Cvičiště

First topic message reminder :



Na tomto místě se trénovalo několik generací ninjů. Někteří více, někteří méně úspěšně. Najdete tu všechno potřebné vybavení. Stroje vystřelující zbraně ve větším i menším množství, překážkové dráhy a jiné roztomilosti.

Pozoroval tu jouninku trochu divně. Vlastně se mu honilo v hlavě spousty myšlenek o tom, že holky sou pořád stejný. Ať už mají jakýkoli post, postavení či národnost. A tahle díky tomu co viděl, jak zasněně trhala tu trávu, nebyla výjimkou. Což ovšem neznamenalo, že by jí měl podcenit! Proto zvážněl a chvilku přemýšlel.

"Tak mě napadlo...můj společník je takový... líný... co takhle ho nějak vytáhnout... z nic nedělání?" xD

Vlastně jí nabídl pořádně úskočnou věc, to by neměl, bejt takhle zákeřnej. Přesto bylo pod šátkem vidět, že se dobře baví. Třeba by tím donutil Artese, aby konečně začal trénovat naplno a ne jen aby se flákal vzadu. Byl zvědavý co v něm všechno je doopravdy.

Artas Uchiha

Trochu jsem si hrál s tou veverkou. Už od mala jsem měl rád zvířata a ve většině případů i oni mě. V tom mi hlavou proběhlo nepříjemné tušení. Nechtěl jsem tu proto setrvávat a seskočil ze stromu. Veverka mi seděla na rameni a já se s rukami v kapsách vydal pohodovým krokem pryč ze cvičiště...

Prišlo mi to trošku trápne, že ma zastihol v takej chvíli, keď som sa správala ako psychopat.
Usmiala som sa ako mesiačik na hnoji, onedlho mi už aj to prišlo trápne, tak som prestala.
Radšej som zvážnela.
Leňochod, že? Presne ako moja sestra... uškrnula som sa.
Dobre, takže čo treba urobiť? Fakt som sa teraz cítila ako psychicky narušený človek.
Ešte ma aj napádali nezmyselné somariny...

Pokrčí nevinně rameny. Pak se podívá na něho, uvidí že se pomalu chystá vypařit a kývne hlavou k němu.

"Podívej, už zase utíká..."

Tohle na něm opravdu nesnášel, začal ho pomalu sám pro sebe označovat za sraba. To že nemluví s lidmi bere, ale že už utíká i před ním bez důvodu, ho naštvalo. Rozhodl se mu důvod dát.

"Jsi jounin...spoléhám na tebe..."

načeš se za ním rozeběhl. A dohonil ho, zastavil ho položením ruky na jeho rameno.

"Artasi...to jsi tolik unavený...?" myslel to jako, že už jde pryč.

Teď nemůže odejít ze scény...

Artas Uchiha

Zamyšleně jsem odcházel z místa, když mě náhle zastavil Kensei položením ruky na rameno. Veverka se ho lekla tak na něj skočila. Načež ho drápla přes oko a utekla. V duchu jsem si říkal chudák ... VEVERKA xD Proč tě to zajímá? Odvětil jsem rozladěně. Protože jsem musel vyměnit společnost veverky za tu jeho...

A teraz čo? zamrmlala som si popod nos.
Použijem henge a použijem Kenseia ako rukojemníka? Nie, to bol hlúpy nápad.
A teraz čo? Čudne som sa zatvárila, ale nakoniec som použila henge a premenila som sa na nejaké dievča...

Nenápadne som sa rozbehla k tým dvom a vyskočila som na strom, z ktorého som ich chvíľu pozorovala.
Potom som zmizla a objavila som sa za Artasom, vytiahla som kunai a priložila mu ho ku krku.
Ale, ale...Koho tu nevidím? Nemali by ste byť už doma? V tento čas je tu veľa nebezpečných ľudí, ako napríklad ja... povedala som provokatívnym hlasom.

Když uviděl tu malou holku, zacukalo mu jedno obočí. Víc to s ním nehnulo. Tohle byla docela šílená přeměna, když jste znali její originál. Přesto sáhl schválně rukou a okamžitě po rukoejti katany, aby ho mohl jakoby bránit. Jenže dkdyž ho měla nemohl přeci nic dělat že? Jak flustrující... xD

Artas Uchiha

Nezaujatě jsem pozoroval Kenseie. Když mi náhle ke krku přiložila kunai malá holka. Nehnul jsem však ani brvou a můj výraz zůstal netknutý. Pokud by ho tady viděla. První věc... Si minimálně z Konohy, jinak už by tě zlikvidovali ANBU a za druhé tuhle vůni jsem už někde cítil. Takže nezájem o dětské hry... Odvětil jsem ledovým hlasem bez nejmenší známky emocí, nebo strachu. Pořád jsem však uvažoval kde jsem tu vůni cítil. Muselo to být nedávno. Nic jsem však v životě nedělal zbytečně. Za vším byl hlubší plán. Proto jsem využil odvedení její pozornosti řečí a nenápadně skládal několik pečetí...

