Tréninkové prostory

"Arigato." usmála jsem se vděčně na Mizukage a hned poté praštila Renjira do holeně, za jeho domýšlivé kecy, neboť mi bylo trapně i za něj. Pak jsem se vyškrábala na nohy a oprášila si šaty. Katanu jsem opět pevně držela v ruce.
"Ty se jdi osvěžit vodomile. Ale já jsem připravená na druhé kolo ihned."

Když jsem slyšela rozhovor těch dvou, opět mi zacukali koutky. Jinak to snad ani nešlo. Kývla jsem na Renjira, který se momentálně pasoval do role "skutečně silného nepřítele".
"Tak fajn, sežeň si něco k pití a napij se. Máš na to pět minut," ušklíbla jsem se a pak se obrátila k Ren.
"A ty máš zatím pauzu," mile jsem se na ní usmála. Ještě před chvíli říkala něco o ptácích a tak mi nepřipadalo zrovna nejvhodnější, aby jsem po ní hned teď něco chtěla. Když jsem jim oběma oznámila časový limit, začala jsem se sama protahovat, protože jsem to po ránu jaksi nestihla. Spaní mě příliš zaměstnávalo.

"Jop," kývl jsem na souhlas a přešel ke stromu, kde jsem původně vyčkával na opožděnou sensei, kde se mi konečně dopřálo chladivé osvěžení. Zmáčkl jsem kelímek a odešel ho vyhodit do koše. "Připraven," poupravil jsem si opasek a nastoupil naproti Kimiko.
Co bude teď?

Pauzu jsem využila opravdu naplno. Seděla jsem v trávě a relaxovala. I když jsem se snažila nedat najevo únavu. Celou dobu jsem strávila přemýšlením, co bude potom. A jestli přežiju bez úhony, nebo ne... Jakmile se objevil Renjiro, vstala jsem a byla připravená na cokoliv.

Přestala jsem se protahovat a kývla jsem na ty dva.
"Yosh, můžeme začít!"
Prokřupla jsem si ještě prsty na rukou a pak jsem se pustila do vysvětlování.
"Takže, čeká vás další cvičný souboj. Bude to jednoduché. Vy dva proti mě," zazubila jsem se na ně a čekala jsem na reakci.

"Teď se můžeš předvést, Ren," zamrkal jsem na sestru.
Vypadá dost mladě a.. nevinně a má tiky, jaký může mít zkušenosti, zase je to ale Mizukage. Jsem rád, že ji uvidím v akci.
"Čekám," ušklíbl jsem se a věnoval vyzývavý pohled Kimiko.

"Nejsem tvoje cvičená opice, nebudu dělat co řekneš." vyplázla jsem na bratra jazyk. Bylo mi však jasné, že mě nechá vydusit, dokud nepovolím. Nebyla jsem ráda středem pozornosti, takže jediná možnost jak z této trapné situace vycouvat, bylo... zaútočit. Udělala jsem několik kroků dopředu a začala házet shurikeny, jeden po druhém. Rozhazovala jsem je i do stran, pro případ, že by se Mizukage rozhodla jednoduše ukročit.

Tohle bylo tak roztomilé. Proč jenom každý začínal boj vrhacími zbraněmi?
"Nemusíte se držet tak při zemi," mrkla jsem na ty dva, odrazila se a vyskočila vysoko nad letící shurikeny. Zatím jsem nehodlala útočit. Chtěla jsem vědět, jak dokáží využít šance a bojovat jako tým.

Když Ren na chvilku zabavila Mizukage, odskočil jsem do lesíku za námi a hned, jak se mi podařilo zmizet na chvíli z dohledu, objevil se vedle mě Mizubunshin. Hned po dokončení pečetí a vyvolání mého společníka jsem si připravil pečetě další. Dal jsem si také záležet na ukrytí, aby Kimiko nic nepoznala. Klon vyběhl z lesa a mířil k protivníkovi.
Klon
Běžel jsem pod ní a byl připraven zaútočit. Ještě chvíli, ještě chvíli, teď!
S napřaženou katanou jsem vyskočil a zamířil přímo na trup Kimiko.

