Oba přišli a vypadalo to, že se na misi i těší. Podle Naa. Ten jel jako fretka. Že by mu za to Hokage-sama něco slíbila? Vypadalo to, že jo.
Shiori si vše v klidu připravila a pak se taktéž pustila do práce, šlo jí to pěkně od ruky. To se muselo nechat. Naa předčila svou precizností, on ji zase v rychlosti. Byl to tedy boj...
Já sama jsem si házela kamínky na hlavě Tsunade-sama a poté jsem si vzpomněla na to, co jsem tady chtěla vyzkoušet. Měla jsem z toho opravdu strach, protože jsem nevěděla, co mě čeká. Bylo to přivolávací jutsu.
Někde v kapsách jsem k němu našla svitek a rozevřela jsem jej. Ještě jednou jsem si přečetla všechny nutné pokyny a instrukce, nevypadalo to nebezpečně, ale stát se mohlo cokoli. A navíc byla potřeba i kapka krve. Píchla jsem se kunaiem do prstu a udělala potřebné pečetě. Poté jsem přiložila ruku na Tsunadinu hlavu a vyřkla jutsu.
Objevil se oblak dýmu, kterého jsem se strašně lekla a nic jsem kvůli němu neviděla. Měla jsem strach, ale zároveň jsem byla napjatá jako struna u kytary. Co by to mohlo být? Orel? Nebo třeba liška, možná ještěr...
Oblak dýmu začal pomalu mizet a mé zorničky se zúžily. Bylo to tady... Viděla jsem podivný obrys, něco jako had...
Jakmile téměř celý kouř odvál, uviděla jsem na hlavě Tsunade asi 10 cm dlouhou odpornou žížalu s velkými kukadly.
Okamžitě jsem vytřeštila oči a ukázala na to prstem. Byla jsem zděšená.
"Whaaaa! Fůůj! Co to jeeee!"Zaječela jsem přes půl Konohy a díky tomu si mě pijavice všimla. Vyvalila své obří oči ještě více a sama se tak vylekala, že zapípla na způsob mě samotné a poté se začala třást jako osika.