Do prčic! To nebol práve najlepší nápad! Musím tak voniať?! v duchu som na seba nadávala.
A teraz...Čo mám urobiť? Musím vždy vymýšľať takéto somariny? Nemám na to mozog! pozrela som sa na Kenseia s prosbou v očiach xD...Dúfala som, že mi pomôže...Po chvíli som sa odtiahla a radšej som od Artasa odskočila...

"Hmm... myslíš, že tu holku... zvládneš?"

podívá se na Artase tak, že o tom pochybuje. Vypadá, že se mu nechce jít na ní dva na jednoho. A proto trochu couvne.

"myslím, že bys měl...něco no...udělat..."

Pokrčí rameny a čeká co asi ten blázen uchiovská udělá, podle jeho mínění se zbaběle pokusí zdrhnout. Bojovat doopravdy určitě ani nezkusí.

Artas Uchiha

Normálně jsem možná působil jako lenoch, ale to byla jen fasáda. Ve skutečnosti jsem se jen nechtěl zabývat zbytečnostmi. Nyní to však bylo jinak. Už během toho co uskakoval jsem k ní přidělal drátek a když odskočila. Vytvořil jsem kolem ní několik smyček. Tím jsem jí zabránil použít ruce a pokud by se to snažila rozervat tak se ošklivě poraní. (neví, že je to hyuuga, ale i tak uměl používat všechny body jen Neji xD) Nyní se mi hodily ty předem připravené pečeti. Protože se stačilo jen nadechnout a už se na ni řítili mocné, spalující plameny Katon: Ryuuka no Jutsu. Normálně bych takovou techniku na malou holku nepoužil a nejdřív se snažil vyřešit věc mírově. Jenže tedy vážně něco nesedělo a nic menšího by proti ní asi nemělo šanci...

To fakt nebol dobrý nápad! Asi sa budem musieť ukázať! usmiala som sa a aktivovala som byakugan. Henge sa mi zrušilo.
Chcela som pohnúť rukami, no nemohla som. Uškrnula som sa ešte viac.
Hakkeshou Kaiten! Začala som sa na mieste točiť, aj keď ma tie drôty ranili.
Točila som sa čoraz rýchlejšie až som vytvorila akýsi kruh (neviem ako to mám popísať xD)

Pousmál se a dál se nehýbal v strnulé póze. Jenom sledoval počínání těch dvou. A nejspíš cítil malé zadostiučinění, protože náš milý líný uchiha se konečně začal hýbat doopravdy. Sledoval jeho práci a nechal je ať si hrají, konečně prozradil něco z toho mála, co umí doopravdy. Očividně ale jenom tušil, že ho brzy přejde elán, když zajisté podle techniky pozná, s kým má tu čest. pro jistotu nahodil neutrální výraz a přestal hýbat obočím. Byl ve střehu, kdyby musel uskočit před útokem, který mohl kdykoli přijít.

Artas Uchiha


Když se roztočila, povolil jsem drátek, takže se odvíjel a ještě více ji omotal. Tím pádem už mal několik desítek smyček kolem rukou i nohou. Takže když zastavila. Měla by co dělat aby se nezřítila k zemi. Ono když máte nohy naprosto přiražené k sobě a někdo s vámi trhne. Tak nemáte velkou stabilitu. Sice tím odrazila oheň, ale dostala se do takovéhohle stavu. (předpokládám, že opravdu spadla na zem xD) Až nyní jsem viděl kým ve skutečnosti je, ale nikterak mě to nerozhodilo a pokud ano, tak jsem to nedal znát. Klidným krokem jsem k té lidské špulce na drát přistoupil a ledově klidnýma očima jí přejel pohledem. Hmm zajímavé, tak už vím kde jsem tu vůni cítil. Konstatoval jsem a jako by se nic nestalo, zůstal nehybně stát s nečitelným výrazem. Drát jsem stále měl plně napnutý aby mi ta rybka neuplavala...

(Tohle mě fakt dostalo, sice bojuji s Hyuugou poprvé v životě, ale že vážně uděláš to v co jsem doufal. Bylo pro mě nečekané. xD)

Keď som sa zastavila, zistila som, že som celá omotaná drôtmi.
Keby som chcela, už by som sa z toho vyslobodila. Ale rozhodla som sa, že urobím chlapčiatkovi radosť a spadnem na zem xDDD.
Rozvalila som sa na zemi ako palacinky a prevrátila som sa na chrbát.
Kto by povedal, že tak prenikavo voniam! Uškrnula som sa.
Deaktivovala som byakugan a úplne kľudne som sa zospodu pozrela na Artasa.

(Som strašne predvídateľný človek, tak sa nečuduj xDD)

Pomalu svěsil ruku z katany. Podíval se s nechutí na hyuugu. A otočil se k ní zády.

"Tak slabý jounin... a já chtěl s ní trénovat..."

