije a pak osloví, nebo snad naopak. Dalo se poznat, že má obavy zda to setkání přežije, podle očí. Ale přišel čelit svým činům, to bylo od něho hezké. Taková dobrovolná smrt... xD

"Docela pozdní uposlechnutí rozkazu." neodpustila jsem si jedovatou poznámku.
"Copak tě přivádí?" opáčila jsem, jakoby nic. Neměla jsem v plánu řešit nepříjemné věci. Ostatně, ještě se objeví lepší příležitost, kdy jim připomenout co natropili.

Trochu se přikrčil, stále měl v paměti ten její příkaz. Přesto se po chvilce narovnal a podíval se znovu na Hokage. Chvíli nabíral vzduch do plic a pak spustil.

"Hokage-sama... já... já... " Přemýšlí jak to co nejvíc zkrátit ale zároveň aby chápala co chce říct. Tak pak vyhrkne.

"...přišel jsem přijmout trest... za to, že jsem jí chránil před sebou... ale neuposlechl jsem... pokud bych uposlechl... byl by tu nejspíš zraněný člověk..." A znělo to tak, že to zraněný myslí minimálně. Byl bledší než jindy, nejspíš pro to měl nejasný hodně osobní důvod. A mluvilo se mu moc špatně. Přesto tu stál a očekával hromobití od hokage, to se muselo ocenit.

Věděla jsem jen jediné. Nejhorší trest pro něj bude přijmout fakt, že bude s Keiko ve stejném týmu. Věřila jsem, že ona si s ním poradí po svém. Zatím jsem si to potěšení nechávala pro sebe. Vychutnám si jejich znechucené výrazy, až budou pěkně pohromadě.
"Není třeba trestu, alespoň prozatím. Časem mě třeba nějaký vhodný napadne. Nicméně, na misi bys za podobnou chybu mohl zaplatit životem." sladce jsem se usmála a trochu se i zasnila.
"Následující dva dny se hodlám věnovat vašemu intezivnímu tréninku. Nebudu vás šetřit. A mám pro vás roztomilé překvapení."

Kensei zavrtěl hlavou záporně, že musí nesouhlasit.

"Omlouvám se Hokage sama... vy mě nechápete... já mám problém psychický... "

Konečně to ze sebe dostal.

"Pokud se přiblíží nepříjemně blízko, nebo na mě promluví... pak to nemusí přežít... já... ach Neiro..."

Nedokázal jí to vysvětlit, doufal že kdyby tu tak byla Neiro pomohla by mu. Vypadal fakt zoufale, že ho hokage nechápe. Bylo to poznat na jeho očích, tónu v hlase.

"Navíc... jako dvoučlený tým... nemáme problém... trénujeme i souhry... s Artasem... máme i jméno..."

Mluvil stále a stále tišeji. Pokud ho hokage nepochopí a vybalí to na něj jak plánovala. Může to dopadnout katastroficky. Jenže Neiro tu nebyla aby to vysvětlila a hokage si myslela, že je to jen klukovina a nechápala ho. Připadal si jako pitomec. Když už o tom mluví a hokage ho nejspíš schválně nechce chápat.