Spokojeně jsem se pousmála. Přesně tohle jsem od něj čekala. Mezitím jsem si připravila do rukou další kunaie a vyčkávala. Nechtěla jsem se připlést do Renjirova útoku.

Má spoustu úžasných technik... ale s čím se tu budu předvádět do čerta já?

[Budeme tu opět zítra večer ^^]

(velmi se omlouvám, ale hektické balení s vynervovanou mámou za zadkem si vyžádalo svůj čas xD
zítra odjíždím na lyžák, ale mám mobil s netem, takže budu odpovídat, jak to půjde x))

Koutkem oka jsem zaregistrovala, že Renjiro někam odběhl. a pak zase přiběhl.
Oh, bože, má pocit, že jsem blbá?
To už ovšem vyskakoval ke mně, a katanou mi mířil na hruď. Rychlost, s jakou se v mé ruce obejvila bo byla skutečně úctyhodná. Spíše jsem jí opřela, nežli co jiného zezhora napříč jeho katany držíc každý konec v jedné ruce a použila jsem jí jako opěrný bod. Následně jsem udělala na tyč defakto stojku, ze které jsem se přehoupla do kopu pravou nohou, mířícího jemu na obličej. Celé se to odehrálo ve slušné rychlosti.
"" Výborný výběr. Trup je část těla, se kterou se ve vzduchu nejhůře uhýbá," stihla jsem ještě během toho spíše vykřiknout, než prohlásit.

[jsme tu ! v pohodě, všichni to známe ^^]

Klon
"Takhle za letu vypadáte spíše jako kluk, Mizukage-sama." Vyhrkl jsem před rozprsknutím hlavy..
Něco na tom bude. Blesklo mi hlavou při poznámce mého dalšího já. Snažil jsem se soustředit a vymyslet nějaký účinný plán, který by Mizukage odrovnal rychle, jak to jen šlo.
Pečetě už byly složené, odrazil jsem se od stromu a objevil se před Kimiko. Suiton: Mizurappa

Složila jsem pečetě, zhruba v tom okamžiku, kdy byl Renjirův klon zničen.
"Bunshin no jutsu."
V tu chvíli to vypadalo, že jsem tu celkem čtyřikrát. Teprve v tomto okamžiku jsem si do ruky připravila kunaie s výbušnými lístky, a hodila je směrem na Mizukage. Doufala jsem, že dva útoky naráz, ji zaměstnají více.

Na čele mi vyskočila žilka.
Tak jako kluk, jo?!
Dopadla jsem na zem a s vražedným pohledem se obrátila ke křoví, ve kterém před tím zmizel Renjiro. To už se na mě ale z toho směru hnala vodní vlna. A z místa, kde stála Ren na mě letěli čtyři kunai s výbušnými lístky.
Bunshin?
Jenom jeden z nich byl pravý. Tentokrát to chtělo vyšší kalibr. Vyskočila jsem do vzduchu. Poprvé. Pak jsem uhodila o zem tyčí a odrazila se od ní do větší výšky. Vodní vlna zalila útok Ren a tím ho více méně zneškodnila. Já jsem mezítím vzhůru nohama vysoko ve vzduchu hodila po každém tři kunaie.

To jsi podělal, chlapče. Teď bude ještě nebezpečnější. Uchechtl jsem se. Chvíli na to Kimiko bravurně zneškodnila oba naše útoky. "Tohle zřejmě nejde vyhrát, ale co teda máme udělat," položil jsem si spíše řečnickou otázku. Co hodláš udělat, Ren? Zatím byla mimo nebezpečí, když v tom se na ni i na mě vyřítily kunaie. S těží se mi podařilo dvěma z nich vyhnout, poslední jsem odrazil po vytáhnutí katany. Pak jsem odskočil za Mizukage, tudíž teď stála mezi mnou a Ren.

