Budova Mizukage

Chvíli jsem čekala, jestli na mě vůbec nějak reagovat bude a ruku taky stáhla k tělu, stejně jako volně svěsila tu druhou. Ještě jednou jsem si zívla a pořádně protáhla záda. Byla jsem celá nějaká.. divně rozlámaná. Až po chvilce mi došlo, že se představil jen jako Renji.
Renji, hmm.
"Hm, a dál?" Vyšlo ze mě, když jsem neslyšela příjmení, ne, že by to nějak extra zajímalo, ale ráda jsem měla věci úplné.
"Pf, jestli se neobjeví, asi si pro svitek přijdu jindy, proč jdeš za Mizukage ty?" Optala jsem se znovu, přišlo mi, že je stejně starý, proto jsem tykala a ta otázka měla vyznít tak, že pokud nechce, sdělovat mi to nemusí.

Založil jsem si ruce na prsou, můj zkoumavý výraz mi na tváři stále zůstával, mezitím jsem si povzdychl. Čekal jsem nějakou perlu, která by z ní mohla vypadnout a potvrdila by mé domněnky. "Pff.. jak dál?" bylo mi jasné, co tím myslí, ale říkat se mi to nechtělo, alespoň ne hned na první pokus. "Více důvodů, hlavní je ten, že jsem se jí ještě neukázal," pronesl jsem s klidem zatímco můj pohled byl zavěšený na její postavě.

Když z něj to příjmení ani na druhý pokus nevypadlo, zkusila jsem to do třetice všeho dobrého.
"Tvé příjmení.." Zabručela jsem potom a opřela se zády o bílou stěnu vedle kanceláře. Chvíli jsem mlčky pozorovala špičky svých bot bez neurčitého ýrazu ve tváři, abych pak znovu vzhlédla.
Někomu jsem mohla připadat jako nevypzytatelný člověk, jinému zase jako bručoun nebo namyšlenec, ani jedno jsem nebyla, možná jsem teď byla jen znuděná, a tak jsem se prostě tak tvářila.
"Aha, tak to hodně štěstí při čekání.." Zkonstatovala jsem a ušklíbla se, já to hodlala do chvilky zabalit, nebylo to tak naléhavé.

Vstal jsem ze sedačky a líně se protáhl, opravdu mi to bodlo, příjemně mi křuplo v kříži, chvilku jsem se obával, abych se vůbec narovnal do normálního postoje, ale vyšlo to bez problémů. Příjmení jsem si zatím nechal pro sebe a mlčky přešel ke schodišti. "Nečekám, už ne."
Mávl jsem na Shira se Sayou, byli příjemná společnost, ale společně začínali být tichý a nezajímavý, alespoň prozatím jsem se chtěl bavit a tak jsem se otočil na Kasumi. "Jdeš nebo tu hodláš tvrdnout?" řekl jsem zvláštním tónem, ale na tváři se mi podařilo vykouzlit mírný úsměv. Neměl jsem ani nejmenší tušení, o co se právě snažím, nebo co mám v plánu, ale Kasumi vypadala, že je na tom podobně. Po chvilce 'nahrávání' mi došlo, jak divně to mohlo vyznít. No, rozešel jsem se po schodech dolů s tím, že jestli bude mít zájem půjde taky.

Uviděla jsem jak Renjiro vstává a pak se mě ptá, jestli taky jdu. Čtvrtý pokus jsem vzdala, vcelku mi to bylo i jedno.
Poslední kradmý pohled jsem vrhla na dveře od kanceláře, ale já svůj úkol splnila, byli tady před kanceláří, takže jsem mohla odejít, netížilo mě to tu a já se zase za chvíli vrátím. Na tváři se mi objevil takový, neurčitý úsměv, něco mezi zákeřným a zamyšleným, nakonec jsem pokrčila rameny, mávla na Shira se Sayou a rozběhla se za Renjirem, nevěděla jsem kam jdeme, ale brala jsem to jako tichou, nevyslovenou výzvu.
Prostě jsem jen šla za ním, všechno lepší než tu tvrdnout.
(Přesun.)

(Sem trochu zmatený, ale Mizukage by sa mnela dneska vrátiť ^^)
Sedel sem v kancli a Mizukage spala na gauči na který sem jí prenesl. Teraz keby ju niekto poreboval som ju zastupoval ja. Otvoril som dvere od kancelárie a rozhliadol som sa či tam niekto nečaká....

