Tréninkové prostory

"Jasně," zazubila jsem se. Měla jsem obrovskou radost. Oba dva svitky jsem křečovitě držela u sebe, ale ne tolik, abych je poškodila.
" Děkuji vám za ten papír. Jinak mám se podepsat hned, nebo s tím mám ještě počkat?" obrátila jsem se na mizukage.

"Podepíšeš to až se dohodneš s jejím synem a naučíš se tu techniku" Usmála jsem se a přišla k ní. "Jinak, vše co se tu stalo a odehrálo v kanceláři zatím nikomu neříkej" Mrkla jsem na ní a poplácala jí po rameni. "Hlavně si pořádně odpočiň"

"Jasně," zopakovala. Moje srdce praskalo hrdostí. Bude těžké nepochlubit se Shirovi, hned jak přijdu domů, ale nějak to zvládnu.
"Tak na shledanou... těším se na další trénink." usmála jsem se a šla splnit podlení příkaz. Tedy odpočinout si.
(přesun)

Kývla jsem a když zmizela sklonila jsme hlavu a moje nálada klesla na bod mrazu. Pane bože...nevydržím být v přítomností jiných lidí...to se prostě nedá. Celý roky jsem byla sama a teď jsem Mizukage která se musí stýkat s lidmi Zmoženě jsem si zajela rukou do vlasů a zavřela oči. Nemohla jsem tvrdit že ty děcka nemám ráda, vlastně jsem je ráda měla ale být v přítomnosti jiných lidí bylo prostě utrpení a držet si úsměv taky stálo spoustu sil.
Pomalým krokem jsem zamířila domu abych si odpočinula.
-přesun-

Pomalu, jako obvykle jsme došli až sem. Chvíli jsme jen stál a koukal na jezírko a pak jsem si zopakoval chození po vodě. Šlo mi to bezproblémově, no snažil jsem se tím jen oddálit skutečnost, že nevím, jak vytvořím nějakou techniku. na souši jsem vytáhl meč a chvíli s ním jen tak naprázdno sekal.

Když jsem spatřila jezero, neodolala jsem a rozběhla se k němu. Tentokrát už mi toto cvičení nedělalo žádné problémy. Běhala jsem po hladině, jako by to byla ta nejnormálnější věc na světě. Nejspíš jsem se chovala jako malé dítě, ale bylo mi to jedno. Po chvilce jsem se vrátila k Shirovi. Tak nějak jsem neměla co dělat, tak jsem se motala okolo něj.
"Hmm... máš nějakej plán?" řekla jsem jakoby mimochodem. Aby to vypadalo, že se nenudím, házela jsem si kunai na stromy. Tohle mě docela bavilo a byla to jediná věc na Akademii, ve které jsem byla trochu dobrá.

Ani ne. Vlastně vůbec. Měl bych se zeptat Mizukage-sensei, jak ovládat větrnou chakru.
Pak jsem se na ni podíval.
Myslím, že by bylo užitečné kdybychom uměli kombinovat naše útoky. Hodilo by se to.
Řekl jsem a čekal na reakci.

"Kombinovat útoky...to zní dobře," pokrčila jsem rameny. "Jenže jak to máme udělat, když ještě žádné útoky neumíme?"
Jedním z kunaiů jsem připíchla ke stromu lístek, který zrovna padal dolů. Byla to spíš náhoda, že se mi to povedlo. Ani jsem si toho nevšimla, protože ještě než se stačil zapíchnout, otočila jsem se na Shira. Nebylo by moc slušné, kdybych s ním mluvila a při tom dělala něco jiného.

O to právě jde. Chci se stát silnějším, takže se musím naučit ovládat Fuuton. Až toho bude schopen, naučím se i pečetící techniky a tím pro mě začne nová éra žití.
Trochu mě překvapovalo, proč mluvím právě o tomhle, ale mé flegmatické náladě to bylo v té chvíli i jedno.