Trapas... nemám žádný pořádný útok. Jen jsem smutně sledovala, jak můj kunai s výbušným lístkem zalila voda. Jakmile jsem viděla, že Renjiro stojí a čeká za Mizukage, měla jsem dost šílený nápad. Jednoznačně jsem tu totiž ten slabší článek, a necítím se vůbec jistě.
"Henge!"
Vzala jsem na sebe bratrovu podobu, spolu s bunshiny. Poté jsme se rozutekli okolo Mizukage s tasenými katanami.

Najednou se okolo mě objevilo spoustu Renjirů. Samozřejmě, že pravý byl jen jeden. Obrátila jsem se ve vzduchu a dopadla na zem na nohy. Kolik bije mi došlo, když jsem pohledem nenašla Ren. Narovnala jsem se a do ruky si připravila tyč. Druhá ruka mi zabloudila k jednomu z pouzder.
"Pěkný pokus Ren, ale jsi si jistá, že chceš, abych s tebou zacházela, jako s tvým bratrem?"

Výborný tah, Ren. Jistěže chce, nemá ráda, když ji někdo podceňuje.
Všiml jsem si, že má ruku na pouzdru s vybavením. "To bych ráda, Mizukage-sama!" Byl jsem připraven zablokovat pravděpodobné útoky kunai, či shurikeny pomocí katany. Teď jen nesmí použít kouřovou bombu. Nic takového jsem nechtěl riskovat, a tak jsem se pomocí Shunshinu probleskl přímo před ni a pokusil se zasáhnou šikmým sekem ruku, kterou hmatala po pouzdru.

Stejně jako Renjiro, i já jsem vyrazila kupředu. V běhu jsem skládala pečetě a zaregistrovala jsem, že brácha použil ženský rod. Skvělý plán, jsem zvědavá, jak toto dopadne... I když popravdě jsem doufala v jinou možnost. A sice, že bude s mým bratrem zacházet jako se mnou. Co už.

Fajn, pousmála jsem se. To už se ale u mě objevil jeden Renjiro.
Sakra, to byla rychlost!
Stěží jsem stihla vykrýt sek pomocí bo, která teď byla kolmo ke kataně, zhruba v jejím středu.
"Máš pocit, že jsem blbá, Renjiro?" zavrčela jsem. Samozřejmě, že jsem poznala Shunshin. Nebylo ale moc času na mluvení. Z pouzdra jsem vytáhla kunai, kterým jsem vyblokovala meč Renjira momentálně po mé pravé straně, zatímco jsem se sehnula, abych se vyhnula seku do zad a vykopla tentýmž směrem. Z leva mě kryl Renjiro a ze předu jeho meč a moje hůl.

[nejsem si úplně jistý, jestli jsem to dobře pochopil, když tak se omlouvám xD]

Neuvěřitelný postřeh, ale ještěže tak. Nestihl bych zastavit útok.
"To bych si přece nedovolil," uchechtl jsem se a zadíval se jí přímo do očí. Byli jsme v celkem patové situaci, chvíli mi trvalo, než jsem se rozhodl jak se z toho dostat. Katanu jsem vzal zpět a zabodl ho do země. Sehnul jsem se, abych Mizukage podkopl nohy. Pro jistotu jsem se připravil na "roztečení".

Pochopitelně, že bunshiny zmizely, jakmile byla prověřena jejich skutečnost. Uvědomila jsem si, že tu stojím jak nahá v trní. Že se mi ani trochu nepovedlo zamaskovat, kde jsem. Nezbylo mi nic moc jiného, než se znovu chopit katany a využít toho, že se Renjiro sehl. Ostřím jsem zamířila Mizukage na krk.

Všechny osoby na které jsem reagovala byly pouhé kopie. Renjiro mezitím stáhnul svou katanu, ale zaútočil poněkud jiným způsobem. A do toho se ještě přidala Ren. Byli vážně celkem pěkně sesynchronizovaní. K úhybu jsem použila bo, kterou jsem, poté co jsem ji zapřela o zem, jednoduše použila jako podpěru pro stojku, tentokrát na jedné ruce. Druhou jsem hodila kunai, který jsem do té doby svírala v ruce Renjirovi do zad. O chvíli později jsem již dopadla pár metrů od nich, s tyčí v ruce.
"Líbí se mi vaše spolupráce," pousmála jsem se.