Pomalu se loudá pryč, je zdrcen, nepochopil že by mohla snadno utect a v jenom uderu je oba rozmáznout xD

"Jediný silný shinobi je tu neiro-sama... kéž by se vrátila..."

Nějak si neuvědomil, že tu svou myšlenku řekl nahlas. nebo možná to řekl schválně, ale vypadalo to, že si to říká jen pro sebe. Nějak byl z toho nepovedeného překvápka celý otrávený. Rozhodl se to jít zaspat. Tak se loudal teda pryč, od těch dvou, bez většího zájmu o ně.
Jaká hanba, že jsme chtěl, aby to byla má sensei místo hokage... takhle přemýšlel.

Artas Uchiha

Povolil jsem drátek a dostal ji z toho, opatrně jí pomohl na nohy. Nakonec jsem se lehce usmál. No to je pravda, ale vůně je to vážně hezká. Jinak by se mi neuložila do paměti. V tom bylo slyšet co řekl Kensei. Hmm nemůžeš ho brát vážně, on prostě neumí věci domyslet do všech důsledku. Svá slova jsem pronesl polohlasně, takže je mohla slyšet pouze ona. Aniž bych si to uvědomil začal jsem jí tykat. No vadit jí to snad podle jejího dosavadního chování nemuselo. Znovu jsem se vrátil ke svému nečitelnému výrazu a přemýšlel nad tím, jak se zachovala. Nevěděl jsem jestli to myslí Kensei vážně, ale mě bylo naprosto jasné, že kdyby náš souboj brala vážně, tak už dávno ležím na zemi. V lepším případě jen znehybněný, v horším...

máš tam PM (H.H.) xDDDDDDDDDDDDDDDD

Konečne som sa postavila na nohy a usmiala som sa. Díky. Nikdy som si nemyslela, že moja vôňa je pekná. Pokrčila som ramenami a otočila som sa na Kenseia.
Veľmi dobre som počula, čo povedal. Zostala som však kľudná.
Počkaj, Kensei! Zvolala som naňho. Ani som nečakala, dokým zastaví a začala som hovoriť.
Myslíš, že keby som bola taká slabá, urobila by som chuuninske a jouninské skúšky? Opýtala som sa ho a chcela som, aby začal logicky myslieť.
A keď som podľa teba taká slabá, ako to, že sme s mojím ockom majstri byakuganu? Myslíš si, že som sa ním stala len tak pre nič za nič? Nie! Tvrdo som trénovala celý svoj život!
Povedala som mierným hlasom, stále som bola pokojná.
To, čo som tu ukázala, nebolo nič oproti moje pravej sile. Keby som chcela, ležali by ste obaja na zemi polomŕtvi! Nemyslela som si síce o sebe boh vie čo, ale o svojej sile som bola presvedčená.

(xDDDD)

Zastavil se a po celou dobu, co se od nich vzdaloval dokončoval pečetě. Nyní se otočil na hyuugu.

"Silná shinobi není jen technikami, ale slovem co někomu dá..."

na kenseie docela dlouhá souvislá věta, musel o tom být již dlouho přesvědčený. Načeš se k nim zase otočil zády a dodal.

"Dnešní trénink... Artasi... byl slabý... jestli nechceš dřít... tak budu trénovat no... sám..." Tato další věta byla přímo cítit zklamáním. Nějak mu začínala chybět jeho sensei, jeho jediná rodina. Pak se ozvalo PUF, a místo něho zde byl docela pěkný špalek dřeva.
Rozhodl se, že už to nebude nadále odkládat a vydal se za hokage do kanceláře. V rukou si točil s tím starým kunaiem, co zde během dlouhého tréninku za poslední dny našel. Takový typ nikdy neviděl. Ale nyní na to nemyslel.

Přesun

Artas Uchiha

Pozoroval jsem zamyšleně ty dva. Ona sice mluvila relativně rozumně. Jenže on byl v tu chvíli zaslepen emocemi a neposlouchal jí. Nebo spíše obsah jejích slov. Trochu jsem při tom zakroutil hlavou. Kensei měl při té narážce na mě pravdu. Jenže já prostě neuměl pracovat v týmu. Vždy jsem byl nucen spoléhat jen na sebe. U mého bratra to bylo ještě horší. Ten ostatní přímo nenáviděl. Nemělo teď cenu se nad tím zaobírat a tak jsem si sedl pod strom do tureckého sedu a zády se opřel o kmen. Vytáhl jsem si z brašny skicák a tužku. Se zasněným výrazem jsem začal lehkými tahy malovat nebe...

