Moře

Otevřené moře, ve kterém číhá spousta nástrah. Nejenom oliheň...

Pořád sedí na tom sudu. Hledí přes okraj lodě někam do moře a zdá se být hluboce nepřítomný. Pravda tomu není tolik vzdálená, ale zároveň by se mohlo stát, že kdyby ho někdo chtěl překvapit, dostal by jednu po nose.
Tak takovéhle je to, být na první misi... měl bych Neiro vzít nějaký suvenýr... ale až na zpáteční cestě, teď by to nejspíš přineslo neštěstí... a Artas... ten hlupák! Myslí si, že svět se musí točit pouze kolem něho... ale... jinak to není špatnej uchihák...
Uvažoval dál a přemýšlel jestli dostane, nebo nedostane mořskou nemoc. Zatím na to rozhodně nevypadal.

Artas Uchiha

Po 3 hodinách plavby, jsem si zapamatoval obsah celé knihy a tak jsem jí lehkým pohybem zavřel, čímž z ní vyletělo trochu prachu. Postavil jsem se a protáhl si krapet ztuhlé tělo. Krátce jsem přeletěl pohledem celou palubu a nakonec se otočil směrem k zádi. Opřel jsem se rukami o zábradlí a nechal slaný vítr, aby si hrál s mými vlasy dle libosti. Sám jsem pozoroval vodní hladinu. Když v tom náhle mé oči zaregistrovali zvláštní vlnění na povrchu. O pár sekund později začali z vody skákat delfíni. Takže jsem se rychle chopil svého skicáku a začal je kreslit. Během toho jsem jim z jedné bedny občas hodil rybu jako odměnu, za jejich artistické výkony...

Stála jsem u zábradlí a koukala jsem se jen před loď. Strašně se mi líbilo, jak se vlny tříštily o přední část lodi. Loď příjemně houpala, a i když jsem čekala, že budu mít mořskou nemoc, celkem se mi to líbilo, příjemně to lechtalo na žaludku.
Když jsem takhle strávila asi hodinu, uvažovala jsem, jestli tihle není jen zabitý čas. Raději bych si měla udělat menší inventuru obsahu batohu, který byl vedle mě.
Proto jsem si sedla na dřevěnou palubu a začala jsem se přehrabovat v batohu a studovat, co je na co a podobně... Navíc jsem si v batohu udělala menší systém, abych v případě nouze věděla, co dělat.

Po chvíli vytáhl zamyšleně malou knihu a svůj svitek a cosi si tam začal dávat dohromady. Tušil, že plavba bude nudná, proto se stavil v nemocnici a doma a vzal si sebou tuhle "zábavu" studoval si tu zatracenou anatomii. Při tom si otáčel senbonem v dlani, nějak zamyšleně. pak ho zase odložil, udělal si poznámku a zase ho sebral a točil. Nestaral se co provádějí ostatní, tušil že všechno přijde přirozeně.

Nibori Hyuuga

Vyšel jsem ze své kajuty a zamířil na palubu. Vše se zdálo být v pořádku. Moře bylo klidné a loď se jen tak lehce pohupovala. Posadil jsem se na jakousi bednu a ještě si užíval poslední chvíle bezstarostného civění do moře. Zbytek mého týmu byl až podezřele potichu. Na jednu stranu to bylo zneklidňující, na druhou stranu to bylo lepší, než otevřená bitka. Neměl jsem totiž chuť lovit je z vody zase zpět na loď.

Artas Uchiha

Dokončil jsem svou kresbu a skicák si uklidil do brašny. Delfínům jsem hodil další ryby a zadíval jsem se na Sluce, které se vznášelo nad horizontem. Kvůli jeho záři jsem si musel jednou rukou zastínit oči, ale po mracích nebylo nikde ani stopy. Takže modrá obloha takřka splývala s mořskou hladinou...

Čas tady plynul úplně jinak než na pevnině. Připadalo mi to ale trochu zvláštní. Sice se to táhlo, ale nevadilo mi to, protože jsem si tuhle cestu opravdu užívala. Copy mi vlály ve větru a já sledovala nekonečnou mořskou hladinu, klidná nebesa a sem tam jsem se otočila, jestli neuvidím, co dělají ostatní. Na to, že jsme k sobě chovali takové sympatie, které jsme chovali, byla plavba celkem tichá. Sem tam ticho prořízlo šplouchnutí rybky ve vodě nebo zakrákání racka, jinak tady byl všeobecný klid. Já si lehla na palubu a nechávala jsem se nahřívat slunečním svitem.

(Sry ale dnes tu budu až večer, dnes jsou na plánu rodinné oslavy )

Nibori Hyuuga

Skoro bych začal pospávat nebýt toho, že loď najednou drcla. Ustál jsem hrozící držkopád, aniž by si kdokoliv všiml. Ostrov byl přímo před námi. Dělilo nás jen pár metrů. Posádka lodi se postarala o bezpečné zakotvení a zůstala na lodi. Měl jsem nepříjemný pocit, že nejenom kvůli dozoru, ale i kvůli tomu, aby se stihli zdejchnout v případě, že se něco pokazí.
"Je čas usadit se. Seberte si své věci a pojďme najít vhodné místo pro tábor." oznámil jsem svému týmu a vyrazil napřed. Nacházeli jsme se na překrásné pláži, a nebýt těžkého batohu na zádech a mých společníků, myslel bych si, že jsem odjel na zaslouženou dovolenou.

Po nekonečném vyvalování se na palubě jsem ucítila škubnutí lodi a vítr najednou ustal. Zvedla jsem se a zjistila jsem, že před námi leží onen záhadný ostrov... Tudíž jsem se zvedla a hodila jsem si na záda batoh. Nějak se mi tu líbilo, i když tomu okolnosti moc nenapomáhaly. Kývla jsem na Hyuugu, jakože chápu, že jsme tady a přeskočila jsem zábradlí. Zahučela jsem do vody, ale zastavila jsem se na její hladině, využila jsem chůzi po vodě a pomalu šla k písčité pláži, zůstávaly za mnou jen kruhy na hladině, které způsobovala má chodidla.
"Tak jdeme."
Pobídla jsme je, jelikož se strašně loudali.

Nibori Hyuuga

Shodil jsem ze zad těžký batoh a rozhodl se začít s misí po svém.
"Týme. Zatím prozkoumejte blízké okolí, ale nevzdalujte se příliš. Mezitím pro nás připravím tábořiště a prozkoumám ostrov pomocí byakuganu. Keiko, zaměř se prosím na rostliny, Artas a Kensei nejspíš prozkoumají místní faunu. Buďte však jeden druhému stále na doslech. Budu vás hlídat, ale jistota je jistota." dodal jsem a snažil se, aby z mého vystupování nebyly znát obavy. Ostatně zatím se nebylo čeho bát.

Přesun na ostrov - https://naruto-rpg.forumczech.com/t237-ostrov