Restaurace

Ulicemi jsem bloudila do té doby než jsem narazila na restauraci. Vklouzla jsem dovnitř a posadila jsem se k jednomu stolu, který stál u okna. Ramenem jsem se o něj opřela. Číšník mi donesl jídelní lístek. K pití jsem si objednala čaj. Začala jsem si pročítat lístek.

Za nedlouho jsem měla na stole malý šálek a konvičku s čajem. Objednala jsem si teppanyaki. Číšník si to zapsal a odešel. Nechal mě samotnou.

Za dvacet minut mi donesl mi talíř s dalšími mističkami, ve kterých byla omáčka. Vzala jsem si hůlky. Mezi ně jsem si si vzala kousek masa a omočila jsem ho v omáčce. Pak jsem si ho strčila do úst a vychutnávala. Už dlouho jsem nejedla tak dobrého!

Dojedla jsem to výborné jídlo a zapila lahodným čajem. Opravdu jsem se cítila jako doma, když vařila moje matka. Znovu jsem se zasnila.

Hodila jsem na stůl peníze. Ruce jsem si dala do kapes a odešla jsem. Opět jsem chodila po ulicích.
(Přesun)

Dokráčeli sme s Shiz do barbeque sekce v restauraci. Když sme si sedali tak sem ji hezky gentlemansky zasunul židli a zavolal číšníka. Já sem si objednal a pak počkal až si objedná Shiz zatím co já sem si prohlížel nabídku nápoju. Hmm, celkem zajímavé... řekl sem si a doobjednal pro oba hrnek té nejlepší horké čokolády. Byla celkem hustá, ne moc zříděná jak to bejvávalo jinde, na vrchu byla šlehačka a pár jahod, teda tak to alespoň být mělo až to přinesou.

K pití jsem si objednala vodu. Čekali jsme až nám donesou maso. Uhlíky pod grilem už žnuly. Stačilo jen přiložit maso, aby se upeklo. Netušila jsem, co si doobjednal, ale nezjistím to dokud to nedonesou. "Tak jak ti to jde ze studenty?" zeptala jsem se, aby nestála řeč, než to všechno přinesou.

Ehm, studenty? zeptal sem se. Pokud vím mám jen jednoho. Teda spíš jednu. Odpověděl sem a pak pokračoval, a s ní to jde dobře, prozatím. Přinesli nám maso, když sem položil první kousky na gril začal sem umírat hlady protože ta vuně byla úžasná.

"Ano studenty. Měl tě najít ještě Naoki Heiki," oznámila jsem mu. Dívala jsem se jak slintá nad jídlem a musela jsem se pousmát. "Neslintej. Chvíli vydrž a můžeš se do toho pustit," popíchla jsem ho.

Neslintám, řekl sem a ujistil se, že mi po bradě nic nestéká, naštěstí sem byl suchej. A jo, nejedl sem celkem dost dlouho takže jestli mám iskričky v očích když se na to podívám, nejspíš to je normálné. Pousmál sem se a svuj pohled radši přesunul na Shizuku než na maso které se, jak se mě zdálo peklo hrozně pomalu.

"Máš slintat nad nějakou holkou a ne nad masem," pousmála jsem se. Naklonila jsem se k němu a rukou chytila jeho bradu. "Ukaš," podívala jsem se mu do očí. "Jiskřičky v očích jsou ták rozkošné," popíchla jsem ho. Nepouštěla jsem ho.

Ehm, takže by si chtěla abych slintal? Chvíli sem mlčel. Slintání je nevkusné, radši holku někam pozvu. Řekl sem Shizuce a a po chvíli dívání se do jejich očí sem se odtáhl a obrátil maso. To má čas. Napadlo mě a já jen uvažoval jestli nebude maso čokoláda a napokon dango moc i na dost hladového jounina. Pak sem se ale zadíval znova na Shiz. Napadl mě ten pohled jak čistila rostlinky, když pracovala byla tak rozkošná. Nad vším sem se jen mile usmál a dál se díval stejným směrem.

"Nemusíš slintat rovnou nade mnou," zasmála jsem se. "Spíš to bylo myšleno obrazně, ale co už," pokrčila jsem rameny. Opřela jsem se a zadívala jsem se do uhlíků. Otočil maso. Z jedné strany už vypadaly dost lákavě. Dostala jsem na to chuť!