Skoro!
Kimiko kunai mnou proletěl jako nůž máslem. Jakmile odskočila, sebral jsem katanu a odskočil jsem taktéž.
"Whew," udýchaně jsem vzdychl. Narovnal jsem se a vítězně se pousmál.
Nečekal jsem, že Ren dokáže takhle perfektně bojovat. Překvapila mě.
"Skončili jsme, Mizukage-sama?" pohlédl jsem na Kimiko.

Vrátila jsem si zpět svou podobu a stála po boku Renjira. Šťastně jsem se usmívala, protože jsme byli pochválení.
"To je super! Pochvalaaa!" šťastně jsem si povyskočila a rozpustile se zasmála. Hned nato jsem zvážněla, zvedla hlavu ke svému bratrovi a s vykulenýma očima ho zatahala za rukáv.
"Nemáš něco k pití?"

Chvilkově jsem se zamyslel a zadíval na křivky naší Mizukage. Tělo ženské má, ale na první pohled by opravdu mohla působit jako kluk.
Při otázce Ren jsem začal taky mít docela žízeň. "Pití by bodlo," z pasu jsem si vzal lahvičku a napil se pár osvěžujícím doušky. Zbytek jsem hodil Ren. "Mám," usmál jsem se.

"Díky." šťastně jsem se usmála a mezitím co jsem likvidovala obsah lahve jsem se usadila na zem. Vítr si pohrával s mými vlasy, takže už mi ani nebylo takové horko jako před chvílí. Že bratr nestydatě zíral na Mizukage, to jsem přešla. Pro jistotu jsem se ale od něj držela dál, kdyby se mu rozhodla dát výchovnou lekci.

Upevnila jsem si hůl na záda a přikývla.
"Ano, skončila," usmála jsem se na ně. V tu chvíli ke mě doběhl jakýsi zadýchaný Jounin, který mi sdělil, že se jim konečně podařilo shromáždit rýži. V očích se mi objevil záblesk a já se znovu obrátila na ty dva.
"Co by jste říkali na misi?"

(Bráška se někde fláká, snad nevadí že ho předběhnu xD)
V mých očích se zablesklo a popadl mě amok... totiž nadšení.
"Anooo! Chceme misi! Že ano Renji?" šťastně jsem se usmívala a čekala, až na to i můj bráška kývne.

Přišel jsem k Ren a pošeptal jí do ucha. "Kolik myslíš, že je Mizukage?" znovu jsem se postavil do pozoru a naslouchal.
Zpráva o misi mě dost potěšila. Po té době flákání by docela bodla. "Mise by byla fajnová, o co jde?" zajímal jsem se.

Pousmála jsem se jejich nadšení pro práci.
"O co? Doprovodíte karavanu do Iwi."
Na chvíli jsem zmlkla a zatvářila se zamyšleně.
"Až najdu vašeho senseie..." zamumlala jsem sama pro sebe.

Vykulila jsem oči a zamrkala. Sensei?
"Mizukage-sama, a kdo je náš sensei?" zeptala jsem s obrovským zájmem, který byl z mého hlasu více než patrný. Doufala jsem, že to bude někdo silný. Někdo, kdo nás hodně naučí, protože mám přece v plánu stát se legendární kunoichi. A to hodně záleží i na tom, kdo mě bude učit.

Zajímavé..
Zpráva mě docela překvapila, nečekal jsem, že dostaneme už teď nějakého senseie.
Stál jsem stále na stejném místě a čekal na odpověď Kimiko.

Zacukaly mi koutky.
"Kdo? Shimonu Awa, aktuálně velitel jouninů. Původně jsem ho chtěla poslat na misi samotného, ale nakonec jsem si to rozmyslela," vysvětlila jsem a pak se obrátila na Jounina, který zde stále setrvával. Prohodila jsem k němu pár slov a on odběhnul. Pak jsem se obrátila na ty dva a zamyšleně je přelétla pohledem.