Když se objevila Kasumi, naše konverzace utichla. Začala mluvit s Renjirem, za co jsem byl celkem rád, jelikož ho mohl někdo zabavit. Sice jsem si s ním povídal rád a zdál se mi jako moc zajímavý člověk, ale nějakým způsobem mi připadalo, že nestačím na to, abych ho úplně zaujal. Byl jsem jen obyčejný shinobi s obyčejnou minulostí. Kdybych mohl, některé věci bych změnil, ale jinak jsem za ní byl vděčný. Byl jsme rád, že jsem potkal Sayu, že jsem měl tak úžasnou rodinu a dětství. Ale kdybych jen mohl, změnil bych tu jedinou událost, co mi život změnila. Renjiro s Kasumi po chvilce odešli. Zamával jsme jim na pozdrav s úsměvem, jelikož jsem si byl jistý, že si budou rozumět. Po chvilce se dveře do kanceláře otevřeli a k mému překvapení to nebyla ani Mizukage-sensei, ani žádná z lišek. Byl to muž, jounin, pokud jsem si to dobře zapamatoval. Vstal jsme ze země.
Dobrý den, je tu Mizukage-sensei?

Podíval sem se na chlapce Mizukage momentálne nemúže....ale povedz mi čo potrebujete a možno vám pomôžem aj ja.... nahodil som priateľsky tón ako sa patrí a čakal či budem musieť budiť Mizukage alebo to zvládnem aj ja.

Neměl jsme důvod nedůvěřovat mu, jelikož jsme si ho pamatoval. Mírně jsem se usmál a odpověděl na jeho otázku.
Vlastně ani nevím, Mizukage-sensei si nás totiž zavolala. Ten, kdo něco potřebuje je ona.
Pak jsme se odmlčel a čekal na odpověď.

Isamu

Vlk dorazil k budově Mizukage-sama a běžel do kanceláře lidi si ho moc nevšímaly už ho trochu znali a věděli, komu patří, dorazil ke dveřím kanceláře Mizukage-sama a začal kňučet škrábat na dveře , aby ho pustili dovnitř.

Vyskočila jsem na nohy, nějak se mi podařilo usnout. Vlastně jsem od toho incidentu v močálech nespala. "Do kelu..." Zanadávala jsem a koukla se na Shira.
"Omlouvám se..." Nervózně jsem se podrbala na hlavě a sedla si do křesla. "Takže Shiro..Saya zůstává u mě a nevím jestli bych se ti mohla plně věnovat. Proto ti chci nabídnout jiného sensee." Přešla jsem ke dveřím protože na ně někdo škrábal a otevřela je.
//Omlouvám se ale jaksi jsem neměla přístup na internet.

Když se otevřely dveře kanceláře, zvedla jsem se a stoupla si vedle Shira. Byla jsem trochu zklamaná, protože to, že zůstávám u mizukage-sama jsem už věděla, ale na druhou stranu jsem byla zvědavá, jaký bude Shirův nový sensei.

Překvapeně jsme poslouchal, o čem mluvila. Bylo mi jasné, že se dřív, nebo později rozdělíme, ale nemyslel jsme si, že to bude tak brzy. Znovu jsem ale myslel na to, že by to mohla být šance osamostatnit se na úplně novém levlu.
Chápu. Nepřekáží mi to.
Odpověděl jsem a doufal, že se co nejdříve dozvím o svém novém senseii.

"Dobře...tvůj senseii bude tady Shimonu, je to Velitel Jouninů takže budeš v dobrých rukou a věřím že na tebe bude mít víc času než bych měla já" Zapsala jsem si rozdělení týmu do papíru a koukla se na ně. "Jinak..už to umíte?" Měla jsem samozřejmě na mysli úkol který jsem jim zadala.

"No, chybí mi ještě asi pět osob..." nervózně jsem se ošila a upřela pohled do země.

Začal jsem se nepřítomně usmívat.
Jo.. tamto? No... stále mi ještě zbývá několik lidí, no snad se to brzo naučím..
Poškrábal jsme se na hlavě. Ten úkol byl vážně otravný a já s ním nemohl nic udělat, no už jsme se do něj pustil, tak jsem ho měl v plánu i dokončit. Moje zlé předtuchy se ale naplnily, když se nás zeptala.

