Taiga Kuen

Theme song (doporučuji pro podkreslení životopisu):

Jméno a příjmení: Taiga Kuen

Vesnice: Iwagakure no sato

Požadovaná hodnost: Chuunin

Kekkei genkai: -

Klan: Kuen

Sensei: -

Charakter: Taiga zcela zjevně zdědil kamenou vůli, vzhledem k tomu, jak se postavil k tomu, co se mu stalo, někdy to ale vypadá, jakoby byl z kamene celý. Rád o sobě říká, že vidí věci zásadně černě ( a zpravidla se u toho tak trochu poťouchle usmívá), ale rozhodně to není tak absolutní, jak to rád prezentuje, vlastně se snaží být spíš realista, ale přesto má určité pesimistické sklony.

Životopis:
Taiga se narodil do klanu Kuen v Iwagakure no sato, který sice nebyl nijak významným, ani známým, ale o to víc byl na své umění hrdý. Tento klan byl od pradávna spjat se zemí a narodit se v něm jako dítě, které nemá zemní podstatu čakry byla v podstatě potupa, kterou si poté člen klanu nosil sebou celý život. Členové klanu se totiž od mala učili speciální Hijutsu klanu - jeho členové totiž nepoužívali k boji pomocí dotonových technik pečetě,učili se totiž, jak vyvolat stejné techniky pomocí pohybů vycházejících ze sestav Kung fu stylu Hang gar. Ne, že by to bylo lehčí, naopak, naučit se techniku trvalo téměř o polovinu času déle než normálně, protože se člověk musel soustředit nejen na správné nakládání čakrou, ale i na odpovídající taijutsu pohyby, členové klanu, kteří toto umění rozvíjeli navíc již nikdy nebyli schopní ovládnout jiný živel. Přesto však byl klan na své umění náležitě hrdý, jako je snad každý klan, ať už je jakékoliv.
Vypadalo to na klidné bezproblémové dětsví, malý Taiga vyrůstal v kruhu nejbližší rodiny, kde vládla sice pevná a tvrdá výchova, ale ne nespravedlivá. Stejně jako každé dítě klanu už odmala trénoval Taijutsu styl své rodiny, který měl být jednou základem i pro jeho techniky s dotonem. Pokud měl štěstí a jeho otec nebyl zrovna na misi, trénoval s ním, v ostatních případech se mu věnoval dědeček, který již nebyl v aktivní službě.
Zhruba v době kdy nastoupil na akademii však na jeho život začal dopadat stín a to doslova a do písmene. Zelený zákal je onemocnění, které vzniká na základě zvýšeného tlaku uvnitř oka a je v podstatě neléčitelné. Pokud se však odhalí včas, pomocí pravidelně podávaných kapek se dá zastavit jeho postup.
Jenomže Taiga nebyl nikdy příliš hovorný. Když postupně ačínal ztrácet periferní vidění, byl tím mírně znepokojen, ale navenek nedával najevo nic, konec konců, měl to v krvi. Jeho klan byli známí svojí pracovitostí a zásadním odmítáním nemoci jako důvodu k tomu, aby člověk nic nedělal. Často viděl otce, jak se s osm a třicítkami pachtí za stolem s nějakým papírováním, místo toho, aby jako tátové ostatních kamarádů z akademie ležel v posteli a snažil se nemoc vyležet. Když se ho na to ptal, vysvětlil mu, že nemoc je jen výmluva pro slabochy. Byla pravda, že se čas od času díky této filozofii protkunuté celým klanem některý z jejich členů na den, dva zhroutil, téměř by se dalo s nadsázkou říct, že kdo neměl jednou do roku svalovou horečku, byl za podivína, ale díky jejich odolné tělesné stavbě a celoživotního výcviku to nemělo tak drastické účinky, jaké by mohlo mít.
Díky této filozofii se také přišlo na Taigovu nemoc až na pravidelné lékařské prohlídce nedlouho před ukončením akademie, kdy už byla v značně pokročilém stádiu. Medik, který měl Taigu na starosti vysvětlil rodičům situaci, ale setkal se s klasickým přístupem jejich klanu. Otec se na něj přívětivě usmál a vysvětlil mu, že jeho syn už se dokázal dostat z tolika nemocí, že tahle ho jistě nemůže nijak ohrozit. Lékař se mu to snažil vysvětlit, ale stejný výsledek by mělo, kdyby mluvil do stěny klanového sídla.
O glaukomu se však doslechl i taigův dědeček a ten k němu zaujal poněkud jiný postoj. Když byl mladší, potkal jednoho muže, který tímto problém trpěl a tušil, že tady bude potřeba opradu víc, než jen pevné nervy. A tak se k Taigovi nakonec ony potřebné kapky potají dostaly a protože trávil víc času se svým dědou, než se zaměstnaným otcem, pravidelné podávání nebyl problém.