"Už zase... jako kniha..." poznamenala jsem.
Něco na tom ale přece jen bylo. Donutilo mě to přemýšlet. Vrátila jsem se ke svému stromu.
"Páni..." vydechla jsem při pohledu na kunai a list na stromě.
"Taky chci být silná," mluvila jsem, zatímco jsem házela a snažila se trefovat různé cíle jako suky nebo nerovnosti kůry. "Jenže ono to není tak lehký. Chce to spoustu dřiny, potu a slz. Nejspíš to bude trvat ještě dlouho, než se ze mě stane shinobi, na kterého bude moci být naše vesnice hrdá. Ale já to přijímám. Zesílíme spolu, jo?"
A sakra...už mluvím jak on... napadlo mě, ale neřešila jsem to. Další padající list, který jsem se snažila trefit, byl důležitější.

Nemluvím jako kniha proto, že chci, ale proto, že tomu věřím.
Odpověděl jsem na její poznámku a dál jsem poslouchal co mluví. Pak jsem odpověděl.
Hodně z nás se chce stát silnými. Ale příjmám. Až zesílíme, budeme alespoň k něčemu a nebudeme žít na nic. I když se říká, že je důležitá cesta a ne cíl.
Pak jsem si uvědomil, že už vážně mluvím jako učebnice, takže jsem ztichl. Pak jsem se zase soustředil na cvičení s mečem a strefoval jsem všechno, co přišlo do cesty.

"Můj cíl se nikdy nesplní. Nikdy se nepřestanu snažit."
Házela jsem dál a dál, dokud mi nedošly kunaie.¨
"Tohle je stejně k ničemu...dojdu si pro terče," poznamenala jsem, když jsem posbírala všechny zbraně a šla vybrat pár terčů.

To už je na tobě..
Pak jsem přestal sekat mečem a radši jsem se soustředil na chakru. Snažil jsem se ji uvolňovat, nebo alespoň zachytit, kde použiju fuuton. Šlo to dost špatně a nevěděl jsem, jestli se mi to vůbec bez rady a pomoci někoho zkušeného povede.

Přinesla jsem si tři terče a rozestavěla je kousek od sebe. Jeden kunai jsem na zkoušku hodila po tom nejbližším. Zapíchl se jen kousek od středu. Pousmála jsem se a zkusila to znovu. Druhý kunai se zapíchl hned vedle prvního a oba dva vypadly z terče. Rozhodla jsem se mířit na dva terče naráz. Přesnost se sice o hodně snížila, ale to nevadilo. Zkoušela jsem to znovu a znovu.

Začal jsem se nudit. Koukal jsem se kolem sebe, jestli nenajdu nějakou zábavu, ale na nic jsem nepřicházel. Po chvilkách jsem se soustředila zkoušel koncentrovat chakru, ale bylo to zatraceně těžké. Pak jsem chvíli pozoroval Sayu, ale i to mě po chvíli přešlo. Začalo mě to vážně otravovat, takže jsem pak přešel do středu jezírka. Snažil jsem se vzpomenout na něco o pečetících technikách, no moc mě toho nenapadalo.

Ještě chvíli jsem si jen tak házela. Řekla bych, že jsem se i zlepšila. Kunaie sice stále mířily stejně daleko od středu, byly ale mnohem rychlejší. Přesnost se ještě vypiluje. Když jsem se soustředila, dokázala jsem se trefit, ale v boji nebude na soustředění čas. Sesbírala jsem si své zbraně a šla za Shirem na jezero.
"Je tu pěkná nuda, co? Trénink je na nic, když nevíš, co trénovat."