Isamu

Jak se otevřeli dveře a Saya vešla vlk proklouzl do kanceláře a stoupnul si za Shira a čekal co se bude dít.Isamu chtěl dělat společnost Shirovi než si Rihan zase na něj vzpomene.

Nakrčila jsem nespokojeně obočí když do kanceláře vběhl vlk a povzdechla si.
"No..tak kdo je tohle..?" Vytáhla jsem fotku vedoucího místního podniku, respektive čajovny a podala jí Shirovi. Pak jsem vytáhla fotku chuunina který hlídal u brány. Podepřela jsem si rukou hlavu a čekala na odpověď. Chtěla jsem znát jméno, věk...a cokoliv co si zapamatovali.
//Samozřejmě si to vymyslete..

Zmateně jsme se na ní podíval. Neříkal jsem snad, že je ještě neznám všechny? Proběhlo mi hlavou. Pak jsem se ale lépe podíval na fotku a hned jsem si vzpomněl. Na tu výraznou bradu se nadalo zapomenout.
Matsumoto Saeji - vedoucí místní čajovny. Má dva syny, oba pracují u něj v podniku. Je mu 49 a žena mu zemřela před pěti lety. Když byl ještě malý kluk, rodiče ho přihlásily na akademii, no neměl dobrý potenciál a nevěděl dost dobře ovládat chakru, tak to vzdal.

Doběhla jsem před kancelář, div se nerozmázla na prvním schodu.
To schodiště mě jednou zabije!
Napadlo mě, ani jsem nevěděla, jak na tom Renjiro je, prostě jsem vyběhla a nezastavovala se, teda, až do téhle chvíle, když jsem se chytila stěny a zastavila. Už jsem se chtěla radovat ze svého vítězství absolutního, no zjistila jsem přitom, že Renjiro stojí taky vedle mě. Chvíli jsem ze sebe nic nevysoukala, jen tam stála, zapřená o kolena a snažila se popadnout ztracený dech, o který jsem přišla už po první rovince.
Mm, kondička na úrovni, fakt, že jo.
"Nějak nejsem schopná určit, kdo z nás vyhrál.." Dodala jsem a nevinně se usmála, podívala jsem se na něj a doufala, že toho bude vědět víc. Pak jsem se porozhlédla, Saya s Shirem už tu nebyli, slyšela jsem hlasy zevnitř kanceláře.
"Vypadá to, že Mizukage už má čas, takže jsme přišli vhod, jo, umíme si to načasovat"

"Takeru Sakamoto, 19 let, chuunin. Jeho element je suiton, celkem obstojně bojuje s mečem, ale jeho hlavní specializací je genjutsu. Jeho matka zemřela při porodu, otec je rybář," odříkala jsem a ještě jednou jsem si prohlídla fotku, abych se ujistila, že jsem se nespletla.

Uříceně jsem doběhl vedle Kasumi, po cestě sebou málem švihla, ale to jsem měl když tak na háku, udělal jsem pár hlubokých nádechů a pak se opět zklidnil do normálu. "Těžko říct," opřel jsem se o protější stěnu co ona, "nechal bych to jako remízu." S mrknutím oka jsem zdvihl palec. "Máš pravdu, už se to tu dalo do pohybu," od schodů a od stěny jsem líným krokem dotrajdal ke dveřím kanceláře a tam si stoupl, otočený čelem ke Kasumi. Prohlížel jsem si ji a usmíval se. Tak to ji nějak unavilo!

Když jsem zaslechla, že bude remíza, jen jsem přikývla a narovnala se.
"Dobře.." Červeň se z tváří vytratila, adrenalín pomalu ustupoval, takže už jsem byla zase "normální".
A co bude s tím jídlem? Hmm, pro něco si potom skočím!
"Díky bohu, už chci konečně něco umět, myslíš, že mi to nadšení z učení vydrží?" Zeptala jsem se s nadzvednutým obočím a ušklíbla se.
Pochybuju!

