Tréninkové prostory

Po dlouhé době čekání jsem se tu začala pěkně nudit.
Já chápu, že mizukage má hodně práce, nezlobím se na ni, ale tohle se prostě nedá, napadlo mě.
Vstala jsem a začala rázovat kolem jezera. Ale to taky není bůhvíjaká zábava, takže jsem vzala z pouzdra pár kunaiů a začala je házet do terčů.

Hisagi

Sedel som na zemi opretý o strom no v tom som počul kunai ktorý sa blížil trafil do stromu o ktorý som bol opretý ale z druhej strany a trafil ešte aj jednu z mojich bublín ktorých tam bolo zrazu celkom dosť.

"Jáj, promiň..."
Když jsem si všimla, kam jsem se trefila, okamžitě jsem přestala házet. Rozpačitě jsem se rozhlédla a obdarovala ho provinilým úsměvem.

Mauro

Postavil som sa a pozrel som sa na ňu.Nevadí nič sa nestalo...Povedal som a pousmial som sa.Sama trénuješ ?Spýtal som sa jej a čakal som na jej odpoved.

Taku


Dojdu důstojným krokem na cvičiště a postavím se někde stranou. Začnu si bedlivě prohlížet lidi okolo.

"Popravdě to není žádný trénink," pokrčila jsem rameny. "Mizukage mi řekla, že tu na ní mám počkat, ale nejspíš se někde musela zdržet, tak jsem si z nudy začala házet... A co tu děláš ty?"

Hisagi

Prišiel som si trochu oddýchnuťPovedal som a pousmial som sa.A čo si mala trénovať ?Spýtal som sa jej z úsmevom a čakal som.

"Vlastně ani nevím," pokrčila jsem rameny. Napadlo mě sice, o co může jít, ale mizukage říkala, že to je tajné.

Dorazila jsem na místo a unaveně se protáhla. Už jsem před sebou viděla postel...krásnou měkkou postel a zamilovaně jsem se usmála. Pak mi došlo že jsem ale venku a povzdechla jsem si. "Sayo...promin nějak mě tam zdrželi" Došla jsem k ní.

Hisagi

Už prišla tvoja senseika...Povedal som a uklonil som sa pred mizukage.No ja už pôjdem možno sa uvidíme neskôr...Dodal som a pomaly som šiel preč ( Presun ).

"To je v pořádku," usmála jsem se, "vím, že máte hodně práce."
Zamávala jsem Hisagiho a upřela svoje oči na mizukage.

"Um máš ten svitek který jsem ti dávala? s tou mojí smlouvou?"
Upřela jsem na ní oči a doufala že ho má.
Nerada bych aby se někde ztratil.

"Měla bych ho mít," odpověděla jsem a zahrabala v tašce, kterou jsem měla u sebe. Naštěstí tam ten svitek byl. vytáhla jsem ho a vítězoslavně se usmála. Pak jsem se ale začala tvářit trochu vážněji.

"Dobrá...a pečetě na přivolání které jsem ti dala taky už umíš?"
Vzala jsem si od ní svitek a rozvinula ho na zemi.

Přivřela jsem oči a zopakovala si pečetě.
"Jo, umím..." přikývla jsem a pozorně si prohlížela svitek.

"No v tom případě ti nebrání nic v tom abys uzavřela smlouvu s liškami, respektive s Naem" Sedla jsem si na zem ke svitku. "Kousni se do prstu a podepiš se svou krví...tady" Ukázala jsem na místo na svitku.

Neváhala jsem a zahryzla se do prstu. V ústech zalechtala kovová pachuť. Sehnula jsem se a nakreslila trochu roztřesený podpis. Jak porušená kůže klouzala po papíru, neustále jsem cítila protržené místo. Kupodivu to nebylo nepříjemné, právě naopak. Sedla jsem si před svitek a očekávala další rozkazy.

"No a teď ty pečetě..zkus ho přivolat"
Pobídla jsem jí a sledovala její podpis.

Zopakovala jsem pečetě a přitiskla ruku k zemi. Napjatě jsem očekávala, co se stane.

V obláčku kouře se objevil lišák kterého mohla vidět již předtím.
Lehce zmateně se rozhlídl i když po rozmluvě s matkou to očekával.
"Řekla bych, že se můžete začít seznamovat. Musím jít a zorganizovat výpravu do Iwagakure, jestli budeš chtít jít taky přijď se mi ohlásit."
Protáhla jsem se a rychle jsem zmizela abych mohla pracovat.
-Přesun-

//Viděla bych to tak že za něj můžeš psát sama ^^ Tvoje liška je Nao ale jestli chceš můžeš mu říkat jinak. Jeho orientační schopnosti jsou tady->https://naruto-rpg.forumczech.com/t227-lisky-yasuraka-yuki
A je jen na tobě co k němu přidáš ^^

"Děkuji, to zní zajímavě. Možná se pak stavím," usmála jsem se a prohlídla si lišáka. Vypadal tak roztomile. Byla jsem si jistá, že si budeme rozumět.
"Ehm... ahoj. Já jsem Saya. Jak se jmenuješ?" začala jsem rozhovor.
"Nao," odpověděl lišák. Vypadalo to, že už se trochu rozkoukal. Přišel ke mně blíž a pozorně si mě prohlížel, stejně jako já jeho.