Juuro Kaya
Vedle mého klona v křoví kousek od studentíku se zformoval podivný vodní ovál a nakonec začal dostávat lidské tvary a vytvarovalo se z něj mé tělo. Dostal jsem barvu a už jsem dřepěl vedle svého klona, kývnul jsem na něj a ten se proměnil v kaluž vody, tohle už jsem dokázal zvládnout sám. Podíval jsem se na dva studentíky před sebou a nemohl jsem se více než pousmát. Postavil jsem se na nohy, vzpřímil se a skočil jsem několik metrů před ně.
"Zdravím. S tím tréninkem bych vám mohl pomoct, pokud byste chtěli."
Uklonil jsem se každému z nich.

Hned jsem se otočil za hlasem v naději, že je to další z lišek Mizukage-sensei. Místo toho tam stál člověk, kterého jsem v životě neviděl. Pomoc při tréninku by se hodila, ale víc mě zajímalo, kdo to je. Pokud by nám byl přidělen nový sensei, Mizukage by nám to řekla.
A mohl bych nejdřív vědět, kdo nám nabízí ten trénink?
Zeptal jsem se trochu podezřívavě.

Otočila jsem se na toho člověka a trochu se zamračila. Nemám ráda cizí lidi... Tohle bylo jiné než normálně, protože jsem vůbec netušila kdo to je a proč nám chce pomáhat. Bylo jasné, že nový sensei to není, protože mizukage-sama mi řekla, že si mě chce nechat u sebe. Raději jsem nic neříkala a čekala jsem, jak se to vyvine.

Juuro Kaya
Podíval jsem se každému do očí a trochu jsem se zastyděl, podrbal jsem se ve vlasech a spustil jsem.
"Pardon... Víte... Já už tady nějakou dobu byl ve křoví, protože... Mám strašně rád Mizukage-sama a někdy si nemůžu pomoct a sleduji ji. Prosím, neberte si to špatně. Ale je to tak inspirující žena, plná síly a ženskosti."
Zasmál jsem se a trochu jsem se zakoktal. Děkoval jsem bohu, že mé dramatické schopnosti byly na tak vysoké úrovni.
"Každopádně jsem Urei. Jsem chuunin z vesnice a sem tam tady zaskočím a potrénuji tady s lidmi, to víte, sám nemám tým a nějak mě to ani neštve, ale člověku to po čase začne chybět... Takže asi proto, ale pokud s tím máte problém, stačí říct a já zase odejdu."
Ukázal jsem směrem zpět na vesnici a udělal jsem štěněčí oči, jelikož jsem s nimi chtěl "trénovat".

Trochu udiveně jsem se na něj podíval. Moc jsem mu nevěřil, ale nechal jsem to stranou. Pokud nám pomůže, stačí to.
Nemám s tím problém.
Odvětil jsem a podíval se na Sayu.
Pokud něco namítáš, tak to řekni.
Pak jsem už jen čekal a byl na pozoru.

"Já nic," pokrčila jsem rameny a pousmála jsem se.
Jasně, bylo to podezřelé, ale co by kdo dělal se dvěma geniny? Ten příběh nebyl zas až tak neuvěřitelný a my jsme opravdu potřebovali pomoc.

Juuro Kaya
Přikývnul jsem na oba na znamení souhlasu a s trochou nadšení jsem se na ně kouknul.
"Fajn, tak jdeme na to. Co jste zatím zvládli? Už jste něco zkoušeli? Svojí podstatu nebo tak?
Nebo Taijutsu, Ninjutsu, Genjutsu? Co? Co by vás tak zajímalo? Sice neovládám vše, ale co jde, o to se pokusím s vámi podělit."
Mrknul jsem na ně a koukal, co z nich vyleze.

"Zatím jsme trénovali jen chůzi po vodě a zjišťovali jsme podstatu. Já mám vodu. No a co se týče zaměření...řekla bych, že nejlíp mi to jde se zbraněmi na dálku..."
Nevěděla jsem, co víc bych měla říkat. Vlastně jsem toho moc neuměla, ale od toho je přece trénink. Podívala jsem se na Shira a čekala, co řekne on.