"Skvěle.." Na tváři se mi objevil spokojený a velký úsměv. "Jak tedy říkáte, neumíte ještě všechny...až se je naučíte dostanete zaplaceno" Pousmála jsem se a podrbala lišku která mi vyskočila na klín.

Zaplaceno? Né, že by mi to vadilo, ale nebude tak nějak.. za nic? Myslím tím.. není to žádná fyzická práce, takže..
Začal jsem ze sebe soukat. peníze by se hodily, ale přišlo mi trochu nečestné brát si je jen za naučení těch lidí. Sice to byla otrava, ale dalo se to zvládnout.

Uuf... je to dobře, oddychla jsem si.
"Peníze? Děkuji, to je milé..." usmála jsem se.

"Pokud ti to půjde, tak se budeš taky bavit!" ušklíbl jsem se a začal se drbat na hlavě. Přes dveře bylo slyšet každé páté slovo, nechtěl jsem poslouchat, ale jen tak vytěsnit se to nedalo. Žádné podstatné informace to ale asi nebyly. "Hmm, myslíš, že tam Mizukage usnula?"

"A pokud mi to nepůjde?" Nadhodila jsem a stále zůstala opřená o zeď, pohled jsem stočila ke špičkám svých bot a prohlížela si je, zatímco i já slyšela zevnitř slova, ale doléhaly ke mě nesrozumitelně, pomíchaně.
"Hmm, nevím, možná, že tam někoho měla, ale, že by vedli mlčenlivou debatu?" Věděla jsem, že jsem plácla totální kravinu, což někomu mohlo přijít směšné, pro mě to byl účel.
"Ne, tak ani bych se nedivila, celý den sedět v kanceláři, vyřizovat papíry a přijímat netrpělivé Shinobi, musí to být strašně vyčerpávající, což mě jen utrzuje v tom, že já bych Mizukage být nikdy nemohla.." Podotkla jsem a ruce jsem spojila za zády, pohled jsem teď přesměrovala na bílou zeď před sebou.
Potřebovala by natřít.

"Nechceš? já ti je nutit nebudu" Pokrčila jsem rameny. "No ukončila bych to tím, že Shiro tvůj Sensei si tě najde a co nejdřív začneš s tréninkem. A ty Sayo na mě počkej prosím na cvičišti. Jestli něco nepotřebujete je to vše." Pousmála jsem se a zapřemýšlela kolik lidí je ještě před kanceláří.

"Určitě půjde," ujistil jsem ji s úsměvem s pohledem sklopeným na sedačku, kterou jsem snad hypnotizoval, jako bych chtěl, aby přišla blíž a já se mohl posadit. Ano, opravdu jsem byl natolik líný, že se mi nechtělo ani těch pár kroků ujít. Nakonec jsem se překonal a šel se posadit, spíš rozvalit. Nejdřív mi cukly koutky, pak jsem kývl na souhlas. "Asi bych taky nemohl být Kage, ta práce musí být otřesně nudná..." I když, celý den jen sedět, sem tam něco odškrtnout. Pak si dát šlofíka, kdyby to byla náplň práce kage, mají prvního kandidáta. Na druhou stranu, po týdni už bych to nevydržel.

"Hai, mizukage-sensei," sklonila jsem hlavu, vycouvala jsem z kanceláře a počkala tam na Shira.

Začali mi parádně tvrdnout nohy a zatuhovat svaly od toho stání, ale věděla jsem, že za chvíli přijdeme na řadu a posadit se by tím pádem nemělo cenu. No, pokud půjde první do kanclu Renjiro, možná by to za pokus stálo.
Dohadovala jsem se sama se sebou v duchu a navenek se tvářila tak nějak nezúčastněně.
"Souhlas.." Přikývla jsem, když dodal, že musí být nudná a znovu si zívla, ale to už bylo spíš z principu, než z únavy.
"Hm, půjdeš tam první? Já klidně počkám" Zeptala jsem se a konečně na něj upřela modré oči.

Nic jsem neodpověděl a místo toho jsme jen kývlo na pozdrav. V hlavě jsme měl mnoho myšlenek, takže jsem nechtěl říct nějakou hloupost. Pak jsem dokráčel za Sayou a vyšel z místnosti. Byla tady Kasumi i s Renjirem.
Už je volno.
Řekl jsem s úsměvem, zakýval jim na pozdrav a odcházel z budovy.