Taiga úspěšně odmaturoval a stal se z něj novopečený genin. V té době se ještě víc sblížil se svým dědou. Často vedli večer dlouhé rozhovory a bavili se o světě, o cestě shinobi a o všem, co Taigu zajímalo. Po nějaké době přišla řeč i na glaukom v Taigových očích, děda mu vysvětlil, že není jisté, jestli se podaří nemoc kapkami plně zastavit, ač to bylo pouze málo pravděpodobné, stávalo se, že kapky na zelený zákal nestačil, pouze ho výrazně zpomalily a ten pak stejně nakonec vykonal své dílo. Taigu to zneklidnilo, ale děda mu vysvětlil, že se nemá čeho obávat, v jeho případě kapky zatím fungovali tak jak mě, i přes toto ujištění však Taiga cítil jisté pochyby. Dál cvičil umění své rodiny a plnil se svým týmem mise, stále ho ale zneklidňovala představa, jaké by to bylom kdyby měl oslepnout. Jeho děd to na něm pochopitelně poznal a nakonec se rozhodl, že ho naučí jednu z technik klanu, aby ho uklidnil úplně. Byla to technika, která se předávala pouze u nich v klanu, přesto by se jí však mohl naučit kdokoliv, kdo by měl dostatečně blízko k Dotonu a byl spjatý se zemí tak, jako jejich klan. Děda trénoval svého synovce a z Taigy s postupem času stzemní senzibil. Chodil zásadně bosí a svýma nohama vnímal půdu kolem sebe a pod sebou. Od té doby už se slepoty nebál, věděl, že vidí svýma nohama.
Dál trénoval klanové umění, chodil na mise a neustále s zlepšoval. Stejně, jako se prodlužovaly a ztěžovaly mise, které na začátku spočívali v chytání koček, či plení záhonů, prodlužovaly se i večerní rozhovory s Taigovím dědečkem často dlouho do noci. Začali probírat závažnější a závažnější věci, až se dostali k dědovu vztahu ke klanu a k světu shinobi takovému, jaký byl a je. A Taigovi tyto rozhovory začínali být čím dál tím méně příjemné, jeho děda, vědom si toho, že jeho vnuk už je dostatečně starý na to, aby se s ním o takových věcech bavi, poukazoval na vady jejich klanu i na vady světa shinobi a začal na něj čím dál tím víc naléhat, aby mu na to sdělil svůj názor, aby mu sdělil "na čí je straně". Jednou se kvůli tomu ošklivě chytili, ale další den o tom již nepadlo ani slov, jen se nad celým tréninkem vznášela taková podivná atmosféra. Od té doby si již večer příliš nepovídali, potřebovali k sobě znovu najít cestu. Čas na to jim však nebyl dopřán, protože jeho děd umřel čtrnáct dní na to. Nebylo to nic mimořádného, prostě umřel na stáří. Příslušníci klanu Kuen byli známí tím, že umírali v podstatě za pochodu, po iwě dokonce koloval vtip o tom, že můžou všichni být rádi, když je nějaký Kuen svolný ležet na svém pohřbu v rakvi. A ikdyž jeho děda nebyl zas tak starý, nebylo to nic unikátního, v jejich klanu byl velkým úspěchem, dožil-li se někdo padesáti pěti let. Vliv na to měla samozřejmě již zmíněná životospráva.
Taiga nikdy nezapoměl na jeho vyhaslé modré oči, když ho našli, ale brzo se s tím vyrovnal, věděl, že tak to prostě chodí a nic jiného mu konec konců ani nezbývalo. Podstatnějším problémem bylo, že brzo poté "vyhasli" oči i Taigovi. Nebyl ještě ve věku, kdy by se ybyl schopen ke kapkám dostat sám a když vypotřeboval dávku, kterou měl ještě z doby, kdy byl děda naživu, nemohl nic dělat. Jeho nemoc se postupně zhoršovala, až se jednoho dne probudil a zjistil, že nevidí nic.
Jeho rodiče tím byli dost zklamaní, tak dlouho se v jejich očích dařilo jejich synovi překonávat svou vůlí zákeřnou nemoc a najednou jí tak rychle podlehnul. Měli za to, že je moc slabí a strachovali se, co s ním bude teď, když přišel o zrak.
Jak se později ukázalo, tyto obavy byly zcela zbytečné, glaukom možná zakalil Taigovi zrak, jeho kamená vůle však zůstala nedotčena, ba naopak, zdálo se, že spíš vzrostla. Tvrdě cvičil každý den, jak tomu bylo ostatně i před tím, nyní se však musel řídit jen svýma nohama a sluchem. Nakonec to dotáhl tak daleko, že byl v sedmnácti, po dvou letech doporučen na chuuninské zkoušky. Uspěl na nich hlavně díky spolupráci týmu, s kterým na nich byl, pořád ale cítil, že to není ono. Potřeboval se víc sžít se svým tělem a naučit se žít se svou indispozicí, proto požádal bývalého Tsuchikageho o povolení odejít sám trénovat do hor. O tom, že se bude někde flákat díky jeho původu nikdo ani nepřemýšlel, existovali i zastánci názoru, že by to nikdo z klanu Kuen nedokázal, ani pod pohrůžkou smrti a tak mu nakonec byl tréninka povolen pod podmínkou, že se vrátí do další slavnosti Návratu kamených obrů.

Seznam jutsu:
Základní E-rank
Doton: Doroku Gaeshi (C-rank)
Doton: Moguragakure no jutsu (C-rank)
Doton: Kengan no jutsu (B-rank)
Zemní senzibil (místo A-rankové a D-rankové techniky, doplním do vlastních technik, stejně tak klan)

Dokonalé ^^
Poutavě sepsaný životopis, od jehož čtení jsem se nedokázala odtrhnout a velmi originální nápad. Uvidíme, co s vlastní technikou, ale postavu máš povolenou. Vítej ve hře a doufám, že se ti u nás bude líbit xD

Díky, upřímě také doufám.
(A tu chválu si za ten příběh snad ani nezasloužím. Po druhém přečtení mi vstali vlasy hrůzou na hlavě, kolik je tam chyb, že to snad ani radši nebudu opravovat.)