Z ničeho nic zesílil vítr, stromy se pod tlakem pomalu začaly prohýbat. Ptáci opustily svá hnízda. Pláště, kousky oblečení a vlasy se zvedaly ve větru.
Po souboji mě to ochlazení nevadilo, spíše naopak. Shimonu ? To jméno mi bylo povědomé, ale nedokázal jsem si jeho tvář vybavit. "A jakou karavanu máte přesně na mysli?"

Seděla jsem v trávě a momentálně byla mnohem více zaujatá pozorováním ptáků na obloze. Velitel jouninů? Myslela jsem, že takoví musejí být extrémně chytří. Umět z fleku vymýšlet geniální strategie a tak podobně... Snad to není na úkor jeho síly. Zamyšleně jsem se podívala na svého bratra.

Kdežto tohle je pravý opak. Hora svalů, mozek žádný. Začala jsem se smát.

Objavil som sa pri svojich figurínach ktoré som tak rád ničil. Veci som si hodil k jednej ktorá bola najbližšie a bol som pripravení. V duchu som si zopakoval pečate a kúsol som sa do prsta. Začal som skladať pečate a jednou rukou dlaňou k zemi som udrel. Predomnou sa objavil poriadny mrak dymu. Keď sa začal dym ako tak miznúť objavili sa tam prvé obrysy tvora.
tento tvor sa objavoval postupne. Veľký kolem jednoho metru. čierne oči, biela srsť a jedna tlapka nahoru ako na pozdrav alebo plácnutie. Iba som čupel a čakal čo teraz bude. Bolo ticho ale následne iba skočila na mňa a začala ma olizovať po tvári. Jupí... sem tady... Ahoj, Ahoj.. ahoj... myšlienkovou cestou oznamovala všetkým. Ja som sa iba smial a snažil som sa ju odstrčiť ale to sa jednoducho nedalo.

(všem se omlouvám, měla jsem toho trochu moc. Teď bych měla být už zase normálně aktivní)

Už už jsem otevírala pusu, abych odpvěděla, když jsem zaslechla, nebo spíš zamyslela onen povyk. Stále s otevřenou pusou jsem se obrátila směrem, odkud vycházel.
"My o vlku..." zamumlala jsem si pro sebe, když jsem spatřila o kus dál Shimona a ...
Kočička?!
Pomalu jsem se k němu vydala a zastavila se těně před ním.
"Pořídil jste si domácího mazlíčka?" nadhodila jsem při pohledu na tu roztomilou bílou hromádku chlupů, která měla ovšem tak trochu špatnou velikost.

Keď sa mi podarilo Akane dať zo seba dole začal som ju škrabkať pod krkom. Yuuuuuu...Ako som ju škrabkal tak sa hodila na chrbát až to zadunelo. Hore bruchom aj labkami som ju začal škrabkať na bruchu. Otec mi dobre povedal čo sa jej páči a čo nie. V tom prišla Kimiko. Otočil som sa na ňu a zatiaľ som stále škrabkal akane. no na jej rozmery by bola dobrá aspoň metla alebo niečo väčšie. Pousmial som sa a odpovedal No... aj to... ale tak nielen mazlíček...pri boji je tiež užitočná... Akane spokojne ležala na chrbte hore bruchom a priadla dosť nahlas.

Pozorovala jsem to divné zvíře. Neměla jsem k tomu komentář. Z kapsy jsem vytáhla lízátko a strčila si ho do pusy. Tenhle nás bude doprovázet na misi? Chovatel z povolání?

Odpovědi se zřejmě nedočkáme. Že by to byl on?
Podíval jsem se na Ren a vydal se za Kimiko, která se střetla s nejspíš naším budoucím senseiem.
Nemohl jsem si nevšimnout té obludky, co se tu válela. Dokázala mi přivodit úsměv na rtech, protože něco tak roztomilého a zároveň hrůzu nahánějícího se jen tak nevidí.
Kývl jsem na pozdrav a čekal, jak se to dál bude vyvíjet.