Isamu

Jak shiro odcházel Isamu šel přímo za ním a šťastně vrtěl ocasem. Jak byly venku Isamu zaštěkl aby si ho Shiro všiml.

Když jsme vyšel z budovy, zaštěkal na mě ten vlkopes, co s námi byl i u Mizukage-sensei. Překvapeně jsme se na něj podíval. Neměl jsme nic na práci, tak jsme si jen sedl na nedalekou lavičku a začal jsem ho hladit.

Rozloučil jsem se nejdřív se Sayou a pak i se Shirem. Jakmile odešli, našoupnul jsem Kasumi mezi dveře dovnitř. "Jdeme společně," ušklíbl jsem se a zavřel za námi dveře. Pak můj pohled spočinul na nové Mizukage. Rozhodně se od Kimiko lišila, zaujaly mě její oči, kterými nás oba dva probodla hned po příchodu. "Dobrý večer.." naklonil jsem se nad Kasumi ucho, "ale mluvíš první."

Už jsem otevírala pusu k odporu, ale pozdě, šoupnul mě do kanceláře jako hadrovou panenku a pak mi ještě poručil, ať mluvím první.
Proč musím mluvit první já?
"Ehm, dobrý večer Mizukage-sama.."
Tolik úcty, i když byla můj sensei, zvláštní..
"Jen jsem chtěla říct si o tu techniku, Saya se Shirem totiž už dorazili a tak, takže já jsem tu kvůli tomu.." Domluvila jsem a střelila pohledem po Renjirovi, pak se pousmála, teď mohl mluvit on.

Dorazil jsem k budově Mizukage-sama a vidím Shira, jak hladí Isamiho ty chlupata potvoro takhle se mazlit a otravovat Shira přistoupil jsem k nim „Ahoj omlouvám se můj vlk, tě asi otravuje jakmile, budu mít příležitost tak ho potrestám“ chytnul jsem Isamiho a začal jsem ho táhnout pomalu k kanceláři Mizukage-sama . „Ahoj a Hodně štěstí“ a rozloučil jsem se.

Konečně jsme se dobelhali ke dveřím Mizikage-sama. Který vůl jsem dal ty schody, až ho najdu tak ho zabiju, měl jsem co dělat abych popadl dech. Snažil jsem se vydechat a když jse mi to podařilo tak jsem chtěl zaklepat, ale slyšel jsem zvuky v kanceláři.Tak jsem si to rozmyslel a opřel jsem se o zeď a čekal, až bude volno.

Kývla jsem na ně a pak jsem chvíli přemýšlela. "no mám tu pro tebe dva svitky...jeden se Suiton technikou kterou jsi chtěla a druhý s technikou kterou bych byla ráda aby jí tu uměl každý." Vytáhla jsem dva svitky Kirigakure no Jutsu a Suirou no Jutsu. "Vyhovuje?" Naklonila jsem hlavu na stranu. "Um jo a nechce si nikdo z vás zaběhnout do Iwy a odevzdat vzkaz?" Koukla jsem se na ně s nadějí.

Když Mizukage domluvila, zaostřil jsem oba svitky a přelétl pohledem na Kasumi, pak zpět na Mizukage. "O jaké technice to mluvíte?" zeptal jsem se a chvilkově se zamyslel. Může se ji učit genin, D, C rank. Kirigakure no Jutsu? "K té misi, sice jsem se nedávno z Iwy vrátil, ale pokud se nebudu muset plavit s karavanou, rád ten vzkaz doručím, pokud to teda Kasumi nechce vzít pro sebe," usmál jsem se a ohlédl se po ní. "A jinak vás rád poznávám, ještě jsme se nepotkali... jmenuju se Renjiro Hoozuki, jestli si mě potřebujete někde odškrtnout nebo tak."