Po chvilce zíraní na Shizuku sem zbadal, že už má taky jiskričky v očích. Tak co, dala by sis? Řekl sem provokačně zvedajíc první kousek masa, kterým sem ji přejel popřed obličej čekajíc, že do něj kousne.

"Nooo," protáhla jsem a naprázdno polkla. "To jako provokuješ?" zavrčela jsem. Bylo to jako od hladového psa. Otevřela jsem ústa a hodlala jsem kousnout do toho masa, které bylo pře mým obličejem.

Trošku sem ho potáhl spátky a pak vrátil tak, že si Shiz mohla kousnout. K její otázce jestli provokuji sem nic neříkal, jen sem jí začal krmit. Pořád sem se jí díval do obličeje a usmíval se, měla krásné vlasy a já se pořád nemohl zbavit té vzpomínky na rostlinky. Když se chystala si kousnout jen sem řekl: Hááám!, jako malému dítěti, bavil sem se.

Chtěla jsem si kousnout, ale odsunul to. Přitiskla jsem naštvaně rty k sobě. Kdyby byl vedle mě, a ne naproti, tak bych po něm skočila. Znovu mi maso přiblížil k ústům, tak jsem je otevřela. Háám?! blesklo mi hlavou. To bylo jako na malé dítě! Jelikož se mi sliny už sbíhaly, tak jsem chňapla po masu. Spokojeně jsem žvýkala ten teplý kousek masa. Musela jsem se držet, abych nezačala mlaskat, jak to bylo dobré. To jeho "háám" jsem mu hodlala oplatit!

Když si vzala maso tak sem si naložil několik kousku na svuj talíř a dal péct další. Jeden kousek sem si dal do pusy a pak zvedl další tak aby si ho mohla Shizuka vzít. Konečně, řekl sem si a užíval si jejiho výrazu, v tváři, na jednu stranu spokojeného a na druhou, no kapánek překvapenou mím posledním slovem, teda jestli se Hááám, vubec dá za slovo považovat.

Věděla jsem, že je to neslušné se takhle nechat krmit, ale nemohla jsem, tedy spíš nechtěla jsem, s tím nic dělat. Vyhovovalo mi to. Hezky jsem kousek masa pokousala a spolkla. Občas jsem se trochu napila vody. Na jazyku jsem měla otázku jestli mu to nevadí, ale neobvážila jsem ji vyslovit nahlas.

Dál sem ji krmil, občas sem obrátil maso a snažil sem se jíst i sám i když za tu dobu co Raikage-chan snědla deset kousku já snedl tři nebo čtyři. Bavilo mě jí krmit, navíc bylo mi s ní dobře. Maso pomalu docházelo a pomalu se blížil čas na dezert nebo na další kolo masa, podle toho jestli bude mít Shizuka hlad. Zapřemýšlel sem.

Pořád mě krmil. Byl to servis se vším všudy. Všimla jsem si, že toho sněd míň než já. Zvedla jsem ruce a zamávala jsem jimi. "Už nechci. Měl by ses najíst ty," usmála jsem se na něj. Jsem to ale vyžírka!! pomyslela jsem si.

Když se Shizuka řekla, že má dost tak sem si sebral zvyšných pět kousku masa a začal jíst první. Proč si se vlastně stala Raikage? zeptal sem se Shizuky když sem polknul a upřel svuj pohled do jejích očí. Trošku mě to zajímalo, protože vzít na sebe tolik povinností, no já sem rád, že mám post který mám, napadlo mě.

Nad jeho otázkou jsem se trochu zamyslela. "Je to zvláštní, co?" otočila jsem hlavou a dívala jsem se z okna. "Dívka, která se ani nenarodila v téhle vesnici či zemi se stala kage. Nemá ani potuchy jaké techniky a tradice zde panují..." klesl mi hlas. Vlastně jsem mu ani nedala odpověď na jeho otázku. Tak nějak jsem to spíše podala jako by to byl jeden velký omyl. Neměla jsem tu co dělat a přitom mám pod sebou dalo by se říci celou vesnici.