Povzdychla som si. Akoby som to nevedela. Preto nikdy nezneužívam svoju silu a riadim sa srdcom... Povedala som to ešte predtým, než odišiel. Vedela som, že práve to je moja najväčšia slabina.
Chcela som Kenseiovi pomôcť a čo z toho mám? Náladu na bode mrazu.
Aká som ja sprostá. Stále všetko pokazím, ako vždy! zabrblala som, sklonila som hlavu a vyskočila som na jeden strom. Sadla som si na konár a premýšľala som, ako by som sa mohla zmeniť. Až teraz vidím, že sa snažím byť milá a pomôcť, všetko len zhorším.
Keby som sa len mohla zmeniť! Ale ako? mrmlala som si popod nos. Keby ma niekto počul, poslal by ma do blázinca.
V takýchto chíľach som mala vždy tendenciu rozprávať sa sama so sebou.

Artas Uchiha

V klidu jsem kreslil když na strom pár metru od mé pozice vyskočila ta Hyuuga. Snažil jsem se ji ignorovat, ale když už po nějaké době stále mrmlala. Rozhodl jsem se promluvit. Když už se chceš změnit, tak si přestaň vést polohlasně monology!!! Řekl jsem důrazně. Člověk tady ani nemá klid na svou tvorbu. Dodal jsem již se zpět nabytým klidem. Ona jako osoba mi zatím (zdůrazňuji zatím xD) nevadila, ale tohle působilo skoro stejně otravně. Jako bzučení komára, když chce člověk usnout. Dál jsem pokračoval s vykreslování tvarů jednotlivých mraků. Normálně by mě to ani nerozhodilo, ale když člověk kreslí oblohu. Která se může náhle naprosto změnit. Tak nemá moc času na práci...

(PM, 2. PM )

Zamračila som sa nad jeho slovami. Asi by som sa mala vrátiť domov!
Zoskočila som zo stromu. Viem, som otravný človek...S čudnou psychopatickou povahou, ktorý sa rozpráva sám so sebou. Povzdychla som si a mrkla som na Artasa.
Asi sa nikdy nezmením. Pokrútila som hlavou, stiahla som si gumičku z vlasov a rukou som si ich prehrabla, aby sa urovnali, pretože vyzerali ako kopa sena xD.
Otočila som sa, a pomaly som odchádzala do Hyuuga švrte, pričom mi vlasy viali v smere vetra. (presun)

Artas Uchiha

Konečně jsem měl svou samotu a klid. Takže jsem se mohl plně věnovat malbě svého nového obrazu. Nebylo kam spěchat. Dokud se neobjeví zase nějaký všetečka. Tak nemám co na práci. Nasál jsem zhluboka čerství vzduch a nechal své vlasy vlát v mírném větříku. Celé to tu působilo pokojným, až spokojeným dojmem. Opět jsem se zanořil do světa malby a přestal myslet na hlouposti...

Pomalu a dal si zatraceně záležet se připlížil za záda Artase a snažil se mu koukat přes rameno xD Byl zvědavej co kreslí, když je sám. Tak trochu si myslel, že by mohl být jako jeden z legend, jiraiya. Proto se chtěl ujistit, že je normální. A navíc to byla možnost, ověřit si schopnosti připlížit se k někomu kdo není srab jako keiko. Keiko vlastně byla skupina sama o sobě. Nejen že byla jedna z těch, na koho měl alergii, ale ještě díky tomu jak mu ztrpčovala život, jí začal hluboce nesnášet.

Artas Uchiha


Právě jsem dokončil poslední tahy, když se začalo trochu zatahovat. Stihl jsem své dílo dokončit opravdu na poslední chvíli. Chvíli jsem si ho prohlížel a potom se zadostiučiněním zaklap skicák. Se svým dílem jsem byl více než spokojen a to se stávalo jen zřídka kdy. Zasunul jsem ho do brašny. Když v tom za mnou něco lehce křuplo. Byla to nějaká větévka. Proto jsem udělal kotoul vpřed a čelem se postavil proti případnému nebezpečí. Bylo to však jen Kensei. Co tu zase chce? Projelo mi hlavou a zůstal jsem nehybně stát. Při tom jsem ho pozoroval svýma naprosto klidnýma očima...

Zamračil se, že ho objevil a vyskočil ven před něho. Pak vytáhl z kapsy svitek a zvedl ho, aby si ho mohl prohlédnout.

"Myslel jsem... že by tě to zajímalo... hezká malba..."

Jeho oči ho jasně pořád označovali za lenocha. Tohle si u něj asi nidky neopraví, jeho pohled na něho.
Rozhodl se, že bude trénovat i šlapání na suché větvičky, možná to utlumí chakra v nohách, napadlo ho.

Artas Uchiha


Chvíli jsem ho mlčky pozoroval a nakonec rozhodl podívat co to má za svitek. Byla to... Byla to... Ach ano, byla to technika Shunshin no jutsu. Tu jsem zatím sám neovládal, takže to přeci jen do jisté míry, pozvedlo mou zvědavost. Hmm zajímavé a proč mi to ukazuješ? Instrukce ze svitku jsem si bez problémů slovo od slova vryl do paměti. Jediné co mi zbývalo bylo trénovat to. Což asi pár dní zabere i mě. Hmm takže nahromadit chakru do chodidel a vytvořit pod nimi něco jako kluziště. Díky tomu se extrémně sníží odpor a já se budu moci pohybovat bleskovou rychlostí... Teoreticky to z obsahu vytáhnout byla hračka, ale provést to byla jiná věc...