Pomalu, stejně jako obvykle jsem došel až sem. Bylo to tu stejné, jako pokaždé. Mraky zahalující oblohu, studené jezero a tráva se stromy všude okolo. V posledních dnech jsem si tohle místo dost oblíbil. Pomalu jsme kráčel při břehu, když jsem uviděl Sayu i s liškou, která se k ní pomalu blížila. Pak si sedla a prohlíželi se navzájem. Napadlo mě, že by z toho byl dobrý obrázek. Přišel jsem ještě blíž, na dálku, kde by si mě už mohli všimnout, ale zatím jsem nic neříkal. Nechtěl jsem rušit.

"Hezké jméno," pousmála jsem se. "Děkuju, žes souhlasil, že mi pomůžeš. Doufám, že budeme dobří přátelé."
"To nestojí za řeč," pohodil hlavou Nao a otočil se na Shira, který právě přišel. Obrátila jsem hlavu směrem, kterým se díval.
"Jé, ahoj!" zamávala jsem. "Nao, tohle je Shiro, Shiro, tohle je Nao."
Postavila jsem se mezi ně, abych je mohla představit. Nao vypadal, že moc nechápe, o co jde, ale přišel k Shirovi blíž a zadíval se mu do obličeje.
"Těší mě," zamumlal.

Mě víc.
Usmál jsem se zpátky a pak jsme koukl na Sayu.
Už jste s Mizukage-sensei, teda s Mizukage-sama skončili?
Stále jsme měl na ústech úsměv, ostatně jako vždy. Nedával jsem nic najevo, své předešlé myšlenky ani nic, o čem jsme měl v plánu ještě přemýšlet.

"Jo," přikývla jsem. "Trénovali jsme Kuchiyose. A jak vidíš, povedlo se. Měla jsem v plánu vyzkoušet naší spolupráci s Naem. Ty jdeš asi taky trénovat, co?"
Nao se mezitím vrátil a sedl si vedle mě. Sehnula jsem se, abych ho mohla pohladit po hlavě a usmála se na něj.

Jo, měl jsem to v plánu. Vlastně jsme už i vymyslel, co bych trénoval, ale to asi chvíli zabere. Budu se muset snažit. Mimochodem gratuluji.
Sedl jsem si oproti něm.
Nemůžu se dočkat nějaké mise. Doufám, že žádnou nepokazím.

"Jo.. mizukage říkala něco o výpravě do Iwy, jestli se nechci přidat. Mohli bychom se jít zeptat," navrhla jsem. Mohla by to být zajímavá zkušenost.

Výprava do Iwy?
Hned jsem zpozorněl, jelikož mě to dost zajímalo. Možnost vycestovat do jiné země, něco se přiučit.. i když pravděpodobně šlo jen o nějakou administrativní záležitost, ale stejně mě to táhlo.
Myslíš, že bych mohl? Bylo by to vážně úžasné..

"To jo. Jak jsem řekla, za zeptání nic nedáme," pokrčila jsem rameny. "Jdeme?"

Taku


Přistoupím potichu za tu dvojičku a dám o sobě vědět až klepnutím hole o zem. Jistě že bys mohl. Tsuchikage pozval všechny kage a příslušníky vesnic na oslavu. Čekám že vy dva půjdete. A že nám neuděláte ostudu.

Bouchnutí mě celkem překvapilo, takže jsme se rychle vyšvihl na nohy a koukal, odkud pochází. Chvíli jsem překvapeně civěl a pak jsem se vzpamatoval.
Mockrát děkuji, budu se snažit!
Nevěděl jsem, co do mě vešlo, ale ten člověk vzbuzoval respekt. Pak mě osvítilo a já si vybavoval, kdo to je. Jeho složku jsem měl mezi prvními, do kterých jsem se podíval.

Taku


Viděl jsem jak ten kluk poskočil a musel jsem se usmát. Snad jsem tě nepolekal? To by se ninjovi stát nemělo.

Hisagi

Ležal som v bubline ktorá bola tak päť - šesť metrov nad zemou a to pomocou techniky Floating Bubble Technique a popri tom som si čítal knihu a dúfal som že bublina nepraskne bol by to tvrdý pád na zem.

Lekla jsem se a rychle se otočila za zvukem.
"Eh.. no, pokusím se," vysoukala jsem ze sebe a zvedla se ze země.
"Já už bych šel... jestli mě teda k něčemu nepotřebuješ," ozval se Nao. Cítila jsem se trochu provinile, že jsem ho tu nechala a nevšímala si ho.
"Jasně, když tě budu potřebovat, zavolám," odpověděla jsem a sledovala, jak mizí v obláčku dýmu.