Uhm, řekl sem když domluvila. Ehm, je to zvláštní, řekl sem a dal si do pusy další z mých kousku masa a když sem ho polknul řekl sem, oni tě vlastně zvolili, stála si o ten post vubec? Když sem položil tuhle otázku dal sem si do pusy poslední kousek masa a mávnul číšníkovy aby udělal tu čokoládu a pak ji přinesl.

"Já..." začala jsem a potom jsem se odmlčela. "Ono je vlastně celkem jedno, kdo vede tuhle vesnici. Nezáleží především na hlavě, ale na zbytku. Jestli má kage podporu všech ostatní jsou vlastně vůdci oni. Nechci nikomu nařizovat co má a nemá dělat. V tomhle dobrá nejsem," znovu jsem se odmlčela. Vzpomínky dokáží člověku udělat takovou paseku v mysli. "Jestli jsou lidé ochotni spolupracovat dá se najít řešení, jak všechny vyslechnout a uspořádat to tak, aby to všem vyhovovalo," pokračovala jsem, sic to nebylo k jeho otázce. "Než si lidé uvědomí, že je tu místo na jejich nápady, musí jim někdo stát v čele a chránit je. Chránit všechny, kteří mají co nabídnout..." zavřela jsem oči. Slzy jsem měla už nakrajíčku, ale nechtěla jsem je pustit. "Až přijde čas a nebude mě i další po mě třeba, všichni v této zemi pak budou šťastní a nebudou se muset ničeho obávat. Do té doby musím chránit jejich sny!" řekla jsem rozhodně. Netušila jsem zdali mě ještě poslouchá, ale potřebovala jsem to slyšet. Dodávala jsem si odvahu. Prostě jsem nemohla dopustit, aby se někomu, jenž má sny a přání něco stalo. Už ne.

Sledoval sem Shizuku jak mluví, poslouchal sem jí, skoro se rozbrečela, bylo vidět, že na post Kage se výborně hodí. Chránit jejich sny, zopakoval sem po ní nakonec, takovým zamlklým tónem. Ano to je přesně to co musíme dělat. Bez nás, by byli mnozí straceni. Následovala chvilka mlčení, pak přišel číšník s čokoládou a účtem který mi položil na stul a odešel. Položil sem přez Shizuku její hrnek a mluvil dál. Potkal sem už spoustu lidí, ale na tobě je vidět, že doopravdy miluješ svoje podřízené a nejen ty ale všechny kolem, za tebou bude určitě vždy každý stát. Ujistil sem ji.

Hřbetem ruky jsem si otřela řasy. Měla jsem v nich uvězněnou slzu. Otevřela jsem oči a několikrát jsem zamrkala. Trochu jsem se pousmála. "Musím vypdat jak největší ubožák, co?" zeptala jsem se s úsměvem. Číšník nám přinesl horkou čokoládu. Bylo to zvláštní, že objednal čokoládu, když jsme jedli maso. Rukama jsem obejmula hrnek. Porcelán, ve kterém čokoláda byla hezky hřál.

Mile sem se na ni usmál, ne to rozhodně ne, už jen proto, že stojíš za touhle vesnicí a vlastně ses tu ani nenarodila. Lžičkou sem nabral trochu šlehačky z vrchu a snědl jí. Shiz, proč taková smutná nálada, stalo se něco? zeptal sem se ji a snědl jednu z jahod co byla na šlehačce.

Nejspíš jsem měla ochutnat tu výbornou čokoládu, ale neměla jsem na ni chuť. Jen jsem si zahřívala ruce. "Ne, už je to v pořádku," usmála jsem se na něj. Je to tak dávno... pomyslela jsem si. Abych zahnala jeho případné další otázky, tak jsem zvedla hrnek a usrkla jsem si čokolády. Neuvědomila jsem si, že ta šlehačka je vysoká a tak jsem si zašpinila nos.

Shizuce zustala na nosu šlehačka, usmál sem se jako dítě, byl to celkem zábavný pohled.
Natáhl sem k ní ruku a řekl takové malé ukáž... u čeho sem jí prstem setřel šlehačku z nosu a olíznul jí. Dobrá, posumál sem se.
Upil sem si ze své čokolády no naštestí se mi nemohlo stát to co Shizuce protože sem si už ze šlehačky odjedl, no pořád tu byla možnost, že mi něco zustao kolem pusy i když sem si ji otřel, tahle čokoláda byla přecejen až neobvykle hustá.