Když mi Mizukage podávala svitky jen jsem přikývla.
"Hai, arigato.." Přitakala jsem a vzala si svitky z rukou Mizukage, rozhodně jsem byla ráda, že se něčemu novému přiučím, nechci mít techniky Akademie do smrti. V duchu jsem se ušklíbla, no při zmíňce o Iwě jsem zatřásla hlavou a spadla z obláčku učení na zem.
"Eh, no, já to přenechám staršímu a zkušenějšímu Renjirovi, přeci jen už v Iwě byl, takže to problém nebude.." Podrbala jsem se ve vlasech a podívala se na Renjira, nevypadal, že by mu to nějak vadilo.
Joo, já bych leda tak v těch horách zabloudila!
"Tak pokud je to vše, půjdu" podotkla jsem a podívala se na Mizukage, ale pochybovala jsem, že ještě něco potřebovat bude, ale stejně jsem ještě chvíli vyčkávala, náhoda je blbec.

Tak nějak jsem si domyslela, že Mizukage mě tu vážně nepotřebuje a jen zdržuji ostatní. "Dobře, tak, nashledanou" Krátkou úklonou jsem se rozloučila a vycouvala z kanceláře ven, přenechala jsem tak misi na Renjirovi.
Aspoň se protáhne.
Ušklíbla jsem se a došlo mi, že ho neuvidím, no což, někde se zase střetneme, Kiri není zase tak velká. Se svitkami v podpaždí jsem si to vesele odkráčela do trénikových prostor.
(Přesun.)

Vyslechla jsem si ho a něco si zapsala na papír. "Inu, potřebuju abys donesl Tsuchikagemu dopis že dorazím. Mezitím si rozmysli jestli půjdeš potom se mnou nebo zůstaneš zde. Jde o trénink a utvoření oddílů." Podala jsem mu dopis.

Spoiler:

Taku


Když jsem dokončil školení instruktorů akademie, dorazil jsem do předsálí kanceláře mizukage. Čas začít zase trochu žít... řeknu si a zaklepu na dveře.

Hisagi

Konečne som dorazil do dediny rovno som si to namieril do kancelárií Mizukage počas cesty som si všímal čo sa tu všetko zmenilo. Za chvíľku som už stál pred budovou nadýchol som sa a vyšiel som po schodoch až úplne hore kde je kancelária. Premýšľal som čo poviem a či ma bude ešte vôbec aj poznať pred sa bol som preč viac ako dva roky čo nie je zrovna krátky čas. Zastavil som pred dverami kde už čakal aj niekto iný pozrel som sa na neho a čakal som kým sa niekto ozve z vnútra a budeme môcť ísť dnu.

Prekročil som prah vedúci do budovy Mizukage, a prehodil som si cez hlavu kapucňu. Taktiež som mal v pláne využiť Henge, ale to by Mizukage asi hneď spoznala, a tak som ostal len pri kapucni a plášti. Pomalým, váhavým krokom som smeroval ku kancelárii, kde som si všimol dvoch ľudí. Nahlas som preglgol, a opatrne, aby som o niekoho z nich nezavadil, som sa postavil do kúta chodby, pri lavičke, kde som potichu a takmer skúšajúc splývať s okolím, pozoroval cez okno hmlistú oblohu. Kiež by začal dážď..

Nevypadalo to, že by měl nějaké námitky tak jsem pokrčila rameny.
"Dále!"
Křikla jsem ke dveřím a povzdechla si. Musela jsem promyslet jak Kiri zabezpečit v době mé nepřítomnosti.

Hisagi

Otvoril som dvere do kancelárií a vstúpil som dnu.Dobrý deň...Povedal som a pozrel som sa na ňu nevedel som kto to je ked som odchádzal bol niekto iný Mizukage.Nevedel som ako ju mám osloviť nebol som si istý bola možno tak stará ako ja no ale pri najhoršom sa strápnim.Mizukage sama...Dodal som rýchlo a pousmial som sa.Naozaj veľa vecí sa tu zmenilo len dúfam že ma tam niekde bude mať v spisoch inak som najskôr skončil na dlhšiu dobu...

Taku


Když se ozvalo "Dále", chtěl jsem vzít za kliku ale nějáký skrček se nacpal přede mě. Vejdu tedy za ním, kývnu Mizukage na pozdrav a lehce klepnu holí o podlahu. Když někam příjdeš, a nejsi první, tak čekáš až budeš na řadě... syknu mu do ucha.

He..hned dva? Potlačila jsem zívnutí a prohlídla si je.
"Co pro vás můžu udělat?"
Vzala jsem si do ruky seznam lidí ve vesnici a zadívala se na něj jako bych nějakým záhadným způsobem jejich jména mohla odhalit.