Stejně tak, až na to že má podstata je Fuuton.
Pak jsem ztichl. Ještě jsem se nenaučil Pečetící techniky, takže nemělo smysl mu říkat o nich.
Nejlíp mi jde asi kenjutsu...zatím.

Juuro Kaya
Kouknul jsem na ně a oba tedy byli dobří asi se zbraněmi.
"Fajn, tak vás něco naučím se zbraněmi, já kdysi využíval katany, ale je to hodně dávno, každopádně to snad k něčemu bude."
Udělal jsem několik pečetí, upřímně řečeno jich bylo celkem dost, a jakmile jsem je dodělal, něco jsem žbleptnul a POOF. Hned vedle mě se objevily nástroje na zemi, velká kupa mečů, katan, kopí a podobně, tohle byl rozhodující krok...
(Tímto jsem vás dostal do iluze, ty pečetě byly genjutsu a to, že se objevily zbraně už bylo v rámci genjutsu, takže to teď budu rozepisovat jako realitu a genjutsu )

Genjutsu
"Tak tady to máte. Vyberte si, co budete chtít a ukažte mi, co s tím umíte. Učili jste se nějaké chvaty nebo tak? Pokud ne, tak to můžeme zkusit, navíc fuuton se může kombinovat se zbraněmi a zlepšit ostří, je to dobrý element. Voda se zase může využít pro vytvoření štítu, pokud budete spolu, budete jistě velmi dobří."
Ukázal jsem jim palec nahoru a kývnul jsem hlavou, aby si vybrali.

Realita
Dokončil jsem pečetě a čekal jsem, kdy padnou k zemi, tohle genjutsu bylo dlouhodobější, takže trvalo pár sekund, než postihne celé tělo.

Najednou jsem se cítil nějak divně. Před očima jsem měl černo a trochu se mi motala hlava. Pak jsem začal padat k zemi a jediné, co jsem zaregistroval, byli nohy člověka, který mě na ni dostal. Hlavou mi proběhlo jenom pár nadávek a pak jsem ztratil vědomí. Ležel jsem na zemi omámen, čekajíc, kdy se z toho dostanu.

Něco tu bylo špatně. Najednou jsem se cítila unavená, jako bych právě desetkrát oběhla celou Kiri. Moje nohy byly těžké a více už neudržely moje tělo vzpřímené. Oči se mi zavíraly proti mé vůli. Už se nedalo nic dělat, plácla jsem sebou an zem a upadla do sladkého spánku.

Juuro Kaya
(Lidi... Došlo k nedorozumění xD Já to měl vymyšlené tak, že vás dostanu do genjutsu, takže vy si v iluzi klidně trénujte a to, že jste odpadli ani nemáte vědět, chápem ?
To že odpadlo vaše tělo je dobře, že jste napsali, ale klidně můžete trénovat v iluzi, jestli chcete, já to teda tak měl vymyšlené, ani nemáte vědět, že jste mimo xD )

Genjutsu
"No ták, lidi... Co tam stojíte jak zhypnotizovaní?
Tak si něco vezměte a jdeme na to."
Povzbuzoval jsem je.

Realita
"Tak to by bylo. Nechápe je pěkně prospat a uvidíme, co s ní svedeme."
Zabrblal jsem si pod vous a vytáhl zpod pláště dlouhé lano. Přistoupil jsem nejdříve ke klučinovi, kterému jsem vzal meč a svázal jsem mu ruce za záda a nohy, pěkně dohromady, takže uzel z rukou vedl i k nohám, byl to můj oblíbený uzlík. Potom jsem přešel i k dívčině a udělal jsem to samé.
"Takže padáme... To by bylo."
Připnul jsem si hochův meč kolem pasu a každého z nich jsem si hodil na jedno rameno. Bylo na čase odtud zmizet. (přesun)

(Nevadí.. )

Genjutsu
Nepotřeboval jsem žádnou zbraň, jelikož jsem měl svůj meč.
Já nic nepotřebuju, vystačím si s tímhle.
Řekl jsem jen a pak jsem čekal až si Saya něco vybere.