Nechápavě jsem na něj zamrkala. Pak mi z nosu otřel šlehačku. Zčervenaly mi líčka, protože to bylo trapné. Tedy aspoň tak mi to připadalo. Vypadlo ze mě něco jako: "Hm..." Jinak jsem mlčela. Raději jsem si usrkla další doušek čokolády. Byla dobrá. Vlastně jsem ji pila poprvé. Nic takového jsme u nás neměli a když jsem přišla sem, ani jsem netušila, že něco takového vůbec je.

Upil sem si z čokolády a zahleděl se na červenající Shizuku. Tak co chutná ti?zeptal sem se a dal si další doušek čokolády, vážně byla dobrá. Zapřemýšlel sem jestli vubec mám místo na to dango.

"Je to vynikající!" vyhrkla jsem. Opravdu mi to chutnalo. Znovu jsem zvedla hrnek a uskrla jsem si. Než jsem se nadála, tak jsem měla hrnek prázdný. V ústech jsem stále měla onu sladkou čokoládovou chuť. Jazykem jsem si přešla po rtech, abych je neměla špinavé.

Taky sem pomalu dopil svoji čokoládu, následovala malá kontrola jestli sem čistej, ve lžičce. Když sem se ujistil, že nejsem od čokolády ani šlehačky, vložil sem peníze do knížky s účtem a přihodil pár drobných jako dýško pro číšníka. Po chvilce sedění a sledování Shizuky sem promluvil: Tak, pujdeme se projít a pozděj zajdeme na to dango nebo ho snad chceš hned? zeptal sem se z úškrnem s kterého bylo jasné, že sem plný. Pochyboval sem, že muže mít Shizuka pořád hlad.

"Teď a dango? Neříkej mi, že ještě pořád máš hlad?" podivila jem se. Sama jsem hladná nebyla a rozhodně jsem neplánovala dlouhou chvíli něco jíst. Najedla jsem se dosytosti. Vyhovovalo by mi si někam sednout a sledovat přírodu, lidi či cokoliv, co by působilo uklidňujícím působem.

Nééé, já už hlad nemám, zasmál sem se. Máš něco na práci? chvíli sem mlčel a pak dodal, víš jako povinnosti Raikage nebo tak. Představil sem si svoje oblíbené místo v horách při Oblačné, bylo to na čistince u potoku, byla malá a kolem byli stromy. Vždy tam dopadali slneční louče a když si tam člověk lehl a poslouchal zvuky přírody, bylo to prostě super. A nejlepší to bylo, když zapadalo, nebo vycházelo slunce.

"Nooo," zamyslela jsem se. "Nejspíš tam zase budu mít kopu papírování," povzdechla jsem si při vzpomínce na ty stohy spisů, u kterých se mi zavírali oči při čtení. "Za chvíli ze mě bude odbornice v papírování," řekla jsem s žertem. "Nejspíš bych se zase k tomu měla vrátit, aby to tam nevypadalo jako u té nejhorší kage na světě."

Pousmál sem se, víš co teď se na to vykašli a pojď někam ven, do hor, oddechnout si, s papírováním ti pak pomužu, až budu mít volno. Tahle nabídka musela znít opravdu lákavě, dokonce i pro někoho jako je Raikage. Díval sem se na Shizuku takovým prosebným pohledem, že se tomu muselo fakt jen stěží odolávat. Určitě by chtěla chvíli pokoj od papíru, pomyslel sem si.

Ten jeho kukuč byl vážně rozkošný. "Vážně mi pak pomůžeš?" zeptala jsem se. Kdyby ne, stejně bych mu to mohla nařídit, pomyslela jsem si v duchu.

Proč ne? Stejně teď mám na práci jen cvičení svých nových studentu, a ve volném čase, no pokud nepomáhám doma otci který to poslední dobou zvládá dobře, nemám co dělat. Rozhlédl sem se kolem tak co pujdeme? zeptal sem se napokon Shizuky. Mezitím přišel číšník a vzal si platbu a za pultem se jen potěšil za dýško, moc lidí ho tady nedávalo jak sem si všimnul.

"Tak tedy ano," souhlasila jsem. "Kam půjdeme?" zeptala jsem se, když jsem vstávala.