"Doufal jsem... to je jedno..."

Myslel že ho potěší a že to na něm bude znát. Ale on vypadal, že nemá pořád zájem udělat jakýkoliv krok sám od sebe. Proto ho obešel a zadíval se do dálky.

"Mám pocit... že se brzy vrátí... "

Podívá se znovu na něho přes rameno.

"brzy tu bude víc lidí... více střetů... musíme my dva být tým... "

kouká pořád na něj, chce tím říct že ho potřebuje jako parťáka. potřebují se navzájem, aby mohli být lepší než ostatní a přežít se svými problémy. Zvládnout hokage, keikouše, a další co přijdou...

Artas Uchiha


S lehce překvapeným výrazem jsem pozoroval Kenseie. Vůbec jsem od něj něco takového nečekal, proto jsem vnitřně zakolísal. Lehce jsem posunul nohu za sebe. Avšak hned jsem sám sebe zastavil, takže jsem přímo neucouvl. Hmm já... Nevěděl jsem co mu na to říct. Z nějakého důvodu jsem ho nedokázal tak snadno odpálkovat jako jiné. Potom jsem však znovu našel vnitřní klid a nasadil svůj nečitelný výraz. Potom jsem zkusil jen takový drobný pokus. Jak na mě koukal náhle jsem zmizel a objevil se před ním. On měl ale hlavu natočenou dozadu a proto mě nemohl vidět. Neskutečné!!!!!! Sice to bylo asi jen jeden a půl metru, ale dokázal jsem se problesknout. Takže jsem předpokládal, že to budu brzy schopen dostat na dostatečnou úroveň. Na moment jsem mu položil ruku na rameno, abych ho upozornil na svou pozici. ...nic neslibuji, ale promyslím si to. Dopověděl jsem lehce chlácholivým hlasem. Takže si mohl Kensei myslet, že to vypadá nadějně. Poté jsem se ladnýn pohybem otočil a zamířil pryč ze cvičiště. Než jsem však úplně odešel, pokynul jsem rukou gesto na rozloučenou. (byl jsem ke němu zády a vypadalo to jakoby na někoho zvedl ruku, ale dlaní obrácenou za sebe. Tím se s ním rozloučil. xD)

přesun

(Poznámka: Shunshin no jutsu ještě neovládá, byl to jen náhodný, zdařilý pokus na velmi krátkou vzdálenost. xDDDDDDDDDD)

Pozoroval docela se zájmem celé dění. Vypadal, že se snaží proniknout pod tu jeho tvrdou skořápku, za kterou se schovával. Když si na něm úspěšně vyzkoušel problesknutí na easy levlu otočil zpátky halvu na něho. měl sice už hezky vytrénovaný onen šestý smysl, kdy cítil jakmile se někdo dostal moc blízko k němu, nicméně mu nechtěl kazit jeho dětskou radost.
Byl spokojený, když si v hlavě s rovnal, že málem utekl. A to prosím jen před pouhými slovy. Navíc skoro couvnul a nyní se rychle zdekoval. Proto si to vyložil po svém a orpavdu si myslel, že za tou jeho maskou, už možná tak trochu přátelé jsou. I on zvedl ruku na rozloučenou a pak se PUFíkem změnil pěkně na špalek. Vlastně zmizel pryč. Pospíchal k bráně.

Přesun

Artas Uchiha


Poklidným krokem jsem došel na cvičiště a nejdříve se ujistil, že jsem tu vážně sám. Nakonec jsem přeci jen shledal, že tomu tak je. Takže mi to trochu zvedlo náladu. Každá chvíle kdy mohl být sám byla dobrý. Dnes jsem však nelelkoval. Složil jsem ruce jako by do takové neznámé pečeti. Sice nic neznamenala, ale díky tomuhle gestu jsem se dokázal ještě lépe soustředit na ovládání chakry. Zavřel jsem oči a cítil jak mi v celém těle vibruje chakra. Jelikož jsem to však neuměl vyloženě ovládat. Chakra trochu prosakovala ven. Nebyla to žádná přímo viditelná stopa, ale listí kolem mě, se zvedlo do takového zdánlivě větrného komínu. Takže teď koncentruj chakry v celém těle aby si zrychlil své molekuly. Potom se soustřeď na bod, kam míříš... Náhle jsem zmizel, ale z mého těla jako by v tu chvíli vytryskla černá energie. (viz. obrázek xD) Objevil jsem se asi v polovině cesty k cíli a hluboce oddechoval. Něco se předtím stalo, ale nechápal jsem co. Po chvilce jsem to zase rozdýchal a znovu se soustředil. Opakoval jsem svůj předchozí postup, ale zase stala ta věc temnou energií. Tentokrát jsem byl o něco blíže k vytyčenému cíli a mé tělo se tolik nevyčerpalo jako předtím. Tento postup jsem opakovaně prováděl a vždy se dostal o malý kousek dál. Nápor na tělo se úměrně k tomu snižoval...