Vzala jsem do ruky věc, která vypadala jako katana, ale měla mnohem kratší ostří. Taky proto se s tím líp manipulovalo. Trochu jsem s tím mávala, aby mi to přišlo do ruky, pak jsem to dala před sebe a lépe si to prohlídla.
"To by šlo..." řekla jsme si spíš pro sebe.

Rihan

Chtěl jsem si zatrénovat než mě mizukage povolá tak jsem vyrazil k tréninkovým prostorům abych se trochu odrágoval najednou můj vlk se zatoulal a zamumlal jsem "Zase?
Proboha kam se poděl kdy by ho Mizukage našla jak se toula po ulicích
vesnice tak mě zabije snad se vrati dřív než ho najde" Vyndal jsem Katanu a začal jsem trénovat pohyby.

Pomalu jsem se se Sayou na rameni došoural k jezeru. Bylo to asi podvědomě, jelikož jsem moc nedával pozor na cestu a nohy mě sem nějak zavedli. Sundal jsem Sayu a sáhl jsem na svůj meč, který se ke mě po tom incidentu naštěstí vrátil. Teda našel jsem ho. Bodl jsem ním do stromu a chvíli jsem přemýšlel, jak jsme se mohl nechat tak snadno oklamat. Pak jsem se otočil na Sayu, no při tom jsem si všiml dalšího člověka, který tady byl. Zůstal jsme zticha a sedl jsem si pod strom.

"Dík za odvoz," mrkla jsme na Shira a pak jsem si všimla, že místo, kde jsme je už obsazené.
"Nevadí když tady budeme? Nebudeme překážet," obrátila jsem se na toho kluka, co tu byl před námi.
Zkontrolovala jsem si, jestli mám všechny papíry, ale nezačala jsem se hned učit. Místo toho jsem se opřela o kmen stromu a užívala si čerstvého vzduchu.

"Bohužel ne, právě jsme se vrátili z... do vesnice. Tvůj summon?" zeptala jsem se a v duchu si začala opakovat všechny osoby, které už jsem měla naučené.

Potichu se zavřenými oči jsem poslouchal. Moje paměť byla celkem dobrá, takže jsem si zapamatoval vcelku dost osob. Snažil jsem se rozpomenout, jestli nebyl v nějaké složce i on. Pak jsem si vzpomněl, díky jeho vlasům. Pousmál jsem se a dál jsem odpočíval. Tentokrát nám nehrozilo žádné nebezpečí.

Já? Ne, promiň, jen jsem si na něco vzpomněl. Jmenuješ se Rihan že? Já jsem Shiro a tohle je Saya.
Ukázal jsem na ní.
Jinak promiň že ti tykám, je trochu nepřirozené vykat, když jsme ve stejném věku.
Pak jsme se vyšoupl na nohy a natáhl jsme ruku na pozdrav.

Tázavě jsem se na Shira podívala. Odkud ho sakra zná? K Rihanově kartě jsme se ještě nedostala, takže jsme o něm nic nevěděla. Rychle jsem se ale začala usmívat, nechci budit být neslušná, že?
"Ahoj," vysoukala jsem ze sebe.

Rihan

Chvilku jsem se divně koukal na jeho ruku a pak jsem i já natáhl ruku na pozdrav "Těší mě Shiro a Sayo .Ano ja jsem Rihan omluv mojí drzost ale odkuď znaš moje jméno pokud vim tak jsem ho nezmínil". Zvědavě jsem odpověděl a opatrně. Projistotu jsem měl druhou ruku na kataně.