Nadzvedla jsem obočí při pohledu na Shimonova mazlíčka. Pak jsem se to ale rozhodla hodit za hlavu.
"No... ehm... tak by jste mohl nechat toho mazlení, protože vás chci představit týmu dva, který od teď oficiálně vedete," pousmála jsem se a čekala na jeho reakci. Mezitím jsem se ohlédla přes rameno směrem k těm dvěma. Lépe řečeno na Ren, protože Renjiro mi stál přímo za ramenem.
"A pak vás všechny čeká ta mise..."

Udivene a prekvapene som sa pozrel na Kimiko a potom na toho chalana a následne na dievča. Tým? To bude iba na túto misiu však... Tak to nebude problém... Kto by chcel ukradnúť ryžu? Možno jedine nejakej hladovej... zasmial som sa a prekvapene som sa postavil a pozeral na všetkých. Akane chvíľku trvalo kým sa pozbierala a uvedomila si že ju neškrabkám. Ja som tam len tak stál a debatil, zrejme o niečom vážno ale ona sklonila hlavu tak aby mi podobrala ruku a mal som ju aspoň na nej. A tak som ju škrabkal a ďalej pokračoval A vlastne kedy bude misia? Financie a zábava trochu stagnuje.... opýtal som sa zvedavo.

Podívala jsem se na něj a pousmála se.
"Na jak dlouho to bude, to se ještě uvidí," řekla jsem neurčitě, ikdyž sama jsem měla již velmi přesnou představu.
"A co se týče mise, můžete na ní vyrazit hned jak budete připravení. Naopak by to bylo vhodné, rýže už čeká v přístavu," zamrkala jsem a zhoupla se z pat na špičky.
"Tsuchikage prosil o rychlé dodání a i tak je to odsuď do Iwy pěkný kus cesty."

"Ta karavana převáží rýži? Vážně nebezpečná mise," prohodil jsem se značným sarkazmem v hlase. Na druhou stranu se mi to zdálo dobré kvůli Ren. Podíval jsem se na Kimiko, pak na Ren a nakonec na toho novýho týpka. "Renjiro," představil jsem se. Drkl jsem ramenem do sestry, aby se taky aspoň představila.

Hodila jsem načuřený výraz a dloubla Renjira do žeber tím nejbolestivějším způsobem, jakého jsem byla schopná.
"A já jsem Ren, ráda vás poznávám." usmála jsem se, i když byla pravda, že nové lidi vůbec ráda nepoznávám. Mizukage byla výjimka, tady totiž zvítězila má zvědavost. Těšila jsem se, že konečně vytáhnu paty z Kiri, takže mi bylo víceméně všechno fuk. Nevadilo mi ani, že mise je náročností vhodná pro kojence, nevadilo mi, že budu čas trávit s cizím člověkem, vadilo mi jen, že do mě Renjiro drká, jako kdybych byla nesvéprávná.

No jó ja na vás čekal a vy nic... zamrmlal si pre seba a myšlienkou vyslal Akane správu. Je čas ísť... teraz mám povinnosti hneď ako budem mať čas tak ťa zavolám dobré...? Yosh Nii-chan... mnej se... myšlienku odoslala všetkým prítomným a naposledy ma olízla na tvári a ozvalo sa iba "puf" a nebolo po nej ani stopy. Začal som si utierať olíznutú tvár a následne povedal. Shimonu... teší ma odvetil som jednoducho. Zobral som si svoje veci čo boli neďaleko a dal som si ruky do vreciek. No tak čo ste pripravení ideme?... povedal to tak akoby čakal dosť dlho len na nich.

"Jop, jdeme..." prohlédl jsem si všechny možné úchyty a zjistil, že u sebe nemám žádné pití ani nic podobně osvěžujícího, "jen se při odchodu stavíme pro nějakou vodu." Ušklíbl jsem se a odstoupil od nich stranou. Mírně jsem se protáhl a čekal, až také vyjdou. "Mějte se, Mizukage..." rozloučil jsem se zády k ní a pozoroval oblohu.

"Nashledanou Mizukage-sama." usmála jsem se a byla připravená vyrazit. Začínala jsem se opravdu těšit.