Artas Uchiha


Už jsem trénoval od rána a tak jsem došel k závěru zajít si na oběd. Dostal jsem palčivou chuť na rámen u Ichiraku. Proto jsem si sesbíral všechno vybavení a pomalým krokem vyrazil do vesnice. Během chůze jsem měl hlavu zakloněnou dozadu a pozoroval jsem mraky. Obloha byla jedna z věcí, kterou jsem měl rád a vždy mě lákala svou dynamičností. Protože byla pokaždé jiná a tím pádem nezevšedněla...


PŘESUN

Po delším váhání jsem se rozhodla vydat se sem. Sice jsem měla strach, že tu bude Baka a Usurotonkatchi, ale musela jsem to risknout. Pomalu jsem přišla k začátku cvičiště a pořádně jsem se rozhlídla, vypadalo to, že tu nikdo není. Měla jsem jasný cíl. Rychle jsem přeběhla k místu s terči a jeden jsem si vzala na rameno, nebyly zrovna těžké, takže jsem měla štěstí.
Jakmile jsem měla terč na rameni, rozešla jsem se, že se vydám na opuštěnější část cvičiště, kde asi nikdo moc necvičí, bylo tam plno stromů a já se schovala právě v tomhle malinkatém lesíku, pěkně jsem šla až úplně dozadu. Chtěla jsem mít klid a nechtěla jsem, aby mě někdo rušil. Celkem zadýchaná jsem shodila terč na zem a postavila jsem ho před jeden z kemnů stromů. Poté jsem si poodstoupila asi 10 metrů od terče a pozvedla jsem svou levou ruku. Pravou rukou jsem odhrnula dlouhý rukáv a tadá! Na levém předloktí jsem měla 5 mechanismů na střílení senbonů. Ještě jsem byla trošku zadýchaná, takže jsem se vydýchala a poté už jsem byla připravena. S rukou před obličejem jsem se snažila zamířit, měla jsem to prvně v ruce a i na ruce, takže jsem si nebyla jistá, jestli to bude dobře ovladatelné. Pravou rukou jsem chytila všech pět provázků a natáhla jsem je.
Levé předloktí jsem ještě trochu pozvedla a snažila jsem se zamířit, jakmile jsem si myslela, že to mám, pustila jsem provázky a senbony vyletěly ze zbraně.

Letěly přímo na strom, tedy na terč, ale bohužel... Zabodly se do kruhu číslo 1 a 2, měly letět do 10... Vypadalo to, že mě tady čeká práce.
Sklopila jsem zápěstí a pravou rukou jsem opatrně zašmátrala do levého pouzdra a vzala jsem si 5 senbonů, které jsem opět umístila do zbraní. Musela jsem na to přijít...

Senbony už byli připravené, jen zamířit... Jak se s tímhle mechanismem zacházelo? Musela jsem na to kápnout, byl to jednoduchý přímý pohyb senbonu, takže jsem musela předloktí dostat, co nejblíže k očím, abych mohla zamířit. Nebylo to jako hod shurikenem nebo kunaiem, tohle bylo úplně něco jiného...
Snažila jsem se zaměřit cíl co nejpřesněji a pak, natáhla jsem lanka a pustila. V tom okamžiku mi mechanismy trošku škubly rukou a senbony vyletěly ze zbraní. Tak tady byla chyba! Když jsem aktivovala mechanismus, tak mi to škublo s rukou, tím pádem jsem změnila kurz senbonů a ty poté nemíří přesně. Doletěly do čísel 4. Nebylo to o moc lepší, ale teď jsem přišla na to, jak se s tímhle zachází. Problém byl v tom, jak se zbavit toho nepříjemného škubnutí.
Automaticky jsem sáhla do kapsičky pro dalších 5 senbonů a nasázela jsem je do zbraní.
"Fajn, jdeme na to, ty potvoro, zvládnu to, i kdybych ty senbony měla plivat!"
Zanadávala jsem mašince na svém předloktí, ale to už jsem je měla před očima a pravou rukou jsem svírala všech pět lanek a natahovala jsem je.
Musela jsem pořádně zpevnit ruku, abych zabránila škubnutí co nejvíce. Teď už jsem věděla, kdy přijde a mohla jsem to tedy minimalizovat. Jakmile jsem pustila lanka, zbraň opět škubla, ale jelikož jsem měla ruku pořádně zpevněnou, cuklo to jen malinko a senbony vyletěly ven. Už jsem se dostala k číslu 7!
Ha! Už jsem věděla, jak na to. Ale rozhodla jsem se, že v tom budu pokračovat zase zítra. Nemohla jsem se tu zdržovat moc dlouho, Baka a Usurotonkatchi mohli být kdekoliv...
Přiskočila jsem k terči, posbírala jsem všechny své senbony, byla škoda je tady nechávat a poté jsem se rozutíkala směrem do vesnice.
Přesun.