Ukážu ti jedno místo v horách, takové moje osobné místečko, chodím si tam odpočinout, je tam nádherně. Řekl sem a pomalu se postavil a zamířil k východu. Když sem vyšel ven otočil sem se směrem k lesu a po budovách přeskákal až mimo vesnici, samozřejmě sem se občas ohlédl jestli jde Shiz za mnou, to by byla smula kdybych ji stratil.

(přesun)

"Osobní místečko?" zašeptala jsem si pro sebe. Pěkně jsem si to mašírovala za ním. Nechtěla jsem ho ztratit z dohledu. Ještě jsem ho chtěla požádat o laskavost, tak jak všechny shinobi z vesnice, ale pořád jsem se k tomu nedostala. Mlčky jsem ho následovala.

(Přesun)

Doběhl sem k restauraci a hned zamířil za číšníkem a objasnil mu situaci, zaplatil sem mu předem přibližnou cenu a nechal klona po kterém pak pošle zvyšek. Aby si odpustil poznámky k té komplikovanosti, dovolil sem mu použít klon na uklízení v kuchyni zatím co se najíme a odejdeme. Nechal sem slavnostně prostřít stul aby to v Maurovi vyvolalo pocit, že ho to bude stát strašně moc. Pak sem vyšel před restauraci a čekal až přijdou. Dobrá, žertík na studenta číslo dvě připravený. Pomyslel sem si u čeho sem se mírně zasmál jen tak do větru.

Přicházela jsem k restauraci. Podívala jsem se na Ryuunia. "Máš zase něco v plánu?" optala jsem se ho. Nic jiného mě nenapadlo, když tak pospíchal.

Jak jsem se dívala na mraky, tak jsem neviděla před sebe a jak jinak, než že jsem napálila přesně do zdi? Lekla jsem se, až jsem málem skončila na zemi. Zamračila jsem se na zeď, ale nechala jsem ji být (stejně bych ji přeprala). Došla jsem do restaurace a mnula jsem si tvář pod jizvou, protože jsem se tam trošku odřela. Zamumlala jsem něco jako že nemám ráda zdi a postavila jsem se před vchod.

Šel sem celú cestu ticho a nekoukal sem se na cestu šiel som len tak aby sa nepovedalo. Preto som sa skoro pár razí stratil. No ako som chcel už vojsť dnu nedíval som sa zase a narazil som do Mononoke. Trochu som sa otriasol. Umm...promin vážne mne to mrzí...není ti nic?! sucho som preglgol a očakával min jednu do nosa.

Nejenže jsem narazila do zdi, ale ještě někdo narazil do mě. Zavrávorala jsem, ale ve vteřině jsem stála zase normálně. Otočila jsem se a přede mnou stál ten kluk. Pousmála jsem se, až se mi jizva na tváři trochu zkřivila. V pohodě...jsem Mononoke. Představila jsem se, protože jsem si myslela, že jsem to ještě neříkala.

Uhm, odpověděl sem Shiz, přišla první. Vsugeroval sem mu, že platí večeři, platím ji já, je to tak trošku i test osobnosti. Řekl s sem úšklebkem tak, aby to nikdo krom ni neslyšel a vešel dovnitř abych je zavedl ke stolu. Když si Shizuka šla sednout gentlemansky sem ji zasunul židli a jako poslední si sedl na volné místo.

//počkejte na Maura

Mauro

Prišiel som do reštaurácií sadol som si pri stôl ako aj ostatný a pozrel som sa na nich unudeným výrazom pričom som sa trochu usmieval paličku z lízatka som si vybral z úst a zahodil som ju do popolníka ktorý bol vedľa na stole a čakal som kto si čo objedná.

Okej..já jsem..Naoki... pokúsil som sa o úsmev no nervozita nepustila. Keď už bolo treba ísť dnu len som išiel a sadol som si na prvé volné miesto.

Pobaveně jsem na něj koukala a když si šel sednout, taky jsem šla dovnitř. Vyšlo místo buď vedle Raikage, nebo mezi Ryuunim a Naokim. Tak jsem si sedla mezi ně. Prohrábla jsem si rukou zelené vlasy a jen tak jsem si přejela po rukojeti katany na zádech. Pak jsem se usmála a řekla do vzduchu. Až se bude objednávat, dám si vepřový rámen.