Vím, že by nemělo.. to jen ostražitost, kdyby náhodou.
Hlavou mi proběhl předešlí incident s únosem. Usmál jsem se a pak jsme namířil svůj pohled na Sayu.
Měli bychom se jít k Mizukage-sama zapsat, nebo jí to oznámit.

Hisagi

Videl som na zemi skupinku ľudí a aj môj ho dočasného senseia. Schoval som si knihu a zrušil som techniku zoskočil som na zem a prišiel som k ním.Dobrý deň...Povedal som smerom na senseia.Ahojte...Pozdravil som ostatných.Už viete kto je další v týme ?Spýtal som sa ho a čakal som.

Taku


Otočím se na Hisagiho. Nevím. Mizukage v tom má trošku nepořádek. Zatím jsme jen dva, což neni pro nějáké mise ideální.

"Pravda," odpověděla jsem Shirovi. "Omluvte nás, jdeme se podívat za mizukage."
Pomalým krokem jsem se rozešla pryč ze cvičiště.
(přesun)

Hisagi

Iba som im zamával rukou.Aha...no nevadí...Povedal som potichšie a pozrel som s ana neho.A nejaký tréning ?Spýtal som sa pričom som sa pousmial a čakal som na jeho odpoved.

Hisagi

Tam sa my najlepšie číta a oddychuje...Povedal som a pousmial som sa.No už po väčšinou iba techniky spojené z bublinami...a trochu taijutsu to je asi všetko...Dodal som a pozrel som sa na neho.A do Iwagakure no sato ideme aj my ?Spýtal som sa ho a čakal som.

Taku


Jistě. Přece bys nechtěl sedět na zadku, když můžeš poznat kus světa. Pro zatím si trošku protáhneme nohy. Klasický taijutsu souboj. Jako bych byl kterýkoliv jiný protivník. Trošku si poodstoupím a čekám.

Hisagi

Dobre teda...Povedal som a pousmial som sa už dopredu som vedel že bude mať naozaj veľa skúseností a podla vystupovania bol v armáde čo som nemohol podceniť.Odložil som si veci ktoré som teraz nepotreboval a zaútočil som na neho a to takže som ho šiel udrieť naznačil som úder z pravou rukou a nakoniec som udrel z ľavou rukou.

Taku


Jeho prvnímu výpadu uhnu a dostanu se přímo do cesty druhé ráně. V poslední chvíli se mi povede úder odklonit volnou rukou (pravačka) a Hisagiho pěst mi lízne tvář. V momentě kdy je Hisagi v dopřahu, mi vystřelí levačka. Otevřenou dlaní mířím na hrudník s cílem Hisagiho odstrčit z dosahu.

Hisagi

Pred jeho úderom do hrudy som sa snažil odskočiť aj ked sa my to nepodarilo na 100 percent a trochu ma zasiahol a tým pádom aj odstrčil no neváhal som a pristúpil som k nemu a snažil som sa ho kopnúť z pravou nohou do stehna z boku ak by sa my to podarilo tak by sa mierne prehol na tú stranu a otvoril by sa my priestor na dlaší útok.

Taku


Když vykopnul nohou, jen udělám úkrok dozadu a nechám ho promáchnout. Hned jak promáchne, vykročím vpřed a pokusím se ho udeřit loktem do hrudi. Rychle a tvrdě.

Hisagi

Ruky som mal neustále pred sebou dal som ich pri seba tak aby do nich udrel jednu nohu som posunul viacej do zadu aby som sa zaprel pretože úder vyzeral byť silný a nechcel som aby som padol na zem to by bol koniec. Ak udrie do mojich rúk tak ho okamžite aj odsotím a z nohou čo som mal zadu by som sa ho znova pokúsil rýchlo kopnúť do stehna.

Taku


Dostal jsem plný úder na stehno. S normálním člověkem by to asi hnulo, ale mých 90 kilo bylo víc než dost abych zůstal stát. Tím že před sebe dal ruce, tak mi je krásně nabídnul. Vezmu ho za zápěstí, udělám poloviční otočku a zkusím ho přehodit přes záda.

Hisagi

čakal som že s ním môj kop pohne ale nepohol čo ma zaskočilo úder som síce vykryl ale náhle ma prehodil padol som tvrdo na chrbát no v tom momente som ho jednou nohou kopol z druhej strany kolena dúfal som že mu aspoň podrazím nohu a jeho to spomalí a budem mať dosť času na postavenie sa zo zeme.

Taku


Nevíš jestli to byl tvůj kop co mě donutil k ústupu, ale tak či tak jsem se stáhnul a nechal tě zvednout. Seberu ze země svou hůl a opřu se o ní. Několik dobrých rad... předně, pořádně si protivníka prohlédni. Už když se na mě podíváš, musí ti být jasné že se pokusím využít svou váhu, takže si příjdu blízko a složím tě pomocí pák. Proti takovým jako jsem já si musíš nutně udržet dostatečný odstup a jen je zasypávat ranami.