Unavene som dobehol na ľudoprázdne cvičisko a hodil som sa ku kmeňu stromu. V sede som sledoval malé jazierko, na ktorej hladine sa odrážalo popoludňajšie slnko. Znova som si to zavaril, takýmto spôsobom ma buď Né-chan, alebo Neiro-sensei zabije. A sám som zvedavý kto. V tom mi sa mi v mysli vynorila Hana. Ách jáj, ešte na ňu som zabudol... Dúfam že sa už nehnevá, ale aj tak sa pôjdem ešte raz ospravedlniť. Z kapsičky som vytiahol kunai a začal som sa s ním hrať...

Keiko a já jsme přišly do prostor určených pro trénink. Vešla jsem do skladu různých "mučících" nástrojů, od kunaiů, přes shurikeny až po rafinované zbraně, jako je kupříkladu má oblíbená kosa na řetězu. Byla jsem zvědavá, zda se tu ukáže i zbytek mého týmu.
"Keiko, postav se deset metrů ode mě a pečlivě sleduj každý můj pohyb. Budu na tebe útočit a tvým úkolem je - nedostat zásah. Je to věc, kterou musí perfektně ovládat každý medik."

Přišla jsem hned za Hokage-sama a podivila jsem se, jak přísně tenhle trénink bere, už nezněla tak laskavě a navíc má určitě strašlivou sílu... Co když mě trefí?! Ne! Nesmím na to myslet, udělám, co budu moct!
"Hai!"
Přikývla jsem a poodešla jsem od Hokage 10 metrů. Trochu jsem se přikrčila v kolenou a připravila se k úhybu.

Ajéje! zdvihol som hlavu a zazeral na Yoshi. Povedal som pár dní! Teraz ju sr*ť nebudem! Nato som sa pohotovo zdvihol, napravil si šatstvo, skryl kunai do kapsičky a pomalým a opatrným krokom som radšej odišiel.

~presun~

Uchopila jsem mezi prsty několik shurikenů. Napřáhla se a poslala je na Keiko. Schválně jsem dělala pohyby pomalé a hodně nápadné, aby mohla vytušit, co se stane. Nechtěla jsem ji zranit, ale neměla jsem v plánu tvářit se, že ji šetřím. Šest shurikenů se rozletělo a mířilo na její nohy.

Sledovala jsem pozorně Hokage-sama a viděla jsem, že brala do ruky shurikeny.

Bere do ruky shurikeny! To znamená, že bude útočit na dálku a budou to rychlé útoky! Budu muset odskočit a rychle se za něco skrýt, pokud po mě půjde dalšími zbraněmi na dálku!
Okamžitě jsem zapružila v kolenou a vyskočila jsem asi 3 metry do vzduchu a zároveň jsem odskočila o něco dozadu. Díky tomuhle jsem se shurikenům vyhnula, vypadalo to, že chce začít od těch jednodušších útoků a postupně je bude ztěžovat.
Musím sledovat každý její pohyb!
Vyrovnala jsem balanc po doskoku a sledovala, co provede dále.

Byla jsem ráda, že se stačila vyhnout a nebyla vyplašená právě tak, jako nedávno z toho proklatého kunaie. Tentokrát jsem vzala do ruky vedle shurikenů i pár senbonů, které jsou pochopitelně hůře viditelné. Hodila jsem je po ní dříve, než pořádně dopadla na zem a mohla získat balanc.

Ještě než jsem stačila vyrovnat balanc, už na mě letěly další zbraně, ale tentokrát to byly jehlice.
Kso! Chtěla mě jen rozrušit a teď využila to, co je méně vidět, tím pádem je menší šance, že se senbonům vyhnu... A jelikož je ještě neumím tak dobře střílet ze zápěstí, budu muset spoléhat na náhodu! Sakra, dostala mě dřív, než jsem začala!
Prudce jsem vytočila bok na stranu a pokusila jsem se takto senbonům vyhnout. Byla to opravdu otázka štěstí... Protentokrát.

Byla jsem s ní docela spokojená. Vyhýbala se dobře, zatím jsem ji vůbec nezranila. Rozhodla jsem se zvýšit level a přejít na už takřka legendární trénink.



Kouřové bomby zhoršily viditelnost, a já během pár vteřin přešla do dalšího útoku.



Když jsem skončila, chopila jsem se kosy na řetězu.