Všiml jsem si jeho opatrnosti a začal jsme se smát. Nepřipadalo v úvahu, že bych mu chtěl něco udělat.
Ah, promiň, asi jsem byl trochu drzý. Víš, dostali jsme od Mizukage-sensei úkol naučit se informace o všech lidech v Kiri a tvou složku jsem nedávno viděl, tak jsem si to zapamatoval.
Omluvně jsem se na něj podíval a přátelsky jsem se usmál.
Promiň pokud jsem v tobě vyvolal nějaké mylné myšlenky. Jsem obyčejný genin z Kiri. Ale chápu, proč jsi tak na pozoru. Někdy to tady bývá nebezpečné.

Pomalu jsem druhou ruku sundal z katany a trochu jsem se usmál. "To je v pořadku omlouvám se pokuď jsem tě urazil v naší rodině je to zvik." Měl bych najit toho svýho vlka než ho chytne Mizukage-sama jinak budu mít problemy."Promiň ale uz bych měl jít hledat svýho vlka něž ho najde Mizukage-sama nechci mít problemy.

Rihan

Už jsem byl na odchodu a najednou jsem slišel vití tak jsem se rozeběl co nejrychleji co to šlo a zamumlal jsem "snad to stihnu než dorazí Mizukage-sama nebo se něco stane."

/Přesun

Chvíli jsem se za ním dívala. Pak jsem pokrčila rameny a podívala se do složky, kterou jsem měla s sebou. Učila jsem se a přitom si užívala čerstvý vzduch a sluneční paprsky tlumené listím.

Jelikož jsem neveděl co dělat zasmal jsem se čirou nahodou jsem dorazil spolu s Isamim do Tréninkových prostory tak jsem si řekl že si odpočinem poskladal jsem pečetě "Henge" a změnil jsem se na vlka

Spoiler:

a lehnul jsem si spolu s Isamim pod strom a koukali co se děje moc se toho nědělo ale nakonec všiml jsem si jedný slečny která se učila ze zvědavosti jsem ji sledoval dál.

Začínal jsme se nudit. A to celkem dost. Koukl jsme na Sayu, ale bohužel, ten stroj na učení osob do sebe tloukl nové informace. Vytrhl jsem ji složku z rukou a hodil jsem jí za sebe.
Říkal jsem ti, že se jdeme projít na čerstvý vzduch, ne že se tady budeme učit. Tímhle způsobem si to akorát všechno natlučeš do hlavy a pak na to po chvilce zapomeneš.
Došel jsem k jezeru a klekl jsem si na kolena. Zval jsem do rukou trochu vody a pak jsem jí v rychlosti vyšplouchl na Sayu.
Pro osvěžení.

"Heej! Já se to musím naučit! Je to důležitý!" rozkřikla jsem se a zoufale se ohlédla po papírech. Vítr nefoukal a já to nemohla nechat bez odplaty...
Rozběhla jsem se proti němu a celou svou vahou ho shodila do vody. Pak jsem se snažila co nejrychleji zdrhnout a posbírat si zpátky ty papíry.

Rihan

Byl jsem v duchu vysmatej jak Saya vystartovala a oplatila mu to rozhodl jsem se že je budu chvilku sledovat co se bude dít dál zvedl jsem se a šel pomalu za nima .Zastavil jsem se tak abych je měl na dohled furt jsem měl Henge tak jsem doufal ze mě nepoznají.

Nikam!
Vykřikl jsem a v momentě jsem a popadl jí za nohu. Pak jsem jí stáhl za sebou do vody. Byla celkem studená, ale jinak příjemná. Když už byla ve vodě, začal jsem na ní šplíchat vodu a ta pak byla všude. Naneštěstí se nějaká ta vlna donesla i k Rihanovi.
Promiň! Je mi to vážně líto. Pokud chceš, můžu ti přinést ručník, nebo tak.
Omluvně jsem se na něj podíval, zatímco jsem držel Sayu pod vodou. Předtím jsem si ale všiml, jak sem Rihan došel, takže jsem tušil, že je to on. Přinejhorším ze mě bude blázen mluvící se zvířaty.