Hokage-sama po mě hodila podivné míče a když se dotkly země, vybouchly a staly se z nich kouřové clony. Ještě než dopadly na zem, viděla jsem, že po mě obrovskou silou vykopla balon. Kouř mě ale mezitím okamžitě pohltil a já jsem byla na místě slepá.
Kso! Kso! Co teď?! nemám takovou rychlost ani sílu, nic nevidím... Co teď?! Ha! K zemi, balon letěl vzduchem, když se skrčím k zemi, proletí nade mnou.
Okamžitě jsem začala padat k zemi, ale bohužel, balon byl příliš rychle a lehce mě líznul do pravého ramena. To, že mě jen líznul, znamenalo velkou bolest, taková síla snad ani nebyla možná. Málem mi to vykloubilo rameno. Padal jsem na kolena i bez toho, aniž bych to chtěla a druhou rukou jsem se chytla za bolavé rameno.
Zapištěla jsem, jelikož to byl takový šok způsobený bolestí. Kouř se mezitím rozplynul a já si všimla, že Hokage si vzala do ruky zbraň pro blízký až středně dlouhý útok.
Chika kso! Nehodlám to vzdát hned na poprvé! Ani když mě zasáhla! Jednou budu medik! A ti se nevzdávají, dokud dýchají!
Se sebezapřením a zkřiveným obličejem jsem se zvedla. Má pravá paže byla na delší dobu mimo hru a levou rukou jsem se za bolavou paži držela, situace začala být zoufalá.

Zvedá se? Pozoruhodné. Jiní by radši zůstali ležet.
"Nejsi dost rychlá. Nepodařilo se ti vyhnout se mému útoku, což by během mise znamenalo okamžitou smrt." s těmito slovy jsem roztočila kosu a zaujala postoj, který svědčil o jediném. Zbraň hodlám poslat přímo na Keiko.
"Pokud čelíš útoku, nesmíš v žádném případě zavírat oči! Musíš se ten reflex odnaučit, jinak končíš!" vykřikla jsem a kosa se rozletěla směrem ke Keiko.

Poteboval oddych. Tohle byl od jeho sensei neiro strašlivý podraz! Během chůze samozřejmě poznal, že se o něj úplně neopírá, ale nedal to na sobě znát. Nyní potřeboval ty šílený pocity dostat z hlavy, nebylo mu dobře, dělala to psychika. Hlavu měl v jednom ohni a jediném co si pamatoval bylo, že nepřítel Neiro a Hokage je nějakej malej uchiha. Doufal, že ho zde nalezne a pořádně ho spráská, byl ve stavu, kdy mu stačilo jen málo a někoho by letěl přerazit vejpůl. Potřeboval to ze sebe vypotit, jenže on tu nebyl.
myslel, že je tu sám, ale pak uviděl Hokage a vzpoměl si, že mu říkala něco o tréninku. Sledovat jak zabíjí tu malou mu připadalo zábavné, proto se sesunul zády o kmen stromu a pozoroval je, doufal jen že sám nespatřen. Opravdu se cítil mizerně, ale tohle byl slabý lék na jeho pocuchané nervi.

Palčivá bolest tepala z mého ramene a neustále mi připomínala, že jsem na tom bledě. Hokage po mě začala křičet, jakou jsem udělala chybu. Měla pravdu, ale co jsem měla v kouřové cloně udělat? Měla pravdu... Nebyla jsem dost rychlá!
Přímý útok se zbraní! Co teď udělám? Mám funkční jen levou ruku... Budu ho muset vyblokovat na dálku, jinak mě tím řetězem dostane!
Levou rukou jsem zašmátrala do pravé kapsy a vytáhla jsem kunai s výbušným lístkem, který jsem hodila přímo proti kose. Musela jsem to vykrýt takhle, jiná možnost nebyla!

Jakmile sáhla Keiko po kunaii, udělala jsem to samé. V okamžiku kdy jej hodila, jsem se i já napřáhla k hodu. Výbuch vychýlil mou kosu a já ji nechala neškodně padnout na zem. Mezitím však už proletěl těsně vedle pasu Keiko můj kunai. Neměl na sobě výbušný lístek, za to byl připevněn k lanku. Tím jsem lehce škubla a tak se okolo Keiko obtočil.
"To byl dobrý tah. Povedlo se ti zneškodnit jeden útok. Někdy však bývá ten do očí bijící útok jen zástěrkou pro jiný, mnohem záludnější." pousmála jsem se.
"Ale na první pokus to bylo dobré. Velmi dobré. Nečekala jsem, že dojdeme tak daleko." neubránila jsem se tomu, abych ji pochválila.

Jak je tak sledoval, dostával horší a horší pocit z toho co viděl. Radši zavřel oči a na chvíli pokrčil nohy, takže nebylo vidět co provádí s rukama. Pro jistotu složil pečet a pak nohy zase nechal klesnout. U Hokage-sama jeden nikdy nevěděl. Mohla by dostat chuť ho přizabít a na to neměl náladu. Navíc nevypadala, že si ho všimla, nebo si ho schválně nevšímala. Což v obou případech rád uvítal.
Přemýšlel, že se zvedne a odejde, ale ty myšlenky a psychika mu vzali náladu na cokoliv. Dokonce se i zvednout a tak seděl a sledoval je netečně dál.